Den 12.
Ráno nás vzbudil budík a už půl hodiny potom jsme se začali hrabat z postelí. Nakonec jsme se nějak vyprdelili. Náš dnešní šerpa Matěj všem doporučil si vzét tenisky jelikož většina cesty bude po pláži. Průběžně jsme si to jeden po druhým rozmysleli. Poslední byla Péťa, která se rozhodla, že se přezuje do trekovek ještě u recepce kempu. Vrátili se teda s Petrem do kararavanu a my na ně čekali. Nejdřív 5 min, pak deset, po půl hodině jsme je začali podezřívat, že nemůžou najít Bertíka nebo že si něco udělali. Studovali jsme zatím tabulky přílivu a odlivu – jedna část treku totiž byla přes zátoku, která se dá přejít jen při odlivu, jinak je všude voda. Petr s Péťou pořád nešli a tak se ostatní rozhodli, že půjdem pomalu cestou a oni nás dohoní. Já se ještě doběh podívat do Bertíka, ale tam nikdo nebyl … Vyrazili jsme teda na cestu a napsali smsku. Po chvíli se nám vrátila odpověď, že jsou půl hodiny před náma. Nějak jsme se minuli. Nakonec jsme se šťastně schledali a po třech hodinách od budíčku jsme konečně vyrazili na výlet.
Tasman Abel
Cesta byla prudká, místy strmá. Procházeli jsme něčím mezi džunglí a pralesem. Všude byly kapradinový palmy a liány. Pokaždý, když jsme zdolali kopec, zase jsme ho sešli a dostali se na pláž. Místní pláže jsou zabarevený do červena, tak vypadaj moc pěkně. Jen to počasí se nám dneska moc nevyvedlo. Bylo pořád pod mrakem a sychravo.
Bez odlivu nelze projít
Došli sjme až do místa, který se dá přejít jen při odlivu. My bohužel odliv netrefili a tak se naše cesta střetla s vodním odporem. Nejdřív jsme se na to posilnili svačinou a pak se pár minut dohadovali, kdo zkusí hloubku vody. Nikomu se moc v tomle počasí nechtělo. Jeden z návrhů zněl tak, že nejvyšší člen skupiny ponese všechny batohy nad hlavou a ostatní za ním doplavou. To se mi moc nelíbilo, tak jsem šel radši testnout hloubku. Po 20ti metrech jsem měl vodu skoro pod zadek, tak jsme se rohodli, že dnešní trek vzdáme a vrátíme se zpátky. Jen jsme doufali, že nám voda neodřízla cestu zpátky. Pláže byly celkem zatopený, ale až na jedno místo, kde si většina z nás musela sundat boty a projít kus vodou, tak to bylo ok. Trochu nám na cestu ještě zapršelo, ale naštěstí nic tak hroznýho. Dneštní trek dohromady dal jen 12 km a do cíle jsme nedošli. To se občas stane.
Údržba karavanu
V kempu jsme provedli výměnu Bertíkových tekutin a když konečně vysvitlo slunce, tak jsme si dali tradiční fazole venku na sluníčku. Místní mušky nás málem ukousali. Jsou to nenápadný bestiální stvůry.
Zpět v Motuece
Konečně jsme vyrazili zpátky za Ondrou do vecnice Motueka. Museli jsme projet zase 10km šílených serpentýn a objet 20km trek, kterej se chodí právě odsud, 70ti kilometry po silnici. Cestu jsme se zastavili u pomníku Abel Tasman. Po cestě se udělalo zase hezky – je to k vzteku (na treku ošklivo a v autě pařák). V Motuece jsme si zašli do obchoďáku, kde jsme dokoupili naše už skomírající zásoby jídla. Slušně jsme v obchoďáku vymrzli. Následovala zastávka mezi KFC a Mekáčem na wifi a pak už rovnou za Ondrou. Přivítal nás velkolepě kuřetem na paprice, který se mu teda opravdu povedlo. Dali jsme si ještě nějakou Becherovčičku a zase na kutě. Ondra s Martinem vstávaj na sedmou.
