Ráno jsme vstali V 5.50. Podle kluků tak akorát, ale já se teda za 10 minut nezvládnu ani probudit. Nebyl čas ani na snídani – prostě oblíct se, vyčůrat, vyčistit, popadnout foťáka a už na nás frajer troubil. Chvilku musel počkat. Z našeho hostelu jeli ještě asi dva další lidi, takže jsme v mikrobusu pro 8 seděli asi v šesti. Mikrobus teda strašnej, ale říkali jsme si, že to aspoň nebude tak plný lidí a že si výlet užijeme. No z toho nás taky brzo vyvedli. Asi Po půl hoďce nás frajer vyhnal z mikrobus a poslal ještě do horšího autobusu, kde už sedělo asi 30 lidi. Našli jsme si místo na zadních 4 sedadlech. Mě kluci posadili takticky do uličky, abych si moh natáhnout nohy(díky), což mi ale stejně nebylo nic platný, protože v tom šíleným busu měli ještě sedátka, který se vysouvali do uličky, takže autobus byl narvanej všetně uličky. V tomhle busu dimenzovaným pro číňany jsme jeli snad 4 hodiny. Cestou jsme akorat zastavili nějde na chviličku….řidič si asi potřebobal něco zařídit. Tak jsme v rychlosti vlítli do nějakýho stánku a dali si snídani….Koukali na nás docela divně – bílího tam asi ještě neviděli. No pro nás to bylo jedině fajn, protože se nás nesnažili obrat jak je tam zvykem a tak jsme se krásně najedli asi 6 korun(Nějaká buchta a masovej závin či co). Kafe nám ale bohužel neuvařili, tak jsme ještě museli o sámošky aspoň na tu kolu po ránu. Po pár minutách jsme se zase naskládali do toho šílenýho busu a vyrazili ke zdi. V podstatě všichni uvnitř byli zahraniční turisti, takže i náš průvodce Paul mluvil jenom anglicky(moc sem mu nerozuměl, měl divnou výslovnost, pak veku už to ale šlo).
Na Velké číniské zdi
Když jsme dorazili na místo, tak nám bylo řečeno, že musíme zaplatit ještě za vstupenky na zeď. Což pro nás bylo celkem překvápko, protože jsme si mysleli, že máme všechno kromě jídla zaplacený. Opak byl ale právnou, za vstupenky jsme museli vypláznout dalších 90yuenů, což sou 2 stovky(samozřejmě, že celá Čínská zeď zpoplatněná není, ale proč by nás vozili na úsek zadáčo, když nás můžou vobrat – aspoň tam nebylo tolik lidí). Taky si řekli asi o 100kč na jídlo. Vzhledem k tomu, že jsme žádný neměli, tak nám taky nic jinýho nezbylo. Po projetí turniketů nám bylo opět řečeno, že asi za další stovku můžem vyjet nahoru lanovkou. Na to jsme se jim už zvysoka vysrali a radši si to vyšlápli – nejsme přeci žádný šméčka. Vyšli jsme nahoru a musim říct, ře ten pohled byl vážně suprovej. Je to tam nádherný, navíc jsme dokonce měli i sluníčko(za 3 dny v Pekingu jsme skoro zapoměli jak vypadá). Už od začátku jsme byli poslední. Hlavně asi proto že jsme chtěli fotit a něchtěli mit zkažený fotky, dalšíma idiotama, co se taky nechali takhle zblbnout :). Fotky doufám budou stát zato…..po zdi jsme šli asi 3 nebo 4 hodiny a udělal jsem tam zhruba 500 fotek :-O … asi to budu muset trochu promáznout. Už na začátku se nás chytli nějalý starší místní paní, který se chovali skoro jako pruvodkyně…lámanou angličtinou a naší lámanou čínštinou jsme se tak nějak dorozumívali a oni nám říkali věci, jako že na pravo vidíme Čínu a na levo Mongolsko(dneska taky tahle část náleží Číně, ale kdysi se ta o to válčilo). Furt jsme si říkali kdy si nám řeknou o pěníze a podobně, takže jsme před nima spíš zdrhali a dělali si z nich srandu. Jednu jsme dokonce naučili naší českou frázi na smlouvání: “TO JE KURVA HODNĚ“ a máme ji natočenou i na kameře(první průkopnice, teď už je Čeština v Číně celkem známá :-P). Když už nás paní zašali ovívat vějířema, tak už to bylo vážně špatný. Asi v půlce cesty se rozhodli, že už dál nepudou a začali nám nabízet různý suvenýry, pohledy…atd. Docela hráli na city. Hlvně že jsme se jich ale konečně zbavili. Paní bylo kolem 70 ale běhali s náma jak kamzíci – to sem fakt čuměl, taky bych chtěl mít v jejich věku takovou fyzičku. Tůra po zdi pokračovala dál. Dověděli jsme se, že zeď vlastně z vesímru vůbec vidět není, teda vlastně je, ale jen z nízký orbity a to asi jako kterjkoliv jine barák. Tahle fáma vznikla tak, že to nějakej moula dal do čínských učebníc pro malý děti. Tady jim to copou do hlavy fakt brzo…těžká manipulace. Čína je prostě nejlepší. Cesto jsme se ještě zkamarádili, z dalšíma spoluturistama(spoluidiotama:)). Njvíc jsme se asi bavili s dvěma černoškama – jedna z USA a druhá z Kanady. Holky si vyjeli z Jižní Korey, kde jak jinak, než učej angličtinu. Holkám bylo kolem 30 a byli celkem fajn. Pak jsem se ještě celkem zakecal s jedním němcem. Ten byl docela zcestovalej, tak bylo o čem se bavit. V Praze byl asi 7krát a pochvaloval si to. Ještě jsem vyzpovídal angličana a angličanku, který se tam náhodou potkali. Dozvěděl jsem se, že holčina(odhadem kolem 25-30) už asi půl roku jenom cestuje po Asii. By mě zajímalo, kde na to bere prachy:-P a hlavně nergii, protože je to vážně unavující.
