V noci nás trochu rušili noví sousedi, kteří přijeli dodávkou a ještě v 11 si grilovali a nijak se neomezovali na hlasitosti. Vzhldem k tomu, že jsme se snažili spat už od 7mi – nic moc. U mě to vyřešily špunty do nosu někdy kolem půl desátý, u Terky asi až čas.
Ve 4 ráno pak přišel budík. Aspoň jsem nemusel mít špatné svědomí, že nějaký ten hluk taky způsobíme, i když jsme se snažili být po tichu. Neměl jsem ale potřebu okřikovat děti ať jsou po tichu a ani mě nijak netrápilo jejích oblíbené bouchání dveřmi u auta.
Všechno jsme měli připravené, takže jsme jen děti vzbudili, přehodili je do auta, připásali a sklidili stan. Už jsme celkem sehraní, takže půl hodiny od budíku jsme už vyjížděli autem z parkoviště.
K trajektu nám to trvalo asi 25 min podle plánu. Tam jsme si udělali check-in. Mají to tu rozdílné oproti polské straně. Tam jsem hledal avizované automaty, ale nebyli. Tady jsem šel zase do kanceláře, kam chodili ostatní a oni mě odkázali na automat, kde jsem jen zadal id rezervace a oskenoval občanky. Všechno v klidu a hladce. Vyjeli jsme do fronty a po chvíli i na trajekt. Tentokrát se nám podařilo zaparkovat tak, že se k autu později dalo i dojít a hlavně jsme byli na našem patře první v řadě, kdo bude vyjíždět. Teda alespoň já jsem to tak odhadoval, ale okolí nenaznačovalo, že to půjde. Tady v horním patře nebyl už předek lodi vyklápěcí, jako dole. Terka hádala, že budeme muset vycouvávat, ale když jsem viděl všechny ty auta a kamiony, co by musely vycouvávat, říkal jsem si, že by museli s průměrnýma řidičskýma schopnostma lidí, museli rekonstruovat trajekt každý druhý týden, přestože vypadá docela bytelně.
Vysedli jsme a unavení šli na palubu. Tentokrát nikdo nestál o výhledovou palubu a tak jsme to rovnou zakempovali u stolku u okýnka těsně vedle dětské herničky. Ani o ní nikdo neměl zájem – vlasntě o nic, jen o jídlo. A tak jsme futrovali poslední zbytky jídla. H se začal vyptávat na to kdy bude už oběd. V 6 ráno začal a pokračoval každých 5 minut až do 12ti – řekl bych, že dost poctivě. Hlad podle mě mít nemohl, ale nudil se a těšil.
Zkusili jsme si jít ještě lehnout do odpočívací kajuty, ale dětem to vydrželo asi 2 a půl minuty, tak jsme je nenutili. Po další půl hodině zvládli být v herničce, když jsem u nich seděl a když se naobědvali a získali novou energii, tak nám zdrhli a šly tam dokonce sami 😊. Byla tam tentokrát televize s nějakýma pohádkama. Škoda, že to zvládly samostatně až ke konci jízdy. Jinak jsme chvíli hráli karty, párkrát u toho spadli do záchodu, děti si užili hodinku s Terkou a dvěma animátorkama a nakonec přišel i vytoužený oběd.
Tentokrát jsme objednali jed dvě dospělé porce. Minulou plavbu totiž psali, že děti 0-7 mají jídlo zdarma. Dnes jsme to viděli u snídaně za 15eur, ale tu jsme si nedali a u oběda už to nebylo. Nevadí – byl jsem připravenej a měl jsem sebou namíchané jídlo v prášku (Manu). Ta mě zachraňovala celé tři týdny. Sežral jsem asi 5 balení. Kdybych jedl tak, jako Terka, tak bych se vrátil o 30 kilo lehčí. Porce jsou na lodi obrovské a tak se děti najedl v pohodě, najedla se i Terka a zbylo i na mě. Pak jsem si vypil své dvě porce Many a byl jsem taky uspokojen.
Přišel konec plavby a byli jsme vyzvání k nástupu do auta. S napětím jsme očekávali, jak to bude s výjezdem. Jestli jsme první v řadě, nebo jestli budeme couvat a budeme poslední. Nakonec se ukázalo, že jsme na obrovském výtahu, který (když vyjely auta pod náma) nás spustil a my mohli vyjet jako první z našeho patra.
Po výjezdu jsme hned začali čekovat benzinky. Švédsko jsme trochu chybně projeli bez tankování přestože je tam nafta levnější než v Norsku – začátečnická chyba… Do Polska jsme připluli s prázdnou nádrží a podařilo se nám nabrat za poměrně dobrou cenu. Pak už jsme jen ukrajovali stovky kilometrů. Časový odhad dojezdu do Mladé Boleslavi na oslavu 70. narozenin nám navigace ve 14 hodin ukazovala na cca 6 hod. bez zastávky – dojezd cca něco po osmé. Se jednou velkou zastávkou na odpočívadle (1hod) a pár menšíma na čůračku jsme to zvládli něco po desáté. Bylo to úmorné, ale děti byly super. Oproti posledním dnům, dnes snášely dlouhou jízdu úplně v pohodě. Možná to bylo díky tomu, že si oba někdy kolem druhý nebo třetí na půlhodinku schruply. Pak ale díky tomu zase nemohly usnout večer a tak Barča usnula asi 20 minut před příjezdem do MB.
Je docela zvláštní pocit vědomí, že jsme se ráno probudili 25 km za Trelleborgem ve Švédsku a usínáme doma v ČR bez použití letadla.
Pak jsme jen v rychlosti rozbalili stan na parkovišti před domem, přenesli děti do stanu a šli rovnou spát. Vítačka se konala až ráno. Teplá sprcha po skoro měsíci byla docela fajn ale méně, než jsem čekal 😊. Zítra bude velká oslava a domů se dostaneme až pozítří. Celkově dovča na skoro celý měsíc.
Když bude čas, napíšu sem ještě nějaké shrnutí. Zatím jen od oka jsme najeli bez pár drobných 4000 km za 24 dní. Náklady teprve spočítám a uvidíme, jestli se mi podaří udělat nějakou souhrnnou mapu míst, případně spaní.