Ráno jsme si celkem přispali a ještě u snídaně nevěděli pořádně, co budeme dnes dělat. Hnát děti na další turistický výlet se nám nechtělo a chtěli jsme si hezky užít Vánoce. Terku pořád lákala ještě botanická zahrada v Monte. Mě moc ne, ale nic lepšího jsem nevymyslel a tak padl výběr opět na Monte.
Jakmile jsme věděli, co se bude dít, hned byl den radostnější a začal dávat větší smysl. Děti si prosadily pohádky a mi je nechali, ať si užijou. Zatím jsme v klidu vše připravili a mě se dokonce povedlo improvizovaně ustrojit vánoční stromeček na terase. Dětem jsme pod něj jako dárek dali každému jedno malé balení sušenek. Tak nakonec byli všichni happy. Vánoční stromeček teda nejvíc pobavil a potěšil mě. Co by ale člověk pro sebe neudělal. Jako ozdoby posloužilo ovoce a natrhaný program krasobruslařského představení. Vánoční hvězda je pak symbolicky vyrobena z recyklované trubičky z hajzláku 😊.
Konečně jsme vyrazili. Dětem jsme neřekli, kam se chystáme, abychom se nemuseli hádat o to, kdo tam nechce. Cestou už nám docházel benzín, ale poslední benzinku na dálnici jsem úspěšně minul. Dál v kopci už pak nic nebylo a při spotřebě 20l/100km do prudkého kopce už začalo svítit žebravé oko. Naštěstí jsme ale dojeli a z kopce to pak snad už nějak dáme.
Samozřejmě se už nikomu nechtělo ťapat už před vchodem do botanické zahrady. Cestou jsme museli projít už přes park a kostel, kde jsou uloženy ostatky posledního císaře habsburského a Českého krále Karla. Ten umřel zde na Madeiře ve věku 35 let na zápal plic. Měl 8 dětí a jeho žena – česká královna, kterou už asi nikdo neznáme, se dožila asi 95 let v exilu. Tenhle kostel Nanebevzetí panny Marie (Igreja de Nossa Senhora do Monte) je jedním z nejdůležitějších poutních míst na celé Madeiře – možná i díky ostatkům císaře Karla. Bylo zajímavé u jeho ostatků ostatků vidět i české vzkazy a popisky. Z kostela jsme se vydali už kolem místních sáňkařů k botanické zahradě.
sáňkaři nás stavěli už cestou 
Tenhle účes by mi snad ještě šel 
sáňkaři
Ta byla ale naštěstí nádherná. Úplně nás okouzlila. Takhle hezkou botanickou zahradu jsem snad ještě neviděl. Důraz tu totiž nebyl kladen až tak na rostliny a jejich původ, ale spíš na vodní a zahradní prvky. U centrálního jezírka s asi 7mi vodopády byl dokonce koncert kytaristy, na který jsme spěchali a stihli ho tak tak. Dali jsme si u konziku sváču a pak jsme nastoupili pouť po místních krásách a záchodech. Jídlo už jsme dojídali z posledních zásob a podle toho taky vypadaly naše nejčastější spory. Každej jí něco jiného a někdo dokonce nejí nic. Jen tatínek je popelnice, co sežere všechno a furt má málo :-D.
Nevíc se mi líbily vodní prvky, plameňáci, exotické labutě a čínský a japonský koutek. Zahrada je tak veliká, že odlišné styly se tu vůbec netlučou a naopak jsme se těšili od palem k bambusům a na červené japonské stavby nebo čínské budhy. Dříve tu to bylo sídlo nějakého Brita, takže se tu dochoval i plac na tenisové hřiště, což je na hornaté madeirské krajině luxus. Postupně jsme si zahradu prošli celou a neopomněli ani kafíčko, čokoládičku a ochutnávku madeirského vína. Myslím, že jsme si to všichni užívali, ale jak se připozdívalo, už začala přicházet únava, a tak tak jsme se kodrcali směrem k autu.
Ještě jsme zkoumali možnost jídla v restauraci vedle lanovky, ale když jsem viděl, že tam není žádný výhled, řekl jsem si, že to za to nestojí a vyrazili jsme k autu. Ambice byla vidět západ slunce nebo alespoň noční rozsvícený Funchal. Blbý bylo, že v nádrži auta už zůstávaly jen páry. Jedna věc je dojet na benzinku a druhá je, aby na 24. prosince byla ještě nějaká otevřená. Domů bychom už asi těch 25 km nedojeli. Navíc zítra je největší místní svátek a 25. už nepracuje nikdo. Oproti tomu dnes to vypadalo, že i v autoservise u ubytka se makalo. Naštěstí to klaplo a nádrž jsme doplnili do plna.
Pak jsme se otočili o 180 a vyrazili na vyhlídku Pico dos Barcelos, kde jsme už jednou byli za dne dříve. Děti s náma samozřejmě nechtěly. Dostaly audiopohádky a chvíli na nás počkali v autě. Pak si chvilku přišly hrát na hřiště a pak zase do auta. My si s maminkou ale západ užili a i následně rozsvícené vánoční hlavní město. Byla to paráda. Takový hezký závěr dovolené.
Po příjezdu na ubytko jsme rychle dětem dopřáli ještě nějaké jídlo a měkkou postel. My pak začali uklízet a balit. Zítra v 11 odlétáme. Něco jsme zvládli a dali budíka na půl 7.