Den 2.
Po 30ti hodinách cesty (z HK) jsme konečně dorazily na Nový Zéland. Hned na začátku jsme se navzájem stratili na letišti a rozdělil se do dvou skupin. Když jsme se nakonec konečně setkali v duty free shopu vyvenčemi a povzbuzeni okoukáváním zboží, přišel na nás letišťák s otázkou, jestli tam náhodou neslavíme svatbu. Všichni zblblý z letošních událostí jsme vůbec nechápali, že si z nás dělá srandu. V zápětí nám vymyslel, že jsme hrozný brzdy – že jsme poslední lidi z posledního letadla a oni by si rádi dali sváču místo čekání, až si prohlídneme všechny parfémy a lahve alkoholu. Přesunuli jsme se tedy o kousek dál.
Letiště Auckland – Nový Zéland
Pasovou kontrolou jsme prošli v pohodě. Při kontrole biorizik jsme museli jen odpřísáhnout, že sebou nemáme zádné ovoce a seznam další stovky zakázaných věcí a ukázat podrážky, jestli nemáme špinavý botičky. Všichni na nás byli milí a povídali si s náma. Už v Soulu jsme se dozvěděli, že dneska spadlo letadlo s 200 lidma na palubě. Teď jsme se od letišťáka dozvěděli, že tu měli záplavy a zemětřesení. No máme se na co těšit.
Půjčení karavanu
Provedli jsme první výběr z bankomatu a zavolali si odvoz do půjčovny. Tam už na nás čekal Bertík(Jak jsme ho později pojmenovali). Tlustá tmavá paní v offisu byla na 8 ráno hodně komunikativní a všechno nám vysvětlila. Společně jsme obešli celej karavan, zakreslili všechny poškození, prohlídli zrdcátkem, jestli není na podvozku bomba a vysvětlili si, jak se zbavit všech vedlejších produktů lidské přítomnosti (do vyprázdnění fekální nádržky jsme se ještě neodvážili). Nakonec jsme se upsali ďáblu, všechnoi podepsali a konečně vyrazili na cestu.
Karavan
Karavan má za sebou už přes 200 000km a 6 let intenzivního používání. Je to na něm bohužel znám. Cestování v něm není nic extra příjemnýho. V kabině je to v pohodě, ale v zadu si člověk připadá jak ve starý Karose s dřevotřískovou kastlí. Nejenže člověk cejtí každej kamínek, ale lítá tu jak hadnr na holi. Každopádně jsme zjistili, že i v tom se dá jakž takž usnout, nebo bejt aspoň mimo.
Nákup zásob
První jsme se zastavili v obchodě nakopit zásoby a pak už jsme vyrazili směrem k prvnímu kempu. Poslední 20 km úsek jsme jeli po štěrkový silnici. Zjistili jsme, že do karavanu se úspěšně práší a nedá se s tím nic dělat. Na druhou stranu jsme ale měli konečně krásný výhledy. Všude zelená travička, kravičky, ověčky, koníčky a kopečky.
První ubytování v kempu
Dorazili jsme do kempu a zastavili hned vedle nádherný písečný pláže přilehlýho jezera. Nikde nikdo, jen 2 karavany v okolí. Ani v kanclu nikdo nebyl, aby jsme mu zaplatili. Úplně vyřízený jsme si konečně vybavili(Vyndali si z krosen 10 nejnezbytnějšich věcí, protože se do úložných prostorů víc nevešlo). Zbylý věci jsme zakopaly pod gauče, aby jsme se tu mohli pohybovat a měli kde spát. S Petrem jsme se šli vykopiat do jezera. Po dlouhý cestě to bylo super osvěžující. Udělali jsme si pár fotek západu slunce a vytahali všechen chlast do lednice. Bohužel jsme byli tak unavený, že jsme nebyli ani schopný oslavit příjezd. Postavili jsme ležení, aby bylo kde spát. V průběhu večera jednotlivý členové posádky postupně odpadávali a usínali uprosřed věty. Někkdo usnul v kabině, někdo v posteli a někdo ani nevěděl, kde se probudil… Konečně jsme se mohli vyspat.
