Už jsme dlouho na jednom místě, který nám úplně nevyhovuje, takže je potřeba se pohnout. Od dvou Čechů, který jsme potkali na meditaci jsme se dozvěděli o zajímavým místě na severu, kam by jsme se mohli podívat. Není moc času – za 4 dny letíme na Filipíny ale stejně jsme se rozhodli, že to zkusíme. Navíc jsme nepřišli s ničím lepším tady v okolí. Ráno jsme zabalili a místním červeným taxíkem, kterej jsme stopli hned u hostelu, jsme vyrazili směr Arcade bus station (místní autobusák). Tam jsme si šli koupit lístky na první ze třech busů, který nás dneska čekaly. Bohužel první bus byl obsazenej a dostali jsme autobus co jel až ve čtrvrt na dvě (museli jsme čekat 2 hodiny). Vzhledem k tomu, že měl jet 3 až 4 hodiny a že poslední bus do našeho cíle Mae Salong jel někdy ve 4, museli jsme přehodnotit naše cíle.
Ubytování v Chiang Rai
K lístku na autobus do Chiang Rai jsme dostali letáček s jedním hostelem, kterej nás hodně zaujal. Jen jsme ěli strach aby jsme nenalítli na nějakou reklamu. Koukli jsme do průvodce, jestli tam o něm není zmínka. Mezi hostelama nebyla ale zato mezi spolehlivejma cestovkama. Rozhodli jsme se, že tam teda zavoláme. Líbilo se nám že to nebylo spaní ve městě ale až někde 30km za městem na kopci. Navíc tam byl odvoz a pžívoz do města v ceně. To tu bejvá často, ale ještě nikdy jsme toho nevyužili. Je tam totiž riziko, že když se vám bydlení nebude líbit a rozhodnete se pro jinej hostel, rázem se z odvozu zdarma stane placená služba.
Čekání na bus jsme si zkrátili plánováním, papáním v restošce a nakupováním železných zásob pro případ nedostupnosti levnýho jídla v dalších dnech. Přeci jen jsme jeli 30km od města-restaurce tam měla bejt … ale kdo ví jaká …
Nádherná příroda v okolí Chiang Rai
Cesta busem utíkala rychle, řešili jsme který fotky hodíme na web. Teď na to dlouho nebyl žádnej čas, tak to musíme trochu napravit. Výhledy z busu byli úžasný – samý kopce, hory, pole rejží, džungle…. prostě samá zeleň a nádhera.
Odvoz do ubytovní
Když jsme dojeli do Chiang Rai, borec si nás odchyd hned u autobusu. Vypadal dost divně a namachrovaně. Vůbec pro nás s kulichem USA naraženým na hlavu nevypadal důvěryhodně. Nicméně tvrdil, že jse z hostelu AKA Hill gusesthouse, tak jsme šli za nim. No nebyl z nás moc nadšenej, když zjistil, že to s náma nebude tak jednoduchý. Nejdřív jsme se museli vyčůrynkat jak 9víti letý smradi a pak jsme si ještě museli zajet koupit lístky na bus do Bangkoku. Měl jsem strach aby pak na místě nebyli už vyprodaný. Zarezervovali jsme si místa zase ve VIP busu – což znamená, že tm je víc místa na nohy – jinak nejdražší autobusová doprava. Moc míst už na výběr nebylo – ještě že jsme to nenechali na poslední chvíli. .. by jsme se kodrcali zase v nějakým šíleným třasobuse. Pak nás vzal ještě místňák někam do kanclu, kde přistoupili ještě 2 holky – asi němky. Byly to asi nejmíň přitažlivý holky, jaký si dovedete představit. I Terka řikala, že jí nevoněly :-D. Díky nim jsme museli zase pracně vyhodit krosny ven z kabiny pickupu a hodit je na korbu do igelitovýho pytle(zase začínao chcát). Cesta byla dlouhá a nepohodlný – hlavně pro Terku, která se musela na zadních mikrosedačkách mačkat se dvěma rozložitýma smraďoškama. Výhledy z okýnka ale byly impozantní. Čajový plantáže a rejžový políčka střídaný s džunglí a hustým porostem. Sem tam byl nějakej sesuv půdy a šílená cesta do kopce, kterou by jsme bez náhonu na všchny 4 kola nevyjeli ani ve snu. Bylo to spíš takový rallye se stoupáním někde snad až 45 stupňů.
Bambusový bungalov v Chiang Rai
Když jsme dojeli opravdu jsme si oddychli. Jednak, že jsme ulevili svým zadnicím a jednak, že to tady je prostě neuvěřitelně nádherný. I všichni lidi tady jsou milý. Je to tady prostě na vesnici provozovaný vyloženě místníma. Prachy z vídělku jdou zpátky em do vesnice a 10% do školy na děti. Rozhodli jsme se, že se ubytujeme v bambusovým bungalovu. Jenda noc nás vyjde na 500 bátů, přívoz 30km zdarma a výhled přímo z pokoje k nezaplacení !!! Naprostá naprostá a ještě jednou naprostá spokojenost a nadšení z místa. Čistota povlečení a koupelny už není tak slavná – trochu jak u nás v Turnově (pro zasvědcené). Nejsme ale z cukru, tak to není problém.
Po ubytku malá procházka s prudkým stoupáním a klesáním – jen tak pár minut než se setmělo. Možná dobře, protože i tak pot crčel proudem při výšlapu příjezdový silničky. Všal i náš offroad pickup měl co dělat aby to na jedničku vytáhnul. Nakonec moc dobrá večeře, která byla trošku dražší, ale ne zase tak moc(60B). Zakončili jsme pak den panákem s kolou na terse našeho novýho obydlí s výhledem na potemnělý kopce a pár světýlek v dálce. Teď už jen dořešit pár fotek, napsat blog a vyspat se na zítřejší pěší tůru po místním nádherným okolí. Snad nebude moc chcát – prej tu teď prší skoro pořád :-/ – ale asi pro to je tu tak krásně zeleno.
