Den 15.
Byla kosa jak sviňa, ale neumrzli jsme. Nicméně jsme rádi, že jsme si vzali sebou spacáčky, pod kterýma je teplíčko. Dneska jsme vstávali ještě za tmy a snažili se vykopat co nejdřív. Jakž takž se to i povedlo. Na parkovišti pod ledovcem „Frantou Pepou Jedničkou“ jsme byli skoro první. Vyrazili jsme a šlápli do pedálů aby nám na fotkách nezacláněli kiwáci. Moc dlouho nám to ale nevydrželi, protože jsme se s Matějem zasekli hned u prvního vodopádu. Byla na něm vidět parádní duha, tak jsme se tam museli pořádně vyblbnout s foťákama. Zase padlo pár desítek, ne-li stovek fotek a radši jsme utekli, protože by tam člověk moh strávit klidně celej den. Moc blízko k ledovci jsme se nedostali. Tady jsou všude „vydlážděný“ cestičky a u míst, kde by se mohlo cokoliv stát, tak je zahrazeno a zákaz vstupu. Oproti Islandu nebo Norsku velkej rozdíl. Tam si člověk vleze kamlkoliv a kdekoliv. No, ledovec jsme viděli aspoň z dálky a mohli se vrátit.
Jezírko po ledovcem
Dole u parkoviště jsme si zašli ještě jednou k malýmu jezírku, kde jsme byli včera, aby jsme si mohli vyfotit ten parádní odraz ve vodě za světla. Dneska už hladina tak klidná něbyla, ale i tak to byla nádhera. Bertík už čekal, tak jsme v rychlosti využili ještě místní sociální zařízení a naskočili. Ve městě měla být někde v infocentru wifi zdarma, tak jsme tam vyrazili. Na místě mi řekli, že wifi mají, ale ne veřejnou. Máme si prý dát kafe někde v kavárně. Ještě nás to neodradilo a šlo se hledat dál. Po pár chvilkách přišel úspěch a „zloději bezdrátů“ si přišli na svoje. Za jedním domečkem – nevim, jestli to bylo nějaký íčko nebo kavárna, jsme se uklidili do stínu a začali pirátit. Bylo to šíleně pomalý, ale aspoň poslat deník na net se povedlo. Za chvilku si nás všimli další lidi a šli se přidat. Nepřekvapivě jsme během chvilky odposlechli, že jsou to taky češi. Kde jinde by jsme se taky mohli potkat J.
Fox Glacier
Dointernotovali a dosvačili jsme a vyrazili na dalš ledovec (Fox glacier), kterej byl asi 30km daleko. Dneska jsme měli parádní počasí, tak byl fešák pěkně vidět. Dostali jsme se blíž než k Fraci Josefoj, ale ani tady to nebylo nijak závratně blízko. Z vyhlídky jsme viděli, jak po ledovci ťapou placený průvodcovaný skupinky. Tady fotky asi budou mluvit za vše. Při návratu na poarkoviště se už začali nenápadně vkrátdat první mraky a když jsme nasedli do Bertíka, bylo pod mrakem už úplně. Dohodli jsme se, že zítra vyrazíme na dvodenní trek a rovnou si přes internet zamluvili chatku na přespání. Jen jsme zapoměli zkontrolovat počasí. Naštěstí to nebude tak hrozný – má být jen polojasno až zamračeno. To by mělo být v pohodě.
Zrcadlové jezero – Miror lake
Další zastávku jsme realizovali u jezírka, který mělo krásně zrdcadlit ledovcovou horu Mt. Mc Cook. Hned po příjezdu se všichni vrhli na krámek se suvenýrama. Místní prodavačka se ukázala být překvapivě češkou. Je nás tady na každým kroku spousta. Holky si suvenýry vyloženě užívali a dali přednost kávě se suterénama před procházkou k tomu jezírku, kvůli kterýmu jsme vlastně přijeli. Zašli jsme si tam teda aspoň s Matějem. Musim uznat, že to nebylko nic extra – takovej českej rybníček a díky mírnýmu větru se na hladině zrdcadlilo akorát tak prd. Nicméně místní standartní uličky skrze „deštnej prales“ jsou dycky zajímavý. Všechny stromy jsou tu úplně zelený, zarostlý mechem. Prší tu prý snad 300 dní v roce, proto je vegetace všude hodně bujná. Rostou tu snad i stromy na stromech rostoucích ze stromů.
Po návratu jsme ostatní našli v gaučíkách v kavárně. Poprosili jsme češku v suvenýršopu, jestli si nemůžeme dobít nějakou baterku. Když vyděla toho našeho šílenýho pavouka plnýho nabíječek, ani se nezdesila – asi jí to přišlo normální. Kromě vykrádání elektřiny jsme se ještě opláchli na místních sociálních zařízeních a nakradli trochu vody. Začínáme se pizpůsobovat :-D. Zatímco se nabíjelo, udělali jsme si na parkovišti jsme dlabanec.
Najeto, umyto a vyraženo. Teď bylo potřeba zase sehnat vodu a vylejt odpad. Vodu jsme našli na jednom parkovišti. Rychlou akcí jsme si ukradli asi 125 litrů vody. (Skutečně nekradem – je to zdarma a jen tomu tak říkáme :). Jen ten odpad ještě nemáme pořešenej – kanál tam nebyl. Teď už jenom najít místo ke spaní a konečně oslavit příjezd na Zéland. Dneska by to šlo. Jedem se ubytovat celkem brzo. Přijeli jsme na místo, který jsme měli vytipovaný a tam byla jen cedule, že se tu nesmí kempovat – zrada. Popojeli jsme kousek a po 100metrech chytli signál na telefon a internet. Matěj poGooglil a zjistil, že na tom místě se skutečně kempovat nesmí, ale když projedem celý parkoviště až na bejvalí překladiště štěrku, tak tam se kempovat úž může. Tak tu stojíme teď mězi dvěma kupama štěrku a jsme spokojený. Dáváme si panáčky a připravujeme se na zítřejší dvoudenní trek. Zítra budeme mít přesně půlku pobytu. Docela to uteklo. Máme toho za sebou spoustu (3500km) a před se bou ještě víc J.
