Tak jsme měli naplánovanej parádní výlet do národního parku Kenting. Je to kus nádherný přírody na jižním cípu Taiwanu, kde je spousta nádhernejch pláží, hory a pořád krásný počasí. Poměrně dost zahraničních studentů si zaplatilo tenhle víkend přes cestovku, skrz Davida a Pavla. Cestovka totiž patří jejim dvoum kamarádům, tak jsme dostali i fajn trochu lepší cenu. Zaplatili jsme 5600NT za víkend od pátku od rána do neděle odpoledne. V ceně bylo obsaženo jídla a pití, co kdo snese a to jak alko, tak i nealko. Dále byly naplánovaný nějaký aktivity, jako jízda na vodním skútru, jízda na nafukovacím banánu a koblize za člunem, potápění, paintball, masáže a tak dále. To vše se mělo konat na soukromé pláži, kam neměli mít přístup ostatní. Zní to super. Za poměrně dost velký peníze jsme se těšili, jak tam budem jak ve vatě a budou se o nás starat jak o vlastní.
Cesta do Kentingu
Víkend právě začal a já jsem vyrazil na smluvenej čas(před devátou) na sraz k autobusu. Bohužel jsem se dozvěděl, že odjez se posouvá na poledne. To byla docela škoda, ale říkal jsem si to se může stát. Vzhledem k tomu, že Kenting není daleko, ani ne 2 hodiny jízdy a k tomu, že jsme měli zaplacený jídlo a pití, tak mě ani nenapadlo si dojít nějak na jídlo a ani pití jsem si sebou nebral. To se ale ujázalo jako špatná volba. V Kentingu je teď asi největší z Taiwanských festivalů ”Spring scream” a tak se tam ztahovali lidi z celýho ostrova, příbližně tam mělo bejt něco kolem asi 3 miliónů Taiwanců na malým kousku země. To byl taky důvod proč se cesta protáhla, protože doprava nebyla díky tom nic moc. Na skútru by jsme zam byli za polovinu času. Už jsem měl docela hlad a žízeň, ale pohoda.
Zábava v Kentingu
Dorazili jsme na místo, nikdo tam. Nakonec jsme se dozvěděli, že je to stanoviště pro paintball, že se máme zatím přesunout na pláž. Přesunuli jsme se teda na pláž, která se ale ukázala, že není naší pláží. Přístup tam byl volnej, tzn. spousta lidí. Navíc tam byl jen stánek, ve kterým bylo samozžejmě pití a jídlo za peníze. Kluci s tím měli dost telefonování, ale nakonec vyzistili, že na tý naši původní pláži to asi nakonec nepude a že jako ta na který jsme byli je lepší a že tam máme zůstat. Všechno se teda mělo přestěhovat za náma. Naštěstí nám tam zajistili aspoň nějaký ty aktivity, tak jsem si vyzkoušel aspoň jízdu na vodním skútru. Chtěli po mě peníze, tak jsem musel těžce vysvětlovat, že bych to měl mít zadara – nakonec se teda povedlo. Bohužel jsem nemoh řídit, ale i tak. Sed jsem si za kluka, kterej s tím očividně uměl. Pořádně sekal zatáčky a jel pořádně rycle – asi dvakrát mě vyklopil. Bylo to vážně super, naneštěstí to trvalo maximálně tak 2 minuty a vrátil mě zpátky na břeh. Asi tak v 6 večer dorazil Anglán, přítel Čínský holky která vlastní cestovku, a dovalil nějaký to pivko. Naneštěstí to byl jen jeden karton Hainekenu pro asi 30 lidí a navíc byl teplej jak chc..ky. To už jsme začínali bejt docela nasraný, ale pořád slibovali, že se to zlepší. (Tady je vdět, jak Taiwanci a Číńani, prostě neuměj říct ne – pořád slibujou všechno a není na ně spoleh). Když nás přesunuli na stanoviště, kde měl bejt večer nějakej koncert a kde jsme měli spát(k mému udivení asi jen 100m od místa, kde mělo pařit několik tisíc lidí a kde teda ticho rozhodně nebylo) bulo už asi 7 hodin a já byl pořád bez jídla a jediný, co sem za den vypil, byli asi dva teplý Hainekeny. Těšil jsem se teda, že teď už to bude lepší a že se pořádně najim a napiju. Nejdřív nás poslali do našeho stanu, kde jsme měli spát, tem byl vážně super, na zemi spousta polštářů a vypadalo to jak u nějakýho šejka doma. Nechali jsme si tam teda věci a že prej je už bar připravenej. Docela mě zaskočilo, že naše vypij so můžeš(all you can drink) se zkládalo opět jen z teplýho Hainekenu. Normálně, když tu jde člověk do klubu, může si vzit cokoliv jako v normálnírestauraci – prostě jakej koliv myslitelnej drinka ať už alko