Dnes přichází opět odpočinkový den. Ráno „pohodová snídaně“ po nakrmení ptáčátek. S plnými bříšky si hezky hrály. Pohodovým tempem jsme se propracovali k odjezdu na písečnou pláž Prainha, kde už jsme dříve byli. Už včera jsme se domlouvali na společném programu s domácími, ale vůbec se neozývali, a tak jsem tam cestou ťuknul. Prý na pláž ne, ale odpolko na hřiště ano – domluveno.
Na písečné pláži Prainha jsme byli opět sami – alespoň z počátku a opět jsme přišli na krásnou a nepoznamenanou pláž s hladkým nepošlapaným pískem. Jen tedy dneska pěkně foukalo. Vrhli jsme se tedy na stavbu rodinného hradu. Všichni pomáhali a práce šla pěkně od ruky. Tohle byl prozatím náš největší hrad z písku. Škoda jen, že nejvyšší centrální věž se mi částečně zřítila, ale i tak to bylo fajn. Následovalo kreslení a Terka vymyslela dětem kvíz, který luštily v písku.
Jakmile zapadlo sluníčko, byla okamžitě v tom větru kosa. I když teda svítila, tak vítr neúprosně bral veškeré teplo. Tak jsme to ve 12 zabalili a vyrazili domů na oběd. Maminka nám udělala parádní kuřecí prsa s rýží. Bylo kolem toho dopředu spousta řečí a obav, nakonec ale všem chutnalo. Byla to Mňamka. Následovalo líní odpoledne, kávička a dortíček. Tak trochu jsme čekali i na domácí, ale neozývali se.
Když se ozvali, bylo jasné, že budou mít zpoždění, a tak jsme na hřiště vyrazili sami. Tam jsme na ně dlouho dlouho čekali a děti z toho byly pěkně mrzuté. Naštěstí nás Terka ale dokázala krásně zabavit. Hry a lezení zakončil bobek na botě. To už byla tak nějak poslední kapka – už jsme měli hřiště dost. Místní pejskaři prý po sobě bobky moc neřeší, ale alespoň na dětském hřišti, kde mají všude koše, by se mohli o ta hovna postarat ☹. Čištění bylo jen částečné a trvalo snad půl hodiny. Sebrali jsme se a rovnou vyrazili směrem na další pláž.
Měl jsem v merku pláž Praia Formosa, kde jsme ještě nebyli. Je to nejdelší pláž na Madeiře, část je dokonce písečná a hlavně se tam jde tunelem kolem přírodních skalistých bazénků. Cestou tam, jsme dali vědět domácím a oni změnili svůj cíl, tak abychom se potkali. Ještě tedy cestou prý zkontrolují jeden apartmán. Rovnou jsem řekl dětem, ať s nimi už nepočítají, protože moc nevěřím, že se ještě dnes potkáme. Raději to říct rovnou než další zklamání…
Kolem Praia Formosa jsem si to celé představoval z mapy a komentářů úplně jinak. Myslel jsem si, že jdeme na malou kamennou pláž, kam se musí projít tunelem. Jednalo se ale o sousední největší Madeirskou pláž.
Prošli jsme si tunel, podívali se na přírodní bazénky a museli utíkat do blízkého obchoďáku na záchody. Všichni jsme tu jak koroptve včetně mě. Tady to šlo za mnou. Pak jsme se vrátili na kamennou pláž – děti ji upřednostnili před písečnou – na jedné jsme dnes už byli. Oba si našli klacky a do toho jsme se je pokoušeli nakrmit. Jídla ale moc nebylo. Zásoby se před odletem tenčí. Zároveň jsme čekali na domácí a ty stále nikde.
Terka se statečně vydala domýt pokaděnou botu do moře. Samozřejmě ji smetla hned druhá nebo třetí vlna a tak jsme měli kromě boty s bobkem, ještě dvě boty plné mořské vody.
Vypadalo tona hezká západ slunce, ten se ale nakonec kvůli mrakům nekonal. Červánky jsme si ale částečně užili. Jak zapadalo, udělala se zima a i kvůli přicházejícím tmavým oblakům jsme se vydali k autu. Skoro až u auta nás vítali dva malí rošťáci a kočárek s jejich tatínkem. Zůstali jsme tedy na promenádě o trochu dýl a zamířili směrem k písečné pláži, kde jsme ještě nebyli. Povídali jsme a děti hrály na honěnou.
Zajímavá zajímavost je, že hned vedle pláže je obrovský kus země, který tu leží ladem. Prý se tu už mělo stavět, ale kvůli podezření na korupci se stavba protáhla. Jedná se totiž prý kvůli své lokaci, velikosti a rovinatosti o nejlukrativnější pozemek na celé Madeiře a vlastní ho místní hrdina čutálista Cristiano Ronaldo. Odedneška tedy můžu říct, že jsem Cristiánovi počůral pozemek :-D.
Hra na honěnou se neobešla bez odřeného kolene a mnou špatně nalepená náplast způsobila druhý konec světa a rozhodovací paralýzu. Zůstali jsme stát na místě a nemohli se nikam pohnout, ale ani vzdát následující program nešlo bez vytáček. Jinak to ale nešlo. Už na nás bylo pozdě a únava byla znát. Rozloučili jsme se s domácími a všichni až na Terku jsme ještě jednou počůrali nejlukrativnější pozemek na Madeiře patřící Cristianu Ronaldovi. Konečně můžu říct, že jsem v životě něco dokázal 😊.
Následující cesta cca 25 km po dálnici proběhla relativně rychle a polospící děti jsme vyhnali z auta, provedli jim očistu a Terka je právě uspává. Já dopisuju dnešní zážitky a pak se ještě musíme najít a jít brzo spát. Dnes jsem byl docela unavený a abychom si užili zítřejší Štědrý den, potřebujeme být ve formě. Bohužel zatím vůbec nevíme, co budeme dělat 😊
Tak se necháme překvapit.
Dobrou a šťastné a veselé zítřejší Vánoce všem