Den 4.
Ráno jsme v rychlosti sbalili, zaplatili kemp a konečně nadobro vypadli z Bojnic. Tentokrát jsme vzali jinou trasu a na Velkou Fatru se z velka vyvelkovali. Rozhodli jsme se, že radši se už přesuneme do Liptovskýho Mikuláše, kde je hodně k vidění a hlavně že zůstaneme aspoň dvě noci na jednom místě.
Vlkolínec
Cestou jsme se ještě zastavili ve Vlkolínci (památka unesKdo kousek od Rožomberoka). Je to osada domků v historickým stylu, kde uvidíte normálně zaparkovaný na zahrádkách moderní auta, protože se ve vesnici skutečně prý žije. Na mě to působilo spíš tak, že tam jsou chalupy a pensiony. Za vybraný vstupný se to tam snažej zvelebovat a nutno říct, že se jim docela daří.
Ubytování v Liptovském Mikuláši
Z Vlkolínce jsme vyrazili už rovnou do Liptovského Mikuláše, kde jsme poměrně snadno našli autokemp. Jedinej problém byl v tom, že na křižovatce, kde se tam odbočovalo, stál nějakej maník, kterej nás gestikulací posílál někam … jinam. Přejeli jsme teda na protější pěkně zasekaný parkoviště a Terka se ho šla zeptat, co to jako mělo znamnat. No a on, že je parkoviště plný a že ať tam auta nezajížděj. Na to mu Terka vysvětlila, že vůbec nechceme na parkoviště,ale do kempu. Tak prej ať tam teda jedem. A když jsme se zeptala, jestli tam maj volný místa, tak, že je prej obecní zaměstnanec a že nemá šajna :). Hlavně že odhání všechny auta nezávisle na tom, co tam jedou dělat :). No příště se už nenecháme napálit.
Kem stál zase obligátních 6e na osobu, plus nějaký rekreační příplatky, takže 6,70e. Byl situovanej směrem na Tralalandii (Místní obrovskej aqua park s 52 tobogánama, x bazénama, x saunama a xy jinejma ptákovinama) asi 4 km z města a 1 km ještě za Tatralandií. Byl hodně udržovanej, čistej a se sprchama v ceně. Překvapili nás poměrně striktní pravidla. Kem se podobal tak trošičku vězení. Hned v kase jsme dostali propustku na auto, stan a osoby. Celou dobu jsme museli chodit označkovaný festivalovým náramkem, kde bylo napsáno jméno kempu a přesný datum od kdy, do kdy jsme ubytovaný. Při každým vjezdu nebo výjezdu u závory kontrolovaly propustky, včetně datumů a razítek. Pokud jste šli na pláž(kem je na Liptovské Maře), museli jste si zazvonit a na kameru ukázat osobní propustku(pokud tam nebyl vrátnej), jinak vác nepustili ani ven, ani dovnitř.
Koupání na Liptovské Maře
Po příjezdu bylo hrozný vedro, tak jsme se rozhodli, že celý odpolko strávíme u vody. Vzali jsme si ručníky, károšku, plavky atd… Asi půl hodinky jsme leželi v lesíku ve stínu u vody a pak jsme se rozhodli, že se teda pudeme i vykoupat. Do vody jsme vlezli asi po kolena a zase jsme se rozhodli, že teda nepudeme a že sprcha bude stačit :). Voda byla malinko špinavější a my malinko zhejčkanější. No, zkrátka celý odpolko jsme tam strávit nedokázali. Řekli jsme si, že teda aspoň zajedem do Mikuláše obhlídnout informace a nakoupit. V infromacích měli už zavříno, ale zjistili jsme, že druhý den otevírají v 9 ráno. Odebrali jsme se teda pryč a jeli lovit nějaký Tesco, nebo jinej obchoďák, kde by se dalo koupit víno na večer a něco na zub na další den.
Do obchodu na nákupy
Šipky ve městě nás poměrně spolehlivě navigovali. Malej problém byl ale v řidiči, kterej si nevšim odbočky a vjel na nejzáludnější kruhovej obejzd Na světě a možná i v Mikuláši :). Sjížděj se tu dohromady velký silnice a dálnice na 4 směry. V momentě, kdy vám koukáte na značku kruhový objezd, vůbec nechápete, co máte dělat, protože žádněj kruháč nevidíte – je vidět jen nepochopitelná křižovatka, kde se sbíhaj a rozbíhaj pruhy podle naprosto nepochipitelných pravidel. On ten Kruháč, jak jsme pozdějc zjistili, je totiž tak velkej, že v jednu chvíli můžete vidět maximálně jeden nájezd a působí tak teda spíš jako změť křižovatek, než kruháč. No samozřejmě, že jsem uhnul na špatnou stranu a navádělo mě to na dálnici. Hbytě jsem se snažil otočit auto na nějakým maličkým pozůstatku nějaký silničky kamsi. Problém ale nastal v momentě, kdy jsem se otočil a chtěl vjet zpátky na tu kulatou šílenost. Motor mi tak trochi díky velkýmu náklonu silnice na dálničku chcípnul. Rychle jsem se snažil nastartovat a vyrazit – na podruhý se to povedlo asi o 2 metry dál a motor chcípnul znova a to tak, že čumák auta byl už v plovině jízdního pruhu. Naštěstí nebyl velkej provoz a auto, co na nás mířilo nás hravě s plácáním na čelo (asi) objelo. Napotřetí se povedlo a nějakým způsobem jsme se vymotali a dostali se až do Tesca. Nakoupili jsme si nějaký jídlo a pití a při východu z Tesca si ještě Terka zašla na záchod a já zatím čekal u východu a studoval nějakej herní oblbovač lidí.
Shledání s bratry slováky
Najednou za mnou někdo začal hrozně ječet, pištět a smát se a volat Pájo. Ohlížel jsem se teda, kde je ten Pája, kterýho tady někdo takhle nahání a kdo to tak křičí a k mýmu překvapení jsem to byl já. Stála tam Danča (naše společná kamarádka z HK) se svým přítelem Robertem. Vůbec jsme nevěděli, že jsou na Slovensku, natož pak v Lipt. Mikuláši, v Tecsu a u pravýho východu. Bylo tam asi tisíce kdyby a náhod, který nás v čase mohli posunout o pár vteřin a vůbec by jsme se nepotkali. Ale nějakým záhadným způsobem se takhle potkali 3 Češi a jeden slovák v Mikuláši v Tescu u hajzlíků :).
Samozřejmě nás hned pozvali na návštěvu k Robertovi, kterej v Lipt.Mik. bydlí. Šli jsme teda s nima ještě jednou nakupovat a dokoupili ještě víno pro hostitele. Vtipný bylo, že když jsme šli do auta, zjistili jsme že i parkujeme skoro vedle sebe. Následně jsme jeli za Robertem k němu navigovaní jeho blinkrovou diskotékou. Párkrát ná zmátnul, ale pak jsme se už nenechali a dorazili na místo. Vzali nás do vnitř, udělali společně s Terkou salát a otevřeli jsme víno. Při povídání vyšlo na jevo, že se nedávno dokonce Danče o Terce zdálo, což považovala za znamení. Terka se rozhodla řídit, takže já jsem měl volnou ruku v poznávání slovenských piv, čehož jsem náležitě využil. Pivo v malých dávkách ve středním množství zbystřilo mé vjemy a úsudek, čehož jsem následně využil při navigování na zpáteční cestě. Terka měla velkou radost, že jsem ji pomáhal s nalezením té správné cesty :).
V noci se spalo úplně krásně, jen málo.