Cestopisník

Den XXII. 1.1.2015

První, co jsme ráno řešili bylo, jestli z hotelu odjedem o den dřív a riskneme to, že by si strhli z naší kreditky peníze. Vyřešil to za nás email z booking.com.

Nedoporučuji Hotel Dolores Alba v Chichen Itza

Po dvou dnech nám napsali, že jsou moc rádi, že jsme jejich zákazníci (šablona mailu) a pokračovali s tím, že kontaktovali hotel Dolores Alba v Chichen Itza a zjistili, že sice můžeme bez problému odjet z ubytování o den dřív, než jsme měli v rezervaci, ale hotel odepsal, že si v tom případě z naší kreditky strhnou peníze za první noc. Opravdu se snaží vyjít zákazníkům vstříc…. Po tom všem musím napsat, že ubytování hotel Dolores Alba v Chichen Itza výrazně nedoporučuji. Respektive na jednu noc, je to tu asi fajn, ale jinak je tu člověk v pasti daleko od všeho. Daleko lepší by bylo se ubytovat v městečku Pisté. Je to blíž Chichen Itza, můžete si vybrat z místních restaurací, je dostupná sámoška a všechno je levnější. Taxíky na Chichen Itza odtud stojej míň než polovinu než k Dolores Alba. K těmhle hotelům mají taxikáři nastavenou kartelovou dohodu a všichni si říkají jednotně mnohem víc než za podobnpu vzdálenost jinam. S naší recepcí jsme se už dál nezatěžovali. Recepční je pitomec.

Grutas de Balankanché

Po snídani jsme se rozhodli vyrazit na místní jeskyni, kde mají být uchovány původní májské artefakty. Je to poslední věc tady kolem Chichen Itza, kterou máme možnost navštívit a jen asi kilometr a půl od našeho hotelu. Jdeme to pěšky po hlavní silnici. Není to úplně ideální řešení, ale jsme tam dřív takhle než by jsme chytli nějakej odvoz. Ideální to není, protože jít pěšky po hlavní silnici/dálnici kde chvílema není odstavnej pruh, není moc příjemný ani bezpečný. Nakonec to zvládáme rychlým krokem celkem rychle. V 11 a v 13h je podle průvodce v jeskyni Grutas de Balankanché prohlídka v angličtině. To akorát stíháme. Přicházíme za 5 minut 11. Už tam pár lidí čeká – většinou místní. Ptáme se chlápka u lístku na lístky – že prej máme počkat pět minut…. Jako by nám je nemoh prodat hned. Počkáme teda asi 10 minut a pak už nám je teda prodá. Platíme asi 115 pesos, což mi přijde opravdu hodně. Stejná částka je i v průvodci. Na vstupence ale stojí jen 68 pesos. Nedá mi to a musím si rejpnout. Anglicky samozřejmě nerozumí, ale naznačoval mi pořád, ať chvilku počkám. Nakonec mi nějakej poskok podal další 2 vstupenky –  ty už byly na hezčím papíru a bylo na nich taky razítko. Byli na doplňující částku. V součtu teda suma už seděla. Lístek byl ale v podstatě na stejnou věc… Na nic jinýho nám nebyl. Došlo nám teda, že jsme museli zaplatit ksichtovný – respektive příplatek za bílej ksicht, jinýma slovama cizineckou přirážku. Co se dá dělat. Nemá cenu se hádat.

Jeskyně

Konečně je čas sestooupit do jeskyně Grutas de Balankanché. Procházíme zkrz kus džungle místní botanický zahrádky a vlézáme do něčeho, co vypadá jako vstup do bunkru. Okamžitě se ocitáme v jeskyni. Ta je obrovská. Procházíme dalšíma a dalšíma chodbama. Krápníky jsou teda většinou olámaný a nic moc. Slibovaný májský artefakty taky nikde. Prostory jsou ale fenomenální. Takhle velká a dlouhá jeskyně se málokde vidí. Čím jdeme dál, tím se zvyšuje teplota a vlhkost, až je skoro nedýchatelno. Foťák se zapařil tak, že všechny fotky vypadají jako snímky z Hablova teleskopu. Ve tmě jsou vidět jen zářící tělesa.

