Cestopis z cesty po Kambodže je tady.
Po jen několika málo hodinách nás vzbudil budík a my museli vstávat. První co bylo – šli jsme pro prádlo, který samozřejmě neměli. Že bude za chvíli. Naštěstí nám ho opravdu za chvíli přinesli na pokoj a Terka si teda mohla zabalit i svoje navlhlý prádlo.
Vykodrcali jsme se a šli čekat na bus. Očividně ne sami.
Autobus ze Siem Reapu do Bangkoku
Tentokrát jsme se rozhodli si koupit jedu jízdenku na celou cestu přímo v hostelu. Jízdenka ze Siem Reapu do Bangkoku přes Poipet stála krásných 8$. Bus měl vyrážet v 8 a vyzvednout nás na hostelu asi hodinu před tím. Přijel asi o půl hodiny pozdě a nabral nás. Dole neměl žádný místo na batohy, tak se všechno narvalo dovnitř. My měli naše krosny pod sedačkama. Byl to zvláštní bus se sedačkama, který napůl ležely. Krosny se tam vešli, tak bylo všechno ok. Úplně narvaný jsme nabírali pořád další a další turisty. Nakonec jsme dojeli na autobusák, kde jsme mysleli, že si přesedneme do lepšího autobusu a pojedeme na Bangkok. Ale prdlajz. Lepší bus tam stál, ale už byl taky plnej. Nakonec jsme nic neměnili a oba busy vyrazili k hranicím. Náš řidič byl vtipnej. Neuměl vůbec anglicky, ale občas neco prones, čímž vyděsil samozřejmě celej autobus. Dycky někde zastavil, řek něco o změně busů a odešel. Nikdo nic nevěděl. Nakonec se z toho vykloubila zastávka na oběd nás … a podruhý jen řidičů. V Poipetu nám sebrali jízdenky a dali nám červený samolepící čtverečky na triko aby i nás rozeznali. Jak neuměli anglicky, tak nikdo nic nevěděl a kolem šeho byli velký zmatky. Nakonec nás vyklopili těsně u hranic a ať vypadnem. Hranice jsme naštěstí už znali, takže jsme v pohodě prošli přes Kambodžšký i přes Thaiský hranice. Tam si nás odchytli hned Thajský kluci a dovedli nás k nějakýmu pickupu. Krosny jsme naházeli na korbu a překvapivě jsme si tam sedli i my. Na korbě auta nás odvezli do asi 1 km vzdálený restaurace, kde jsme se mohli naobědvat a kde si nás pak rozebírali jednotlivý minibusy. Zase trochu zmatky, ale žádný známky podvodu. Byli na nás hodný. Náš řidič jel jak blázen (jak autobusák, tak mikrobusák). Takže se opravdu vešli do slibovaných 8mi hodin cesty a to včetně čekání na různých čůracích a tankovacích zastávkách. Tam taky dycky byla pr**l. Vyhnali nás z busu a šli tankovat… bez angličtiny to ale šlo těžko. Nakonec jsme ale pochopili z připravený cedule. Tady snad všechny auta jezděj na plyn. Dokoce i náklaďáky maj hned za kabinou několik velkých flašek na plyn. Hodně zajímavý oproti Čechám.
Tady je trochu víc o tomhle hraničním přechodu
Celkově musim říct, že cesta byla o 1000% příjemnější než opačným směrem. Víc místa, lepší dopravní prostředky, lepší cena, rychlejší, míň osír*ní atd… Do Bangkoku jsme se dostali na čas i oproti šíleným zácpám. Náš řidič (prase) tu asi opravdu nejel prvně a věděl co dělá. Pěkně to odsejpalo. Dokonce jsme měli i hodně místa na nohy – ovšem už míň místa na ramena … sedadla měli tak ploviční šířku běžnýho EuroČlověka. Mikrobus nás vysadil na ulici Khao San. Tam už jsme to znali z předchozího pobytu v Bangkoku. Takže jsme drapli krosny a vyrazili lovit nějaký spaní. Ve stejným hostelu jako posledně jsme už spát nechtěli. Šli jsme docela kus stranou aby jsme utekli nadsazeným cenám a nakonec jsme zůstali v jen o něco málo dražším hostelu než byla první dnešní nabídka (ptali jsme se na cenu v více hostelech). Aspoň ale zase máme klimošku (kterou používáme jen neradi…) a teplou vodu(kterou používáme jen rádi).
Pohoda v Bangkoku
Po ubytování jsme se šli najíst do sámošky SevenEleven, po který jsme měli v Kambodže trochu absťák. Dali jsme si párek v rohlíku a kuřecí hambáč. Ještě jsme vybrali v Bankomatu a pak už jsme šli lovit náhradu za naší zesnulou slivovici (všelék). Nakonec jsme koupili místní rum (40%) za 230 bátů (asi 135Kč). Krásná flaška zabalená v papírový krabici jako lepší bumbání dovezený z Irska nebo Skotska. Problém ovšem je v tom, že ta flaška má O,7L a nejde tak přelejt do pulitrový petky. Na tom pracujeme právě teď a likvidujeme přebytek rumu v kombinaci s kolou. Teď už jen pár loků a můžu už jít spát. Snad byl dnešní deník díky tomu aspoň o něco málo vtipnější než obvykle. Dobrou noc.