Dnešek začal už v noci brutálním větrem. Ve 3 ráno jsem šel na terasu zjistit, jestli bouchají okenice nebo co a málem sem uletěl jak papírový drak. Nakonec jsem zjistil, že ty rády se ozývají z digestoře. Zavřel jsem tam dveře a zapnul topítko – snad ten hluk přehluší. Za hodinu jsem si už šel spolknout špunty do uší a za další tři čtvrtě hodinku už vstával Honzík. Ještě, že jsme šli včera spát už v 9.
Udělali jsme si snídani, Terka nám vyprala a vyrazili jsme na výlet. Teda až po delší diskusi o tom, jestli to v tom větru má smysl a jestli nás to někde neodnese i s autem. Naštěstí se nákupák osvědčil i proti větru a logickým úsudkem jsme vyhaluzili i počasí. Vítr totiž foukal od jihu na sever a tak jsme vyrazili severně do Porto Moniz. Světe div se, bylo tam závětří a krásné počasí přestože tam předpověď ukazovala zamračeno a vítr 12m/s.
Děti byly dnes hodně unavené, a tak je v plánu jen minimum chůze. Skoro všechno je do pár metrů od auta. První vyhlídka na Porto Moniz z hory nad ním byla nádherná, jen byl nad mořem ještě opar z vlhkosti. Byly krásně vidět přírodní bazénky s mořskou vodou ve skalách na pobřeží. Přijeli jsme až k nim a nechápali, jak můžou být tak velké vlny. Koupat se v mořských bazéncích samozřejmě kvůli obřím vlnám nedalo. Stejně jsme si nevzali plavky, protože nás ani nenapadlo, že by tu mohlo být tak hezky. Sedli jsme si ale na kávičku a zmrzlinu k prominentnímu stolu v rohu terasy přímo nad bazénky a užívali si velkolepou show, dobrou kávu a opatlané tváře od zmrzliny.
Po gurmánském zážitku jsme šli na místní hřiště u pobřeží, kde jsme si i trochu zacvičili a dali si vlastní oběd přímo nad hranou útesu. Vlny nás tu dokonce občas poprášili vodní tříští, jak byly vysoko. Rýže s grilovaným hovězím ze včerejška byla úplně geniální. Následně jsme vyrazili na další přírodní bazénky – tyhle byli ještě přírodnější. A pak ještě na místní hrad – je tak stylizovaná budova akvária. Děti už byly po nachozených asi 8mi set metrech úplně vydyndané, a tak jsem zaběhl pro auto, aby nemuseli. Zvlášť Honzík dnes od rána sotva leze a polehává, kde může. Asi se špatně vyspal.
Další naše cesta směřovala k vodopádu na staré cestě do Ribeira da Janela. Vodopád tu padá přímo na silnici. Po menším šermování s okolo jedoucíma autama jsme se tam pořádně vyblbli a trochu i zmokli.
Pak už jsme zase sjížděli dolů k pobřeží na vyhlídku Miradouro dos Ilhéus da Ribeira da Janela. Je to to vyhlídka na skalistý útvar v moři. S trochou fantazie takový vztyčený prostředníček. Dá se tam jít po pláži nebo vyvrtanou myší dírou skrz skálu. Prošli jsme si oboje a zase si užili krásný výhled, obrovské vlny a hezké slunce.
Barča už odmítla jít dál, ale my s Honzíkem jsme ještě šli prozkoumat nedaleký tunel. Je to asi stará, už nepoužívaná silnice. Tunel je dlouhý pár set metrů, neosvětlený a úplně rovný. Na jeho druhé straně je výhled na pobřeží. Nás ale víc bavily šplouchance, které na silnici stříkaly obří vlny. Honzíka dokonce jednou málem ohodil asi 6ti metrový gejzír vody. Naštěstí zachoval chladnou hlavu, utekl a dostal pár kapek. Vypadalo to ale děsivě.
Dneska jsem chtěl dát děti brzo spát a tak jsme to jako klasicky místo přímé cesty domů vzali ještě přes 2 vyhlídky a těsně před naším ubytováním jsem zajel ještě k vyhlídce na vodopád, kam jsem se snažil došplhat pár dní zpátky. Tahle vyhlídka je z druhé strany údolí a vodopád tu je dobře vidět. Jen byl takový vítr, že se mnou nakonec odmítla jít i Terka. Tady už zase fouká. Byl to takový fičák, že jsem se jednu chvíli málem neudržel na nohách a telefon mi při focení plnil funkci plachty, která mi mávala rukama sem a tam. Osvětlení už stálo zaprd, ale i tak jsem byl rád, že jsem se sem mohl podívat.
Abych byl zpátky u auta co nejdřív, dolů jsem běžel. Na cestu zpátky jsem si dokonce zapnul Runkeeper, ale po asi 150 metrech jsem to s vyplivnutýma plícema vzdal. Taktak jsem se k autu doplazil proti větru málem po čtyřech.
To spaní brzo už moc nedáváme, ale když musíš, tak musíš. Nakonec to byl proti ranním výhledům parádní den a lovecká vášeň mě prostě nepustila. Teď už opravdu domů. Po vystoupení z auta dostali tentokrát kopanec větru už všichni a do ubytka jsme přeběhli, jak jen to rychle šlo. Následovala bašta při západu slunce, čištění, uspávání a psaní. Dokonce i dětem se dnešní den líbil. Vlastně jako skoro každej den, když už ho mají za sebou…