nebo nealko. Tady mi na otázku, jestli mi daj aspoň čistou vodu odpověděli, že ne, že jen Haineken. To mě docela naštvali – stálo to docela dost peněz. Tak jsme se ptali na jídlo, protože jsme byli už dost hladoví – i ty co doma obědvali. Jídlo samozřejmě žádný nebylo, tak se Anglán sebral jel obět stánky aby něo přines. Pobral jenom pár porcí a tak jsme se museli dělit ve dvou o jednu porci rejže s nějakou kečupovou omáčkou – úplně bez masa. Prej, že jede pro další várku, tu sem ale už neviděl. To už jsme začali bejt docela nspokojený. Anglán se nám omlouval, že jim něco nevyšlo a že jestli chceme, tak že je můžeme teda opustit a že nám vrátěj nějakou poměrnou část peněz. S Jirkou jsme se Rozhodli, že to berem a že jedem domů. Bylo to sice fajn, ale naprosto to neodpovídalo penězům, který jsme zapaltili. Když už jsem věděl, že povalíme domů, rozhod jsem se ještě urychleně si dojít na masáž, která byla taky v ceně. Ta byla vážně parádní, jen bych ocenil, kdyby mi víc masírovali záda a vynechali ruce a nohy. Každopádně to bylo super, pracovali na mě asi 3 lidi.
Po masáži jsem si dal ještě nějakej ten Haineken, kterej mezi tím už vrazili do ledu, tak už měl celkem dobrou teplotu. Konečně jsme našli Anglána a vysvětlili mu, že je teda opouštíme a že chcem vrátit peníze. Aby jsme ušetřili co nejvíc, řekli jsme, že odcházíme hned, protože kdyby jsme přespali, vrátili by nám asi o 2 tisíce míň, možná i míň. Ještě se s náma rozhodli jet Ital Roberto a jeden Frantík – nepamatuju si jméno. Rozhodli jsme si zít taxíka, protože to tady pro 4 lidi vyjde stejně jako bus. Ještě jedna Taiwanka – kamarádka opustila, ale ta se nevešla do taxíka, ale říkala, že tam má někde blízko tátu a že jí odveze. Nakonec se ukázalo, že jela domů sama busem, což mě docela mrzelo. No ale my jsme byli asi během 2 hodin doma a dlabali nějaký jídlo před místní sámoškou. Bylo asi 12 hodin, tak jsme se konečn pořádně najedli. Peníze by nám měli vrátit v podělí(dneska), tak uvidíme.
Na výletě jsem zjistil, že mám úkol, kterej mám odeslat do neděle do půlnoci. To bylo docela blbý, protože to bylo asi 1500 slov v angličtině(asi 5 stránek). Naštěstí s emi uvolnila sobota, tak jsme na to měl čas. Naneštěstí mi ale nedošel email se zadání, takže sem nevěděl co konkrétně udělat ani kam to odeslat. No něco jsem zplácal. Dělal jsem to asi do 2 ráno, protože na neděli už jsme zase byli domluvený s holkama z Hualienu, který měli přijet do Kao.
Monkey mountain
Holky jsme ráno v 9 vyzvedli na nádru, vyrazili do kampusu aby si tam mohli nechat věci a vyrazili po Kao, kde jsme s Jirkou ještě nebyli, což skoro nikde. První cesta byla na Monkey moutin(opičí hora). Vážně tam jsou skoro všude vopice. Bylo docela veselo, protože holky jsou celkem vtipný. Nejvíc mě asi dorazila hláška: “Doufám, že si nepochčiju foťák!“ Udělali jsme si pořádnou tůru + jsme si tam ještě solidně zašli. Prodírali jsme se skálama a vojenskýma základnama. Docela jsme se ztratili. Byl to fakt těžkej terén na kterej jsme nebyli nikdo vybavenej. Holky sandále a já boty do města. Dokonce jsme tam museli i šplhat po laně po skále. Teda to lano bylo jako jen pro přidržení. Tak jsme byli docel rádi, když jsme objevili asfaltku. Šli jsme po ni a pak jsme se najednou objevili před vojákem, kterej strážil nějakou bránu. Docela jsme se vyděsili, že jsme ve vojenským prostoru. To by asi pro nás nebylo moc dobrý. Přeci jen s Jirkou máme už jeden vroubek, že jsme fotili letadla a teď průnik na přísně střeženou základnu. To už by moh bejt docela problém. Naštěstív voják asi věděl o co de, tak nám otevřel bránu a ještě nám ukázal směr na vrch hory. Docela jsme si oddychli, protože všude byli ostnatý dráty, tak jsme si vážně mysleli, že jsme na špatným místě. Docela překvapivě tam vojám měl sebou Huskyho, tohodle severskýho pejska bych na TW moc nečekal. Taky bych nečekal, že vojákoj zdrhne – ale taky se stalo, docela jsme se nasmáli.
