Den 3.
Trenčínský hrad
Ráno jsme se sbalili, naložili auto, přeparkovali do stínu a vyrazili na Trenčínskej hrad. Moc pěkná stavba s povedenou expozicí výstroje a výzbroje. Líbilo se nám i představení sokolníků – mohli jsme si dokonce pohladit ptáky. Nejdřív jsme si pohladili sovu spálenou, pak Výra. Zkusili jsme si i střílení ze středověkýho luku. Netrefili jsme cíl ani jednou. Asi by jsme dlouho nepřežili :). Po prohlídnce hradu jsme si ještě prošli centrum a skončili na pořádným obědě. Trochu jsme tam vykydli při ochutnávání místních nealko a alko piv.
Došli jsme kempu a vyrazili dál.
Bojanov
Dneska jsme chtěli cestou navštívit zámek „Bojanov“ nebo tak nějak – teď mi to vypadlo. Je situovanej kousek od Prievidzi (překřtěná na Pripjať). Je to moc pěknej zámek jak z nějaký pohádky. Do vnitř jsme ale nešli. Venku jsme si dali zmrzku a prošli si okolní parčík a blízký okolí. Sranda následovala pak.
Cesta do Vysoké Fatry
Chtěli jsme se přemístit do Vysoký Fatry, kde jsme se rozhodli přespat. Vedli tam 2 cesty. 1 delší a lehce horší cestou a jedna kratší, s lepší cestou, ale kousek vypadal, že se bude muset přejet po nějaký cestě 4.kategorie. Hodili jsme si účtenkou z obchodu a losem vyhrála kratší, lepší, ale malinko riskantnější cesta.
První úskalí přišlo, když jsme se snažili najít správnou výpadovku z Pripjati. Samozřejmě se to nepovedlo a museli jsme se vrátit zpátky do Bojnice. No nevadí – na druhej pokus už jsme to nějak zvládli. Všechno šlo celkem dobře až do momentu, kdy jsme měli přejet tu cestu 4. třídy. Bylo malinko problém ji i najít, nakonec jsme ale našli. Šlo o 2 km po nezpěvněný cestě. Bohužel ta cesta byla do kopce a vymletá od vody. Po asi 500metrů težkýho traktorismu v naši fábii jsme to vzadli a v lehce adrenalinových podmínkách v kopci se otočili na 2 metrech nad dírama u krajnic a sjeli cestu zpátky. Nešlo to jinak než se vrátit zpátky do Prievidzi a vzít to tou druhou bezpečnější cestou. Blbý bylo, že už bylo asi 7 hodin a měli jsme strach, aby jsme dojeli za světla. To by jsme do kempu ve Vrlký fatře zvládli asi težko. Hádejte, kde byl asi nejbližší kemp. No jistě- zopátky v naši oblíbený Bojnici kousek od zámku, na kterým jsme asi přede 2 ma hodinama cesty byli. No – trchu naštve, ale co se dá dělat. Kolem Bojanice jsme zase malinko bloudili, ale kemp jsme nakonec našli i přeto, že na mapě byl značenej trochu jinde. Byl to moc pěknej kemp uprostřed lesa. Už skoro za tmy jsme postavili stan a dali si sprchu. Zbytek vína z Moravy do dneška, ale nepřežil. Nebylo to ještě tak zlý, ale víc než 2 dcl jsme nnezvládli. Hospoda už nebyla otevřená, víno nebylo, tak jsme se rozhodli jít si povídat do stanu. Byli jsme ale unavený, že naše úsilí zkončilo asi po pěti minutách nezdarem a usnuli jsme.