25.7.2010 Holistr – polojasno, slunečno
Balení stanu jsme už optimalizovali a společně se snídaní jsme během hodinky na cestě. Dojeli jsme do městečka Eggum a chtěli se projít lehkým trekem do Unstadu. 3 hodinky pohodové procházky. Alespoň tak to sliboval průvodce. Stejně tak popisoval nádherné výhledy, pevnost se zbytky německé radiostanice a starobylý maják. Auto jsme parkli ještě na asfaltce a vyrazili po štěrkové cestě směrem k pevnosti. K našemu zděšení se k ní dalo dojet až autem(po zaplacení 20 kronen) a bylo tam nalifrováno 10 karavanů a přehršel západních turistů. Udělali jsme fotky, vylezli na ochoz a pokochali se výhledem. Přes závoru, za kterou už auto nemohla jsme vyrazili do neznáma a Pája vtipně komentoval širokou štěrkovou cestu jako trek pro
Trek po Lofotách
Taiwance v žabkách. Skoro už nás zastavila další závora s Norským nápisem soukromý pozemek, ale v rámci zákona allemansrätt jsme se rozhodli přes ni vstoupit. Dostali jsme se tak na ovčí pastviny a kromě vyhýbání se sheep sh*tům se šlo pohodlně. Trocha kamzíkování přes kamenou pláž a stezka přitvrdila. Slušné převýšení na krátké vzdálenosti, spousta kamenů a vlhké pasáže jimiž protékali prameny z hor dávali tušit, že tenhle trek bude super. Několikrát jsme ztratili stezku a s Luckou jsme si k majáku dali docela slušný climbing. Společně s námi to dala taky jedna německá turistka, která byla ráda, že se k nám mohla na trek přidat. Prohodili jsme pár slov a vyměnili si zážitky z Norska. Za 3 a půl hodinky(s přihlédnutím k foto zastávkám to je dobrý čas) se před námi otevřel výhled na překrásný krátký fjord ukončený žlutou písečnou pláží.
Koupačka v moři
Následuje svačinka s výhledem na naše budoucí koupání. Sluníčko svítí a stezka se opět rozšiřuje aby dala možnost okusit překrásný výhled také méně zdatným turistům. Ještě cestou do údolí odrazujeme jednoho cyklistického nadšence, že TUHLE stezku na kole určitě nemá zkoušet a činíme tak pro dnešek dobrý skutek – snad se počítá všem zúčastněným Moře je sice pekelně ledové, ale i přes tuto skutečnost se do něj vrháme pro nevšední zážitek a trochu osvěžení. Hodinový odpočinek je však víc než dostačující a tak oprašujeme nohy od písku a nasazujeme pohorky. Cestou zpět dorážíme zásoby a zbytky tekutin, fotíme se s ovečkami (Pájovi ale prostě není přáno a MMS s ovečkou mít nebude) a příjemně unavení dorážíme k autu. Zde zjišťujeme, že bylo po celý den otevřené.
Lofotský kaviár
Kolem 19 hodiny opouštíme Eggum a vydáváme se na hon za lofotským kaviarem. Zběsilá jízda od Sparu ke Coopu plná zákoutí lofotských městeček a zavřených obchodů(co by jste taky chtěli v neděli večer) nás dovedla až k nejjižnějšímu městečku A. Zde se po troše dohadování se synem majitele kempu, vydáváme do sprchy za 25 kronen. Borec v černém triku s nepříjemným výrazem a prošpikovanou hubou nám odpovídal úsečně a docela hulvátsky – zasloužil by si utrhnout alespoň jeden kroužek hehe. Ke konci dne se ve 23 hodin utáboříme u nedalekého odpočívadla a vaříme příjemně teplou večeři 3*kim-chi.