Na vrcholku kopce byl parádní výhled na Kaohsiung. Byla i celkem dobrá viditelnost, tak to stálo zato. Holky už byli docela hladový, tak jsme se rozhodli vyrazit zpátky ke skútrům a na jídla. Tentokrát jsme šli už zprávnou cestou a k našemu překvapení jsme si ušetřili asi 2 hodiny cesty.
Na jídlo jsme šli do Mekáče. Bylo docela fajn si dát zase jednou pořádně mastný jídlo a tak uspokojit svoje tepny a žíly saturovaným tukem. Já jsem si dal BigMac menu(dvojtej hambáč s hranolkama a pulitrem koly). Pak jsem měl ještě nečakaně hlad, tak jsem si dal ještě jednoho normálního – jsem prostě jedlík. Po jídle jsme vyrazili na válet na Kaohsiunský jezero s různýma pagorama, chrámama a drakama. V tuhle dobu to tam zrovna odbahňujou, takže bylo vypuštěný…Docela uajímavý. Myslim, že když tam je voda, že je to tam vážně nádherný, tak snad to ztíhnou, než se budem vracet domů. Všechno jsme si prošli a vyrazili na koleje. Holky si dali sprchu a nějaký ty úpravy a já jsem si dodělal úkol a odeslal ho. Na večeři jsme měli jít na mořský mrchy na ostrov Chichin island. Měli jsme se tam sejít všichni češi z Hradecký univerzity, nakonec to ale dopadlo úplně jinak. Každej ěl svý důvody proč nedorazit a tak jsme zbyli jen já s Jirkou a holky z Hualienu. Mezi tím jsme zjistili, že se z Kentingu vrátilo spousta dalších lidí a že se to snad nakonec celý zrušilo, či co. S holkama jsme nakonec vyrazili na jídlo jen do jedný místní restaurace na štrůdn s masem. Všem to chutnalo, ale bylo toho celkem dost, tak to holky nedojedly. Já jako spránej vysavač jsem se zato najed pořádně :P. Po jídle jsme se rozhodli zajít ještě na zdejší specialitku, kterou jsme předtím taky ještě nikdy neměli. Je to nakrájený ovoce daný na kupu nadrcenýho ledu zalitýho nějakou šťávou. Fakt moc dobrý, jen já jsem si nevybal moc dobře. Bylo toho hrozně moc – ne teda ovoce navrchu, ale ledu pod ním. Jirka si nic neobjednal a tak mi tam pořád bagroval v mí misce až zjistil, že na dně ještě něco je. Nptali jsme se na to, co to je, ale nejspíš to byli vajíčka nejrůznějších mořských a suchozemských potvor. Takže spousta kaviáru. Ale ty kuličky byli nějaký velký, takže bych to tipoval na žábu nebo nějaký velký ryby. Doufám, že se mi v břiše něco nevylíhne. No musim říct, že nic moc – tohl není zrovna šálek mých jiker. Takže jsem toho tam docela dos nechal. Po večeři jsme si ještě koupili nějaký to pivko a šli pokecat na pláž, kde jsme docela nepohodlně seděli na betonových ježcích. Druhej den dneska jsem navíc zjistil, že jsem navíc rozsed žvejku – to prostě nas..e. Každopádně jsme celkem dobře pokecali. Holky se ubytovali u nás na kolejích a šlo se spát. Asi v 1 ráno mě vzbudil telefon, když mi David volal, že adresa kterou mi dal pro odeslání úkolu je špatná. Takže jsem ještě rozespalej musel zapnout kompa a odeslat to znova. Do toho úkolu jsme napsal strašný kraviny a moji strašnou anglinou, tak snad to sežerou a bude to v pohodě. Právě sedim na tý hodině, rozhod jsem se, že radši napíšu blog, než abych se tu nudil. Škoda jen že jsem si sem nevzal fotky, moh jsem začít s jejich přebíráním a úprvou. Asi to bude na dlouho. Nebo bych moh taky udělat nějakej úkolek do Čech, ale bohužel tu nemaj v učebně přípojku na net.
To je pro mě pro dnešek asi všechno. Přeju všem hezký den!