Ráno jsme si trošku přispali. Snídani jsme odbili nějakou sušenkou a samozřejmě slivovicí. Sbalili jsme si a šli se odhlásit z hotelu. Krosny jsme si nechali na recepci, abychom se s nim nemuseli tahat celej den. Dneska máme namířeno do ZOO. Máme zjištěno, odkud jezděj Colectivos a tak se vydáváme na cestu. Projdeme přes náměstí a ozývá se žaludek. Dáváme si teda luxusní branch v restauraci..Jsme sice plný, ale když jdeme kolem džusárny, tak neodolám. Terka už džus nemůže ale pro mě není jiná volba. 
Nechám si udělat fresh džus z melounu. Jen jsme se trochu špatně pochopili a borec mi místo vody do džusu dává mlíko. Nakonec to nebylo tak špatný jak jsem myslel. Jen toho bylo hrozně moc a tak jsem se stejně málem poblil, než jsem to dopil 😀 Tohle jsem udržel, tak už mi hrozí jen jižní varianta následků z přemlíkomelounování.
Orientace v Tuxtle
Jsme tu už třetí den a začínáme se tu orientovat. Ono to v podstatě není tak složité. Město bylo srovnáno se zemí a pak znovu vybudováno. Ulice tu jsou do pravidelných čtvercových bloků a mají názvy podle umístění. Střed náměstí je kostel sv. Marka. Tam se křižují dvě hlavní silnice. Jedna z jihu na sever a druhá ze západu na východ. Tyhle dvě ulice se jmenujou centrale. Ostatní ulice se jmenujou podle toho, jestli jsou na sever, jih, východ nebo západodstředu a číslem podle pořadí. Nám jel dneska colectivo z rohu 4tý východní ulice a 9. jižní. Jak říkám, snadná orientace..
Colectivo do ZOO
Dlouho nic nejelo a před náma čekalo na zastávce snad 30 lidí. Přijelo první colectivo, nabralo asi 20 lidí a za chvilku další, tam jsme se „vešli“ už i my. Výhoda i nevýhoda colectivos je v tom, že nikdy nejedete sami. Tady jsme jeli s partou šestnáctiletých. Jeden s náma hned hovor docela s Terkou pokecali . Já rozuměl prd – vždycky jsem jen vytušil téma hovoru. Do ZOO jsme dojeli asi za 30 minut.
ZOO v Tuxtla Gutierrez
Místní ZOO je fakt parádní. Mají tu jen druhy, které tu (ve státě Chiapas) doopravdy žijí. Viděli jsme spoustu hadů, pavouků, želv, leguánů a další verbeše. Nejlepší byl mravenečník a tapíra jsme viděli snad jen z metru. Krokodýly snad nemá cenu už ani počítat. Zvlášností místního ZOO je to, že tu spousta zviřátek pobíhá jen tak volně. Už u vstupu jsme potkali nějakou místní slepici – hned jsme se s ní museli vyfotit jak největší exoti. To jsme ještě nevěděli, že tyhle slepice jsou tu na denním pořádku. Kromě slepic různých druhů a bare v tu taky všude pobíhali takoví krysopsi. Něco na způsob nutrií u nás HK na soutoku. člověk tu má zkrátka opravdu blízký vztah k přírodě – doslova na dotek. Jedna slepice nám málem snědla oběd, kterej jsme si dali po úspěšným safari. Mrcha nám vylítla na stůl a koukala co dostane. Dostala málem na držku od místních provozovatelů bistra.
Mezi těma všema papouchama, opičíkama, pumama a lemurama se nám moc líbilo. Až jsme se trochu zapomněli a končili prohlídku až někdy kolem půl 4. Na to, že nás ještě dneska čekala cesta do vedlejšího města San Christobal, nic moc.