Po laně přes řeku
Pomalu jsme došli na konec, přešli jsme řeku a byli jsme požádáni o další, v přepočtu, stovku. Tentokrát to bylo za adrenalinovej kousek. Přes velkou řeku bylo natažený lano, a my jsme mohli v horolezeckých sedácích sjet na druhou stranu převýšení asi 200 nebo 300 metrů. Vážně paráda až na jejich přístup. Když by jsme se rozhodli nezaplatit, tak by jsme museli jít asi půl hodiny pěšky a ostatní by na nás museli čekat s jídlem. V ceně měla bejt i převoz lodičkou. Kluci do toho šli, ale já sem začal docela přemejšlet….Nikdo z nás s takovejma výdajema nepočítal, takže všichn byli totálně švorc. A mě zbejvalo ještě asi 200 yuenů pro strejčka příhodu. No nakonec mě teda průvodce ujistil, že už žádný nečekaný výdaje nebudou, a že když jo, že to zaplatí za mě. Tak jsem teda jel a zaplatil lístek i Němdoj, kterej už byl švorc předtím :). Jeli jsme jako poslední, cesta teda parádní, i když ten sešup trval jen tak 20 vteřin. Na druhý straně jsme zjistili, že s lodí na nás nepočkali, a že další pro nác nepřijede, protože jsme jen 3. Rozhosli jsme se teda nakonce na další turisty nečekat, aby na nás ostatní nemuseli čekat a šli pěšky. Docela překvápko, že jsme šli jen asi 300 metrů, takže lodička taky asi moc daleko nejela. Ostatní na nás už čekali před žrádelnou, kde jsme měli zaplacenej oběd. Bylo to řešený jako švédský stoly…. rejže, a asi š druhy zelenin a nějaký omáčky….Masa tam teda fakt moc nebylo a když jo, tak chovaný mezi zeleninou. Neohlížel jsem se na ostatní a pořádně si nabagroval. A ještě si za ty prachy přidal jako správnej Čech :-D. Mabrch jsme si dali ještě Čínský pivko, to už jsme samo museli platit, protože jak jinak, pití v jídle započtno nebylo. Tenhle výlet nás nakonec vyšel hodně draho, ale myslim, že ta zeď za to stála.
Cesta zpátky
Po jídle jsme se naskládali do autobusu a přetrpěli další 4 hoodiny cesty do Pekingu. Tam jsme zase přesedli do mikrobusu, kterej nás odevz až do Hostelu. V mikru Holistr přišel na to, že v autobuse zapoměl kameru, takže se ještě volalo do busu jestli tam je a Holistra mikrobus odvez na místo tý společnosti, kde mu jí dali. Zpátky ale chudák už musel po svý ose. Chytrej kluk si ale našel nějakej bus. Mezi tím jsme si já a Němda zašli do místních uliček na véču a pro snídani. Vybrali jsme si jednu zaplivanou putiku, kde nás jídlo každýho stálo asi 16kč. Takže i v Pekingu se dá najíst levně. No ale to jsme zjitili až asi po 3 dnech. Když jsme se vrátili, nikdo na pokoji nebyl. Kluci se šli někam projít, tak aspoň byla volná sprcha. Takže opět spánek na nabrání sil. V tuhle dobu sem někdy chytil pořádný bolení v krku následovaný rýmou atd… takže sem spánek vážně potřeboval.
