Nakonec jsem odpadnul o půl 12. Ukázalo se to jako neprozíravé, protože mě Honzík vzbudil už v 5 ráno a už jsme nezabrali. Naštěstí to aspoň holky dotáhly skoro do sedmi. Rozhodli jsme se dnes pro odpočinkovější plán. Po snídani si děti rozhodly, že chtějí do herničky a plavat. Bazén jsme jim prozatím rozmluvili, protože sauna bude puštěná až odpoledne a bez ní bychom tam dlouho nevydrželi. V herničce děti zjistili, že bude zajímavější koukat přes sklo, jak si hrají ostatní děti. Naštěstí je to ale bavilo, tak dobrý. Taky si měly poprvé možnost pohrát s černouškem v jejich věku. Když mi teda Baruška přišla říct, že tam mají hnědocha, tak mě trochu vyděsila. Bál jsem se nějaké fekální příhody. Černoušek mě teda docela uklidnil. Trochu jsem jí to vysvětlil, ale nezdá se, že by v tom měla jasno. Zajímavé je, že zvířátka všech barev a tvarů v pohádkách jí divné nepřijdou.
Teď už si Barča stěžuje, že herničku už nechce, tak asi fotky nebudou… Museli jsme jít ven na hřiště. Aspoň jsem si tam odsypal fotky z telefonu abych měl místo na další svědectví doby. Barča mě překvapila, jak už se hezky umí houpat sama. Samozřejmě ale stejně vyžaduje asistenci, takže mezi ukládáním souborů a zveřejňováním blogu houpu. Za chvíli jí už omrzí i to a jdeme zase zpátky do herničky. U stolu dokončuju blog a jdeme na pokoj. Terka si s dětma rozdělává dílničku a kreslí foukacíma nebo spíš slintacíma fixama. Docela jim to jde a přes šablony vytvářejí hezky barevné dinosaury.
K obědu vařím mleté maso s rýží. To je většinou jistota. Přidávám do toho ještě cizrnu. Místo fazolí v rajčatové omáčce, které jsem si chtěl koupit, abych tu náhodou nestrádal hladem, jsem omylem koupil 4 plechovky cizrny. To bude sláva … Oběd je hotový a tatínek unavený. Takže dětem pouštíme audiopohádky v ložnici a snažíme se na chvilku zabrat na rozkládacím gauči. Funguje to tak krásně así 10 min a pak už mě průběžně od sladkých bran nerušeného spánky odtahují nějaké zuřivé, skákající, křičící a požadavky chrlící bestie. Když otevírám oči, zjišťuju, že to jsou jen mé milované dětičky a podrážděná, kritiku chrlící, bestie se stává ze mě 😊 …
Oběd překvapivě skoro nejedí. Cizrnu vybírají komplet, ale aspoň něco jedí. Dost na to, aby byl klid od požadavků na jídlo na dalších aspoň 10 minut. To stačí, abychom se oblékli na výlet a zavřeli za sebou dveře apartmánu. Vlastně ne. Ještě vevnitř baští nektarinky…
Dnes vyrážíme jen pěšky na zříceninu Schlossberg, která je přímo ve vesničce Runding, kde bydlíme. Je to asi kilometr, to bychom za odpoledne mohli zvládnout. Už po 50ti metrech Barča křičí, že jí bolej nožičky a kdy už tam budeme. Zajímavé je, že v lesní školce nachodí kilometrů docela dost, ale s námi se jim moc nechce.
První zastávka je kostel asi po 200 metrech. Obdivujeme sadisticky ztvárněného „Ježíška“ na kříží a povídáme si o tom. Naštěstí jsou deti už ze školky poučeny. Venku před kostelem je největší atrakce kašna. Nad ní stojí nějaký pán se svatozáří a drží „blijící rybu“, ze které stříká voda do kašny. Moc tomu nerozumíme – vysvětlivky chybí. Vůbec se tu trochu perem s absencí angličtiny. Nikde nejsou texty ve více jazycích. Vše jen v němčině. Zatím tu nikdo anglicky neuměl, když už tak spíš česky personál v hotelu. No a my překvapivě nešprechtíme. Já vůbec a Terka jen trochu. Jazyky jsou hold nutnost i dnes, kdy anglicky umí kde kdo…
K zřícenině docházíme poměrně rychle. Je v lese a tak nám krátí čas klacky a praktický nácvik šermu. Zřícenina Schlossberg je poměrně pěkná. Hlavně je pěkné počasí a tak si tu užíváme další sváčy. I když jsme chvilku po obědě, zvládneme zbaštit 2 nektarinky, 2 banány a celej balík kukuřičných chlebíků. Nutno poznamenat, že banány jsem odjídal já a půlku balíku chlebíků mám na krku taky já 😊.
Hrajeme si na schovávanou, prolézáme hradby a obecně si užíváme super odpoledne. Děti jsou to docela nadšené, že můžou všude lézt. Je tu sice nějaký nápis, který podezíráme, že by mohl být zákazem lezení na hradby, ale je jen v němčině a nikdo okolo si s tím hlavu neláme, tak sázíme na kolektivní odpovědnost.
Před návratem ještě provedeme rekonstrukci bitvy o hrad za pomocí věrných rekvizit (klacků) aBarča do toho zanáší i prvky fantasy ve formě vaření lektvarů uprostřed bitvy. Maminka to vše pozoruje z role víly s pampeliškovým věnečkem na hlavě.
Bitva je ztracena. Opouštíme dobitý hrad a cestu zpátky až k „blijící rybě“ zvládáme za pár minut. V kašně si očarujeme nejlepší ze zásoby klacků v kouzelné vodě a vyrážíme do ubytka. Prohrál jsem další bitvu a alespoň u jednoho klacku jsem musel svolit, že ho dáme aspoň do auta, když už teda do apartmánu nesmí. Snad je to dobrý kompromis.
Protože jsme slíbili dětem včera koupání, tak já s dětma běžím rovnou do bazénu a Terka nám jde vyzvednout věci na pokoj. Nemáme moc času před spaním a před nástupem „únavového šílenství“. Snažíme se tedy maximálně pospíchat. Druhý den ve vodě a děti dnes sami poprvé přeplavali bazének v kruhu a křidýlkách. Možná vám to přijde jako bezvýznamný milník, ale u nás je to haló. Byli jsme na ně patřičně hrdí. Milník je hlavně v tom, že já jsem moh stát venku nad bazénem a oni lítali sami do bazénu, přeplavat, ven a oběhnout. Já už nemusel drkotat zuby v té ledové vodě 😊…
Vždycky když už začali modrat a když už jsme se s Terkou neslyšeli přes dětské drkotání zubů, vyrazili jsme se zahřát do sauny. Tenhle model se nám osvědčil. Po třetím kolečku už umýt, osušit, vyčůrat a na pokoj.
Šílenství přichází…
Únava je už velká a domluva slabá. Rychle se do nich snažíme narvat aspoň sedm chodů jídla (žádné není dobré a nestačí), vyčistit tesáky, přečíst pohádku a uspat. S vypětím všech sil, ale daří ze zuřivých bestií se ve čtvrt na 8 stávají roztomilý oddechující a hlavně spící miláčci.
Konečně si taky můžeme dát oraz. Dnes si dáme večer pro sebe. Uspokojujeme se švédskou mísou složenou z klobás, sýrů, zeleniny a namazaného chleba. Nechybí ani již už tradiční cizrna, jejíž 4 plechovky mě budou asi provázet celou dovču 😊
Dobrou noc a už se těšíme na zítra…