Cesta do San Chistobal
Vzali jsme colectivo a vyrazili. V dodávce velikosti Ford Transit nás bylo dohromady 18 a řidič – hlava na hlavě. Musim říct, že za český silnice by tu byli ještě rádi. Takový silnice jako tady – to se jen tak nevidí. Auta maj totálně vyrachtaný tlumiče a každá 20 čísel hluboká jáma je zatraceně cejtit. Blbý je, že takhle velký díry jsou občas i na hlavních silnicích. To, co jsme ale zažili první kilometr cesty ze ZOO bych přirovnal spíš k cyklokrosu než k moto ralye.
Colectivo nás dovezlo zpátky, my doťapali do hotelu, vzali si krosny a poprosili recepčního, aby nám zavolal taxi. Nechápal, co to po něm chceme, když jich kolem drandí 20 za minutu. No, museli jsme se teda vydat na lov na hlavní silnici. Ulovili jsme během chvilky. Dovez nás teda k úplně jinýmu autobsáku, než jsme chtěli, ale taky odsud jezdili do San Christobal. Jen to nebyly autobusy ale minibusy a ne z rohu 13. a 9: ale z rohu 15. a 4. jihovýchodně. Koupili jsme jízdenky na kterých stálo odjezd za 5 minut. Sotva jsme stihli záchod a už jsme byli zase na cestě. Minibus byl narvanej tak, že jsme ani nemohli sedět vedle sebe. Já seděl přímo pod klimoškou – klasika…. Zachránil mě šátek a kšiltovka, který jsem měl u sebe v batohu. Jinak kosa teda dost výrazná. Po cestě se ještě ochlazovalo. Myslel jsem,že až vylezem, bude zase teplo, ale omyl byl pravdou. Setmělo se a venku už bylo kolem 15ti stupňů a pořád se ochlazovalo. Není divu, jsme zase v nějakých 2 tisících metrech nad mořem.
Příjezd do San Christobal
Nastavili jsme navigaci a pěšky zamířili asi kilometr a půl do centra k hostelu, kterej jsme si vybrali v průvodci.
Ubytování v San Christobal
Cestou nám nabídli ještě jinej – šli jsme se tam podívat, ale byl nic moc. Navíc majitelé měli nepříjemnýho psa, kterej se mi sápal po noze. Bohužel si mojí nohu nesplet se sexuální partnerkou jak to u pejsků bývá zvykem, ale vzal mi ji do zubů a lehce zmáčknul. Asi věděl, že kousnout nesmí. Ani to nebolelo, jen jsem ho tam cejtil, takže jsme šli dál do hostelu z průvodce. Když jsme došli na místo, zjistili jsme, že už asi neexistuje. Prostě tam nebyl. Šli jsme teda najít něco jinýho. Zastavila nás nějaká Španělka a lámanou angličtinou nás pozvala k nim do hostelu, kterej byl 2 minuty odsuď. Tam jsme už zůstali. Je levnej, ale má pár much. Není extra čistej a hned vedle koupelny máme společný záchody spojený otevřeným okýnkem. K ubytování tak máme kulturní vložku v podobě melodického zurčení vodopádů v doprovodu oklepávání pánských přirození :-). Tak hrozný to není, ale opravdu tu slyšíme každou kapku.
Když chceme teplou sprchu, tak musíme jít na zahradu a zapnout si plynovej kotel. Ze zahrady je k nám do pokpje taky celkem obstojně vidět i přes záclony. Teplo taky nic extra, tak nevim, jestli přečkáme noc :)… asi jo .. zima jako dycky.
Na večeři jsme si došli do blízký restaurace. Dali jsme si placky plněný žampionama, cuketou a brokolicí. Hodně zajímavá záležitost. Všechno bylo dobrý, ale nejzajímavější byli ovocnej a burákovej horkej nápoj. Bylo to tak hustý, že to sotva teklo. Pak zpátky na hostel, zahřát se čůrkem teplý vody, tequillou a spát. Venku už je snad 10 stupňů, tak to snad nějak do rána bez topení přečkáme.
Na dnešek jsme byli ještě domluvený na drink s klukama z teplákovic, ale my přijeli pozdě a oni na mail ž nereagovali. Tak uvidíme, možná zítra – bylo by to fajn.
