Na dnešek hlásili špatné počasí – dokonce tak špatné, že meteorologové vyhlásili oranžový poplach (těžko říct, co to znamená). Nicméně bylo kvůli a větru a dešti důrazně doporučeno zůstat doma a uklidit venku všechno, co by mohlo způsobit škody. Všechny značené turistické stezky jsou uzavřené. Prý je nějaká extrémní cyklona nad Atlantikem – podle Windy nás to jen tak lízne. Dozvěděli jsme se to úplně náhodou včera večer od našeho ubytovatele. Barušce se tedy splnil sen a dnes zůstaneme celý den doma bez výletu.
Aspoň volný čas využijeme k přejídání bachorů a nabrání nových sil. S tím přejídáním to není tak horké, protože všechno jídlo, které máme, je standardně blé a je lepší hladovět. Proti gustu …
Terka alespoň načítá nějaké informace o Madeiře a o jejich svátcích, zatímco já předčítám Heráče. Zjistila, že průvod, který jsme včera v Porto Moniz viděli, se vztahoval ke svátku Neposkvrněného početí panny Marie. No vysvětlete dětem, co to znamená. Vysvětlili jsme dětem, že Marie otěhotněla, aniž by v tom měl Josef prsty. Nebo se od toho alespoň distancoval. Asi hlavně proto, že mu to nevycházelo podle kalendáře. Svátek početí je 8.12. a 24.12. je už porod. No a Marie zatloukala a zatloukala. Nakonec se asi shodli, že zázrak bude asi nejlépe akceptovatelná varianta a lidé jí překvapivě přijali. Takhle jsme to samozřejmě nevysvětlovali, ale děti si své vysvětlení proste vždycky najdou. Bylo teda asi trochu jiné, než jsem tu napsal. Ježíšek přeci nosí dárky a tak to musí být pravda.
Kromě vykrmování se, jsme s Terkou chtěli i vyrazit na prochajdu, abychom se alespoň trochu dneska vyvenčili. Občas to vypadalo, že neprší a nefouká. Než jsme ale dětem pustili pohádku, samozřejmě zase začalo a tak byl čas na další kapitolu Heráče. Pak se počasí zase trochu umoudřilo, tak jsme pustili staré dobré Tři oříšky pro Popelku a vyrazili pěšky do ulic Ponta do Pargo. Překvapivě běhehem pár vteřin sychravé počasí udělalo své a my stejně mokli a mokli. Hecli jsme se stejně ale aspoň na krátkou procházku, během které jsme navštívili jeden vybydlený domek a udělali si urbex fotku, navštívili střechu důchoďáku, ze které nebylo vydět vůbec nic a obešli kostel, abychom se rovnou vrátili promáčení domů. Sice nepršelo, ale to sychravo bylo stejně efektivní, jako by byl déšť.
Doma děti dokoukávali pohádku, tak Terka šla ještě pracovat, já domyl nádobí a chvilku se jen tak poflakoval – celkem nezvyk. Následovala povinná očista všech mládežníků, která byla urputně oddalovaná už od rána. Já mám koupání rád, ale přišlo mi, že to musí být hrozné mučení – hlavně to mytí hlav. Občas se z koupelny ozývaly zvuky ne nepodobné týranému štěňátku. Aby toho nebylo na jednoho moc, tak jsme rozdělili a panovali. Já nejdřív provedl nucenou očistu na Honzíkovi a pak šel psát Cestopisníka, zatímco se z koupelny ozývalo Barčino mňoukání.
Je 5 hodin. Dáme si véču – jestli teda bude ochoten někdo něco sníst a půjdeme uspávat. Dnes to bude na mě, protože Terka si domluvila pracovní hovor – prostě „podnikání z pláže“ 😊. Pak snad dnes zbude trocha síly na dopití Madeirského vína a kvalitnější konverzaci než unavené mlčení, otrávené vrčení a „dobrou“. Poslední dny jsme si toho moc neřekli. Ani jeden z nás už večer neměl moc síly. Prostě aktivní dovolená. Se nemůžeme divit, že jsou děti taky unavené. Zajímavé je, že toho nachodíme celkem minimum.
Tak uvidíme zítra, jestli se dnešní odpočinek nějak promítne. Bude to potřeba, protože se budeme stěhovat na nové ubytování opět do Calhety na dalších 6 dní. Plán cesty budem dělat až podle počasí ráno. Tady máme chcek-out v 11 a tam check-in v 16. Někde ten čas mezi tím musíme strávit.