Den 13. Palačinkové skály se stříkajícíma dírama
Opět jsme využili zázemí sqótu u ondry a udělali si k snídani toasty. S máslem a nutelou to byla lahoda. Na cestu jsme si chtěli vzít nějaký jablíčka – v takhle obrovským sadu se jich pár ztratí. Po českým způsobu jsme jich nabrali, že bych to svým běžným tempem nesněd za půl života. Každej si vzal aspoň půl igelitky. Postrkali jsme je po karavanu a vyrazili za Ondrou a Martinem do práce na sad. Tak už si to rejdil s traktůrkem profík Tod, o kterém nám bylo řečeno, že je s traktorem opravdu machr. Dokaže obsluhovat 23 česačů jablek takovým způsobem,že jim nastaví bednu přesně jak potřebují ještě dřív, než na to vůbec pomyslí.
Česání jablek v Motuece na Novém Zélandu
Ondra nám ukázal, jak se češou jablka – mnozí z nás to vživotě neviděli a tak si to musel každý jeden po druhé vyzkoušet J. Viděli jsme obrovský bedny na jabka, kterých kluci denně načešou třeba 5. Předali jsme Ondrovi ještě na rozloučenou českýho ruma a začali se loučit. Na rozloučenou nám Ondra načesal ještě kupu jablek, což nás moc potěšilo. Teď si budeme moct k jabkům přikusovat třeba jabka. Bezesrandy nás to opravdu potěšilo, protože tyhle jabka byly mnohem chutnější. Během 2 hodin jsem jich zlikvidoval asi 4.
Punakaiki
Konečně jsme se dorozločili a dolíbali a dobrečeli a konečně jsme se vydali na cestu k palačinkovým skálam. Čekala nás asi 300km dlouhá trasa. To se nezdá být moc, ale bez dálnice a s Bertíkem se cesta po místních místy klikatých cestách lehce protáhne. První zastávka byla vedle silnice jen na oběd. Dojedli jsme naše oblíbený fazole a hned po jídle pospíchali dál. Jeli jsme podél moře a hor, takže bylo na co koukat. Asi dvakrát jsme zastavili na nějaký vyhlídce a jednou jsme měli větší zastávku v Tauranga bay, kde se nalézá kolonie lachtanů. Tady jme na ně koukali z vyhlídky a nesostali se k nim ani zdaleka tak blízko, jako nedávko k tuleńům. Pak jsme už jeli rovnou až k palačinkovým skalám v Punakaiki. Nevím proč se skáli jmenují po palačinkách, ale důvod názvu „stříkající díry“ byl následně více než jasnej. Na cestě v autě jsme měli zase parádní počasí, tak jsme očekávali, že po dojetí začne určitě pršet. Matějovo štěstí si asi dává pauzu. I když pořádnej déšť jsme zatím neschytali, takže asi pořád funguje.
Palačinkové skály
Po dojetí na parkoviště jsme se pořádně oblíkli kvůli větru a urychleně vyrazili na vahlídku. Už se blížil západ slunce, takže jsme dorazili tak tak na poslední chvíli, aby jsme ještě něco viděli. Místní skály nás posadili úplně na zadek. Jedná se o skalní útvary na pobřeží, pod kterýma protéká při přílivu velký množství vody, vystříkující v důsledku nedostatku prostoru k rozlévání. Ze shora to vypada tak, že z děr vystřikuje voda. My jsme tuhle srandu viděli ale jen asi z 20% protože příliv nebyl zrovna při síle. Skály a pobřeží ale byly nádherný a při krásnym západu slunce to byla nádhera. Po nějakým tom focení jsme se vrátili k Bertíkovi a na hajzlících nakradli pár lidtrů vody z kohoutku do flašek, protože jsme byli na suchu. Vyrazili jsme do kempu zdarma, kterej byl jen asi 2 km zpátky u řeky. K večeři jsme si dali hovězí steaky a vařený vejce. Dali jsme si pořádně do bachoru. Následně jsme to zalili trochou betonu (Becher+Toník). Venku byla krásně jasná obloha.
Hvězdná obloha
Tady nejsou široko daleko žádný světla a tak pozorování noční hvězdné oblohy nemělo chybu. Souhvězdí Jižní kříž třeba z Čech člověk nikdy neuvidí. Mléčnou dráhu jsem snad takhle jasně ještě neviděl. My jdem spát a Matěj ještě venku fotí hvězdy.
