Den IV.
Ráno jsme moc neotáleli, udělali si čaj a vyrazili na Normadský pláže, kde se za 2. Světové války vylodilo loďstvo spojených armád.
Drama s realitkou
Zdržela nás jen realiťačka – sice nám před odjezdem slíbila, že byt podrží, ale teď nám psala, že je další zájemce a jestli by za nás někdo v čr nemoh složit zálohu – no prostě šílenost. Byli jsme z toho vážně na nervy. Nejradši bych jí tam zabil. RealityIQ NEDOPORUČUJU. Po 20ti min hovoru do ČR jsme konečně naštvaný vyrazili k plážím vylodění. Cestou jsme si teda ještě odskočili na Étretat, který je proslulý svými skalními útesy a výčnělky připomínající slona. Bylo to moc pěkný, ale lidí tam bylo hrozně moc.
Francouzské menu
Dali jsme si v lepší restauraci meníčko dohromady za skoro 50e. Chtěli jsme zkusit místní vyhlášenou kuchyni. Já jsem si dal rybu s bramborovou kaší na jablečné omáčce a Terka kachní plátky se zeleninou. Jako zákusky místní sýry a palačinka politá karamelem. Bylo to moc dorbrý, ale byla to sázka na slepo.
Anglicky ani slovo
Anglicky samozřejmě ani slovo, takže výběr jídel byl opravdu sázka do loterie. Naštěstí nám oběma chutnalo. Pokoukali jsme, něco vyfotili a valili zase dál. Přišlo mi, že moc nestíháme. Už bylo odpoledne a my ještě nedojeli k plážím vylodění . Tam jsme dojeli kolem šestý a radši začali hledat kemp. V prvním, kterej mi našel Brousek, po nás chtěli asi 35e, tak jsme se jim na to vykašlali a zaparkovali v dalším, stejně dobrým za 18. Zaplatili jsme a hned u vstupu nás zastavil místní kalvádosář s ochutnávkou. Nalil do Terky asi 3 panáky. Já se vymluvil na řízení. Ochutnat místní alkoholickej mošt jsem ale musel. Ochutnal jsem i kalvádos míchaný s jablkovým džusem – moc dobrý pití – jen teda dost drahý.
Kempování
Když jsme dorazili na naše místo pro stan, zjistili jsme, že tam už někdo parkuje s obytným outomobilem. Děda samozřejmě anglicky neuměl ani slovo, tak jsme se dorozumívali spíš rukama. Oba jsme měli plánek, kde bylo vyznačený stejný místo. Dotáhli jsme ho teda na recepci, kde zrovna zavírali. Nebyly rádi, že nás viděli. Paní byla protivná a s náma se vůbec nebavila … něco na sebe chvilku haštěřili francouzsky a pak se nás zeptala jen jestli můžem parknout vedle – my že jo a bylo vyřešeno. Vůbec se nám nikdo neomluvil, ani nevysvětlil, co se stalo. Místo jsme ale měli, tak jsme šli konečně postavit stan a na procházku po pláži. Zjistli jsme, že vlastně už na jedný pláži vylodění přímo spíme. Šlo o pláž Juno, kde se vylodili hlavně Kanaďani. Procházka byla příjemná – nad pláží spousta vlajek a pár dobových fotek. Kromě tohohle a jednoho nevýraznýho pomníku nic zvláštního.
