Další dva dny zkrátím. Klidně to přeskočte, protože to nebude čtení, které by vás jakkoli obohatilo. Pokud Vás zajímá, co s námi je, tak je to nejjednodužší způsob komunikace.
Je to totiž furt stejný – „Zápisky hypochondra“. Pořád naděje, že to bude druhej den lepší. Ráno celkem dobrý, ale večer se vrací horečka. Celková nálada v domácnosti nic moc. Terka je vyšťavená, jen dětem je to vlastně úplně jedno a umí si vymýšlet ty nejzvláštnější nesmysly, aby „potěšily“ vysílenou maminku. Nemají to s náma teda ale lehké. Máme plný kecky a tím pádem trpělivost na bodu mrazu. Chudáčci si moc laskavosti neužívají.
Podařilo se nám prodloužit pobyt tady o jednu noc s tím, že mi bude líp a uvidíme, co dál. Provozovatelé řekli, že je tu místo, a tak se nemusíme ani přesouvat do jiného apartmánu. To je štěstí. Sice máme už zaplacené ubytko jinde, ale hold ho necháme propadnout. Majitelé chtějí jen platbu v hotovosti. My máme ale jen 200 PLN v hotovosti pro strýčka příhodu, jinak platíme kartou. Mávli nad tím rukou a nehnali nás ani k bankomatu, takže tuhle jednu extra noc budeme mít tak o třetinu levnější.
Pořád řešíme, jestli jet domů, jestli jet ještě do dalšího ubytka, kde bychom byli jen jednu noc a pak další stěhování? Jestli mi ale bude líp a jestli dětem nebude hůř – to nevíme… Děti sice kašlou a smrkaj, ale jinak fungujou v pohodě.
Možnosti:
- 3,5h cesty na další ubytko na jednu noc, pak 2,5h cesty druhý den a pak po dalších 4 nocích domů podle plánu cca 8,5 hoďky.
- Jet rovnou domů cca 9h
- Jet rovnou domů a po cestě si v půlce najít ubytko – takže 2 dny po sobě jet cca 4,5h.
Všechny ty doby jsou odhady podle navigace, takže bez zastávek a v ideálním provoze. Nejsem rychlej řidič, takže ty normy taky nestíhám. Teď teda bude Řídit Terka, ale ani ona není závodník…
No je to rozhodování. Po ránu dobrý, ale večer se zase perspektiva mění..
Terka s dětma si vyjela na výlet do místní turistické obce Mikolajki. Mělo by to tam být moc hezké. Děti se tam ale samozřejmě nudili a zajímaly je jen krámky s předraženýma suvenýrama. Takže přijely hrozně nadšené, že mají mnohabarevné propisky, které si tam vybraly. Užily si i žvýkačkovou zmrzlinu (mačkaní šmoulové) a vafle s borůvkama. To by si klidně ale mohli užít i doma. Historické nábřeží a všudypřítomné lodě jim byly … víte kde…
Tenhle večer jsem doufal, že už to bude opravdu dobré a na další den budu připravenej na cestu, ať už jakoukoliv – Asi spíš domů – ale postoje se měnily z hodinu na hodinu o 180 stupňů…
Bohužel večer zase horečka… Aby to nestačlo, tak se mi zase do toho ozývá rameno. Pořád problém s příliš horlivým svalem, který se za čas přetíží a nedá spát. Vzali jsme si sem sprej z Ajuverdský medicíny, kterej mě posledně docela dost pomoh. Jen si teda v kufru auta prošel cestou peklem (ostatně jako všecko…). Před spaním mi ho Terka nastříkala na záda a rameno a šli jsme spát… No a to byl teprve mazec. Asi nebyl dobrej nápad dávat hřejivou mast(sprej) při horečce. To že mi pulsovaly záda, to bylo v pohodě, ale ta vůně z toho mi začala nakopávat břicho. Po půl hodině mě to tak rozbilo, že jsem seděl další půl hodinu na záchodě a snažil se vytlačit něco, co tam vůbec nebylo. Ušetřím vás detailů… Během toho jsem si hledal kontraindikace – přišlo mi, že mám snad otravu nebo co. Nic jsem nenašel. Pak jsem to vzdal. I když jsem dnes v noci nechtěl, tak jsem to nakonec musel vyřešit Ibáčem na dobrou noc. A užil si tak další ze série nocí, kdy jsem byl mokrej, jak kdyby mě rozžvejkala a vyplivla kráva.
Po ranní výměně zážitků dnešní noci jsme si tu nakonec prodloužili pobyt ještě o jednu doc. Majitelé nás tentokrát už do bankomatu poženou, ale dostali „speciální slevu pro Čechy“. Nechali nás tu obě noci za cca 1200Kč/noc, což je o třetinu levnější než původní cena. Určitě jim dám hodnocení 10/10, ale to jim asi moc nepomůže, když už teď mají hodnocení na internetu 9,8/10.
Zrovna teď Terka vzala děti na výlet do obce Gizycko (fotky ještě nemám, dodám zpětně), které je brané jako srdce Mazurských jezer a kde je odsud nejbližší bankomat (cca 20km). Já jsem po obědě, cítím se dobře a dopisuju Cestopisník. Teď to teda moc zábavný není a o cestování vůbec. Jsem 4. den na Mazurských jezerech a ještě jsem nevylez z domu :-D. Takže fotky, co sem dávám, jsou od Terky a něco snad fotila i Barča 😊.
Teď budeme muset rozhodnout, co dál. Pokud mi večer bude zase mizerně, tak se zítra asi vydáme domů. Pokud mi bude fakt dobře, tak bychom jeli využít ještě jedno ubytování, které máme zaplacené. Je u moře a díky tomu, že jsme vynechali jedno ubytování po cestě, bude nás do něj čekat krásných 4,5h čisté jízdy. Pak 3 dny „odpočinku“ a pak 8,5h domů.
Dáme vědět…
Nemějte prosím o nás strach rodičové. Jsme v pohodě. Nic se neděje – žádnej konec světa. Doma by běžnou nemoc člověk vůbec neřešil, jen tady se to komplikuje dlouhou cestou v autě. Naštěstí máme spoustu možností – na druhou stranu i rozhodovací paralýzu…
…
Rozhodnuti padlo. Zitra (19.8.) Se vracime domu. Rodicove moji, nemusite nam volat a necekejte hned hovor, jsme v pohode, jen jsme vyhodnotili, ze dalsi pokracovani dovci by nemelo dostatecny prinosy a za to nepohodli nam za to nestoji. Taky toho budeme mit nalozeno hodne a nebudeme zrovna v nalade si povidat. Podle situace si mozna cestou zaridime jeste nejake ubytko. Az se oklepem, brnknem si…
A výsledek? Ještě týden kurýrování a pak diagnóza zápal plic. Hold někdy se nepoštěstí, ale ustáli jsme to.