Den XII.
Vstáváme celkem dobře vyspalí překvapivě. Péra v zádech jsem v noci ani moc nevnímal. Na snídani jsme šli opět do Jade Cafe, který je na boku budovy YaxKin hostelu. Opět nás nezklamali a dostali jsme vynikající snídani.
Průvodce Lonely Planet toho o Palenque moc nepíše. My už zjistili proč. Dnes tu trávíme celý den až do autobusu, který nám jede až v 22:30.
Po snídani jsme zabalili a vyrazili do města. V městě prostě nic zajímavýho není. Průvodce píše jen o soše na hlavní křižovatce a ani ta není extra zajímavá. Na na dýl než na 5 minut a navíc je hned před autobusákem.
Procházíme kolem restaurací a zjišťujeme, že ceny jsou v Palenque ještě vyšší než v San Christobal. Teda aspoň v takových těch lepších restauracích. Rozhodli jsme se zkusit něco míň okázalýho a vlezli do nějaký restošky, která vypadala jakž takž ok. 
Na stěně měli nádhernej obraz s papouchama a vodopádem. Obsloužit nás přišla taková paníbába, co sotva lezla. Nebyla zas až tak stará, ale chodila už pomalu, trochu šišlala asi kvůli umělým zubům a slyšela tak půlku toho co jsme jí říkali – to se pak ukázalo jako výhoda.
2 věci, který jsme si objednali prý neměli, ale pak zase, že jako jo. Čaj někde asi schrastila a polívku někde vyškrábla. Mé hovězí už bohužel ne. No, dali jsme si, co měli. Terka dokonce jako bonus do polívky dostala mravence a mušky když nepočítám divný asi připálený špagety, Pak jsem dostal jídlo já a asi už z předsudků jsem hledal mouchy. Myslím to obrazně … 🙂
Maso bylo takový nažloutlý, tak jsem toho sněd asi půlku. Na víc jsem si netrouf. Jídlo, který si objednala Terka paní už asi neslyšela nebo neudržela – naštěstí. Paní byla překvapená, že jsem nechtěl led do koly, prý že ho koupila. No, už jsme v Mexiku viděli borce, co vozí na kole 50ti kilovej kvádr ledu. Bylo to asi něco takovýho … podle neforemnýho tvaru ledu ve skleničce.
Zaplatit jsme se snažili asi 15 minut. Moc se o nás nestarali …. Do restaurace chodilo pořád spousta lidí, ale nikdo tam nejedl. Trochu jsem si říkal, jestli babička není nějaká dealerka :-D. No byli jsme rádi, že jsme vypadli. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se na jídlo vrátili k hostelu do Jade Cafe a jídlo od babky jsem spláchnul radši panákem slivovice. v Jade Café opět nezklamali a jídlo super. Strávili jsme tam asi 3 hodiny, než jsme si řekli, že by jsme se měli jít ještě trochu projít, aby jsme celej den v Palenque nestrávili jen v hospodě. Zjistili jsme, že ani na druhou stranu Palenque není nic zajímavýho. Našli jsme jen obchoďák. Nakoupili jsme nějaký pečivo.
Tady se pečivo nakupuje trochu jinak. Je to takovej obchod v obchodě. Musíte si vzít velkej železnej tác a kleštěma si na něj dáte vybrané pečivo — to tu je celkem levný. Pak musíte jít k obsluze, kde pečivo rovnou zaplatíte nebo vám tam daj aspoň lepku, kolik máte na kase platit. Zajímavej byl ještě regál s chlastem, kterýho tam bylo neskutečný množství.
Následně jsme se zase vrátili pátky na hostel. Sedli jsme si do veřejných prostor, kde teď píšu deník za poslední dva dny. Je toho požehnaně. Teď si dáme ještě poslední jídlo překvapivě na stejným místě po předchozích zkušenostech (taky protože to máme nejblíž) a vyrazíme na autobus do Tulumu. Předpokládám, že dneska se už nic zajímavýho nestane, takže rovnou postuju na Cestopisníka.
PS: Asi po týdnu jsem dneska zkusil dát do telefonu českou SIMku a nic tam. Pokud jste mi někdo náhodou během posledního týdne posílal SMS, tak nedošla. Asi neměla trpělivost, na to čekat, než si dám SIMku do telefonu.