Na dnešek jsme si opět naordinovali odpočinkovější den. Po včerejšku jsme si dokonce ráno i přispali a asi bychom spali i déle, kdyby nebylo přes tenké stěny a podlahu vše slyšet. Nikam jsme moc ráno nespěchali a tak proběhli luxusní vajíčka. Máme tu brutální spotřebu. Už jsme na skoro na 50ti vejcích za 6 dní – úplná slepičí tragédie. Já jsem si dal pěkně svoji snídani na terase a když začalo pršet, otevřel jsem francouzské okno dokořán a dal si židličku hned za něj. U toho jsem pozoroval startovat a přistávat letadla. Dnes dělali divadlo na naší straně letiště, tak bylo všechno parádně vidět. Občas jim k tomu přibyla i duha.
Po druhé a třetí snídani jsme vyrazili jen tak na pláž. Vyhodil jsem Terku s dětma úplně tam a odjel zaparkovat. Následně jsem si šel zaběhat. Příjemně unavený po běhání jsem se vystavil sumci a vstřebával vitamin D, co to jen šlo. Jen mi to občas kazily dešťové přeháňky. Díky nim se ale zase parádně stavělo z písku a tak jsme s dětma postavili perfektní hrad.
Když jsme dostali už velikej hlad, vyrazili jsme domů na ubytko. Nadcházející oběd byl předmětem velikých strachů a obav. Děti nechtěly jíst to, co včera taky nejedli a nic moc jiného tam už nebylo. Terka ale parádně zaimprovizovala, maso hodila na pánev a po mnoha slzičkách a domlouvání nakonec všem maso perfektně chutnalo. Po obědě následovalo kafíčko opět s pozorováním letadel. I děti se docela hezky zabavily a tak to hezky utíkalo.
Ve 4 hodiny měl do místního městečka přijet Santa Clause od hasičů a tak jsme se tam vyrazili podívat. Potkali jsme se tam i s dětma od domácích. Paní Clausová chvíli roztleskávala dav, pak tam naběhl perníček a vánoční tučňák. Neptejte se mě proč. My tam nebyly, protože ozvučení zase rvalo uši. Je to asi nějaký místní zvyk nebo nemoc zvukařů. Pokud neteče krev z uší, není něco správně. Nakonec hasičské auto s puštěnou sirénou přivezlo Santu a hasiči všude kolem stříkali pěnu jako imitaci sněhu. Všechny děti se vrhly do pěny a byly totál zmáchané. Našim dětem jsme to vysvětlili a tak se do pěny naštěstí moc nehrnuly i když jim to možná bylo trochu líto. Do pěny pršelo a když do ní zafoukal vítr, tak to chvílema opravdu vypadalo, jako když sněží. Nakonec jsme se šli vyfotit se Santou. Ne, že by děti chtěli, ale všimly si, že rozdávají čokoládu. Jak H poznamenal, pro čokoládu je schopen skoro všeho :-D. Bohužel na nás čokoška už nezbyla a tak byl veliký smutek nehledě na to, že oba syslí čokošku ještě od Barborky.
V téhle krizi jsme usoudili, že už je čas jít a tak jsme vyrazili k autu déšť nedéšť. Měli jsme v plánu návštěvu krasobruslařského představení Ledové království, které natrénovali místní děti ze Santa Cruz. V hlavní roli byla Madalena Costa, která má za sebou mnoho vítězství na mistrostvích světa v juniorech i letos vyhrála i mistrovství Evropy a světa v seniorech. Jde samozřejmě o krasobruslení na kolečkových bruslích, které je populární hlavně v Portugalsku a na Madeiře.
Do místní haly v Santa Cruz jsme dorazili s půl hodinovým předstihem a dobře jsme udělali. Jinak bychom si horko těžko hledali místa k sezení. Barča se hodně těšila, ale asi pořádně nechápala, co nás čeká. Když se začaly děti rozbruslovat, začala být zklamaná a otrávená, že nemají kostýmy a že to nebude jako ve filmu a už byly skoro slzičky.
Když to ale začalo a přišly dvě hlavní představitelky Elsa a Ana, rázem se všechno změnilo a oči byly až na vrch hlavy. Nevěřil bych, že tam vydržíme hodinu bez hnutí, ale vydrželi jsme to i přes uširvoucí doprovodnou hudbu. Maminku představení dojímalo až k slzám a všechny nás to fakt bavilo. Klobouk dolů před dětma, co tam účinkovali.
Představení končilo v 7 a následovalo prodrání se ven z přeplněné haly a 10 minut jízda domů v plné únavě skrz krásně vánočně nazdobené Santa Cruz. Nějak jsme to ale zvládli, doma se děti rychle najedli a došlo dokonce i na nejpalčivější téma večera – čtení pohádky. Všechno se povedlo. Terka uspávám já píšu a vařím špágy. Konečně se taky najíme a asi půjdeme vyřízení taky spát.
Byl to zase moc hezký den na Madeiře.