Ráno nás jako obvykle vzbudili místní zvířátka už někdy v 5 ráno. Kouhout tu byl jen jeden, ale horší byl papoušek místních majitelů, kterej se v malý kleci očividně nudí a umí vytvářet neuvěřitelnej hluk. Když se k tomu přidá ještě místní pes, tal je to opravdu v 5 ráno na oprátku. Pomalu si začínáme zvykat.
Ubytování
Jsme rádi, že máme dobrý a levný ubytování. Kromě místních zvířátek má už jen pár maličkejch mušek, jako že sprcha teče, jen když se jí chce. Ještě vtipnější jsou světla, který, když se vypnou, nezhasnou úplně, ale začnou v asi vteřinových intervalech blikat. Vytvářej tak menší stroboskop. Tahle naše diskotéka naštěstí není nijak silnýho charakteru a když se zavřou oči, není to skoro znát…
Ráno jsme po snídani zašli do místní pekárny – maj tu parádní ceny – některý pečivo je pak i celkem dobrý :-).
Po snídani to chce zase si trochu odfrknout. Vyrážíme pak až na oběd. Dáváme si nakonec půlku grilovanýho kuřete. Celkem nám to přišlo vhod. Místní kuchyně nám nijak zvlášť nechutná. Cestou zpátky nakupujeme nějaký drobnosti a svíčky. Následuje zase menší odpočinek a pak už cesta na večeři (boloňské špagety + hambáč) a do internetový kavárny.
Zprávy z domova
Denča (Terčina ségra) nám před pár dny psala povybuzující zprávu a názor, že „nikdo neví, co ho čeká, proto by jsme si měli užívat každej den.“ A taky že bychom si měli ještě zkusit doužít zbytek naší dovči. Takže jsme se rozhodli pokračovat podle původního plánu a
Pokračujeme v původním plánu!
tak jsme si zamluvili na další den mikrobus na sever Palawanu do El Nido. Místní klenot Palawanu. Stálo nás to 700, předražený, ale pořád lepší než za 1000 ze Sabangu.
Večer(6 hodin posun) rozsvěcíme 5 svíček, přemítáme a vzpomínáme až dokud svíčky úplně nedohoří. Pak ještě trochu zabalíme. Plni nejrůznějších myšlenek jdeme spát. Vstáváme zase hodně brzo, protože se pro má zastavit mikrobus už někdy mezi 6.30 a 7.