Pak to přichází, dostáváme se do obrovský síně, kde je uprostřed velkej stalagnát a kolem jsou rozmístěný původní májský artefakty. Jsou to různý sošky/vázy, či co… Nevím moc o co jde. Prohlídka je sice opravdu v angličtině ale je prd rozumět. Probíhá to tak, že v některých chodbách a jeskyních jsou rozmístěný repráky a nahrávka obsahuje informace v angličtině.  Nahrávka je ale nekvalitní, mají tam uměle přidanou ozvěnu, a aby toho nebylo málo – když už skoro není rozumět, proč tam ještě nepřidat další zvuky přírody. Ve výsledku je pak rozumět dost špatně. Já rozumím každý pátý slovo – Terka je lepší, ta dává asi tak každý třetí :). Jeskyně pořád nekončí a my pokračujeme dál. Hodně mně vyhovuje, že nás nijak extra nehlídají, takže zůstávám pozadu a vše si natáčím bez lidí. Na konci je jeskyně zatopená. Náš průvodce svítí baterkou do vody a něco španělsky vysvětluje. Terka odchytla, že tam snad jsou krevety. Skutečně tam plavou ve vodě malý krevetky a průvodce na ně svítil baterkou. Jeskyně je ještě mnohem větší, ale pod vodou už nepokračujeme. Sem to stačilo. I tak jsme jeskyním komplexem šli na konec víc jak 15 minut. Teď už je takový horko a vlhko, že z nás všech úplně leje. Kdo by to čekal. Moc schodů to nebylo, takže jsme se moc hluboko dostat nemohli. Zpátky jdeme stejnou cestou. Tentokrát mě už trošku popohání, abych nezdržoval. Jeskyně byla parádní a rozhodně stála za to. Mayské artefakty byli prý opravdu originální a původní. Celé to bylo hodně působivé.

Vracíme se po silnici zpátky na hotel. Máme hlad, ale do restaurace se nám nechce. Upřednostňujeme tuňáka a utěšujeme se tím, že si večer zase zajedeme do Pisté.

Odpoledne je ve znamení odpočinku. Já píšu cestopis, Terka odpočívá v síti. Pak se jdeme oba vykoupat do místního bazénu. Tentokráte jdeme do druhýho – ten má být přírodní. Prý žádná chemie, ale že tam bakterie nepřežijou. Dno je členité – asi umělá skalka. Prý Májové věřili, že přesně na tomhle místě je střed energie celého vesmíru. Kdo se prý v tomhle bazénku vykoupe, už se nikdy nebude cítit jako dřív. K tomu by nám momentálně asi stačila i prádelna. Proč to ale nezkusit. Udělali jsme si i pár modelínovejch foteček. Tenhle bazén je o moc příjemnější než ten u restošky. Je tu i větší soukromí.

Pisté

Uteklo nějak moc času. Je pět a my ještě nevyrazili na večeři do Pisté. htěli jsme zajít do stejný restošky jako posledně a pak osobně zkusit, jestli se nedostanem na světelnou show na Chichen Itza. Tím, že jsme se ale tak zdrželi, jsme si řekli, že na to kašleme. ..

Zastavil nám taxík, kterej už vez 2 lidi. řek si dohromady za oba 30pesos, což je oproti včerejšku paráda. V Pisté si kupujeme pivka na večer, jednu limetku do piva, pitnou vodu a nějaký mňamky. Restaurace je bohužel zavřená  – hold je svátek – Nový rok.  Skoro všechny restošky jsou zavřený. Nakonec zapadáme do jedný, kde je spousta místních. Vrchní nám říká, že zaplatíme 120 za oba a můžeme sníst, co zvládnem – je tu samoobsluha. Pochválili jsme si výběr restaurace.. Sice jídlo nebylo tak dobrý jako včera, kvantita to ale vynahrazuje, plus máme po dlouhý době nějakej salát. Není nouze ani o dezert. Moc jsme se ale přejíst nechtěli a tak jsme celkem brzy skončili. Překvapení přišlo při placení, kdy pingl oblečenej v bílým skoro jako českej doktor přines účet. Asi jsme si trošku nerozuměli a cena byla za jednoho, ne za dva. Je to logický u all you can eat resturace. Nelitovali jsme. Jsme rádi, že jsme si udělali výlet.

Zpátky nic moc nejelo. Taxikář na nás zkoušel zase 70 pesos. My mu řekli 50 a on, že ne. Našel k nám do auta ještě třetího a pak už to šlo. Večeře se nám sice malinko prodražila, ale na druhou stranu jsme něco zažili a nemuseli jíst u nás na hotelu. Ne že by to jídlo bylo nějak hnusný, ale je to pořád to stejný do kola a nic extra…. Light show na pyramidě v Chichen Itza jsme nakonec vzdali s tím, že když nám všichni řekli, že se nedostanem a lístky jsou vybookovaný. Sice jsme jim už extra nevěřili a chtěli to zkusit. Únava ale udělala svoje už se nám nechtělo riskovat, že zase budeme muset lovit taxíka na prázdným parkovišti a navíc už se připozdávalo. Už bylo po šestý.

Zapálili jsme si svíčku a na verandě před pokojem si slastně rozdělali pivka. Dokonce i tu limetku jsme si tam dali. Tady se do piva typu Corona dává plátek limetky. Je to celkem fajn, skoro jako radler. My měli mexický pivko Sol, kdyby to někoho zajímalo. Zbaštili jsme k tomu ještě pytlík chipsů a popcornu – klasika. Pak ještě napsat cestopis a trocha kreslení. Celkem pohodový nový rok. Dobrou.