Tak konečně byl den D. Jirka se vrátil odpoledne ze školy(sobota) a měli jsme vyrazit. Ještě menší nedorozumění s obědem – Jirka na mě nepočkal a už byl po jídle a nebyl zbalenej. Tak jsem vyrazil do jídelny abych zjistil, že je zavřená, takže bez oběda :(. Naštěstí, když jsme se sešli s holkama z Tainanu, zjistili jsme že taky nejsou po jídle, tak jsme se cestou ještě stavili něco zakousnout. Jenomže ještě, než jsme vyjeli za hranici Kao, tak se Jirkoj rozbil skútr. Vyplivnul a nechtěl nastartovat. Zabralo to asi půl hodiny jenom zavolat si z benzinky opraváře. Ten nakonec přijel a odtlačil Jirku se skútrem k sobě do dílny. Já jsem jel s nima abych zjistil, kde dílna je a abych tam pak moh dovíst holky, který mezi tím čekali na benzince. Když jsem s holkama za Jirkou dorazil, zjistil jsem přesně to, čeho jsem se bál. Bylo už opraveno a zaplaceno. Já už mám zkušenost s opravářema a vim, že se bílýho snažej natáhnout. No Jirka každopádně nezavolal ani svýmu badíkoj a zaplatil opraváři za vyměněném kondenzátor a 5 minut práce 1500NT. Běžně tak do 200Max. No neva, vyrazili jsme dál. Zpoždění tak už 2 hodiny i s menším blouděním přes Kao(sem myslel, že to vezmem zkratkou :P) . Vybrali jsme si nejkratší cestu a to směrem na jih, tam jsme přejeli hory – bohužel už po tmě a opět na sever konečně už správným směrem(Cest přes hory tu moc není, tak jsme to museli vzít takhle obloukem).
Spaní a koupačka v oceánu
Místo plánovaného místa jsme dojeli asi o 40km míň a ustlali si vedle silnice u jednoho altánu přímo nad oceánem. Zdálo se to jako parádní místo. Před postavení stanu jsme si ještě zajeli na véču. Cestou nás zastavili policajti, ale když viděli, že jsme bílí, tak nás nechali projet. Po jídle a po tmě jsme rozbalili stan a šli se vykoupat…Teda už jen s Jirkou, protože holky nechtěli. Byla tma a tak jsme šli na Adama – nemělo smysl zamořit plavky. Musim říct – moje první koupání v Oceánu bylo fakt mazec…šel jsem do vody ve svých Puma žabkách abych se pak vrátil jen s jednou. Sice jsem se po tmě odvážil do vody jen po kolena ale i tak mě spláchla vlna větší než já. Jirku ta samá vzala sebou. Fakt síla. Vylezli jsme teda okoupaný a nadšený, já teda i nasranej, protože jsem přišel o svoji botu.
V noci jsem se moc nevyspal – co totiž večer vypadalo jako prýma spaní se krutě neosvědšilo. Kombinace auta za hlavou a obrovský vlny v nohách se ukázala jako dost nepříjemná. V noci jsem z toho měl dost španej pocit, protože jsem už přestal ve spánku rozeznávat co jsou vlny a co auta. Taky jsem jednou vstával, protože nás vyblikal a vytroubil nějakej kamioňák. Když jsem ale vstal a tím samo vzbudil i ostatní, tak už tam nikdo nebyl. No a v tomhle duchu probíhala celá noc.
