Den XXXII. 11.1.2015
Ráno nám to trvá čím dál tím dýl. Aby jsme ušetřili čas,taksi snídani kupujeme v sámošce a jíme cestou na metro a v metru. Míříme se podívat na Dům Fridy Kahlo – slavné mexické malířky a ženy Diega Rivery. Musíme proto jet až do čtvrti Mexico City – Coyoacán. V místním metru se už celkem dobře orientujeme. Jednou přestupujeme a pak vystupujeme na zastávce s kojotem. Odtud to je ještě něco přes kilometr pěšky. Včera i dnes se nám hodně osvědčuje sebou mít offline navigaci v telefonu. 
Mapy v průvodci nejsou vždy přesné -někdy chybí některé silnice v závislosti na rozlišení. Taky když člověk vystoupí z metra, tak většinou nemá šajna kde je a kterým směrem jít. Tohle za nás řeší navigace a my tak v klídku jen jdeme. Cestou vidíme zbytky motorek, které kdosi přivázal k rampě a ostatní spoluobčané se postarali o kompletní demontáž – něco jako v HK, kdybyste nechali stát kolo přes pár nocí někde venku.
Dům Fridy Kahlo – Coyoacán – Mexico City
Dům nacházíme celkem snadno, platíme každej stovku pesos (dvacka navíc, protože je víkend) a jdeme dovnitř. Je zde povedená expozice hotových i rozpracovaných obrazů Fridy Kahlo i něco od Diega Rivery. Líbil se mi třeba jeho krb, který sám navrhnul. Je zde i vybavení, nábytek a oblečení. Nejzajímavější je asi příběh Fridy Kahlo. Kolem 18 ti ji potkala havárie, kterou přežila, ale s následky. V průběhu života si prošla asi 22 operacemi asi hlavně páteře. 
Často byla upnutá na lůžko a musela nosit korzety. Celý život měla velké bolesti, ale ventilovala je jen skrze své dílo. Manžel Diego Rivera ji hodně podporoval a to i v neblahém slova smyslu. Nebyl to nejvěrnější manžel, i když nebyl žádný fešák a ona byla o 20 let mladší. Zkrátka, bylo to hodně zajímavé. Na wikipedii to bude asi popsáno lépe…
Po muzeu Fridy Kahlo jsme se přesunuli na místní trhy. Kde jsme dlouho marně sháněli něco vhodného k jídlu. Už jsme z toho byli trochu nakrknutý. Restaurace buď ještě neměly otevřeno (ve 2 odpolko) nebo byly pekelně drahé. Nakonec jsme skončili s grilovaným kuřetem na lavičce. Nebylo nic moc. Navíc opruzoval flašinetář, který hrál neskutečně špatně. Flašinetáři tady mají určitou unii – jsou všichni stejně oblečení a vyskytují se v historických čtvrtích. 
Hrají a žebrají. Tenhle hrál úděsně – nepravidelně a asi 2X pomalejc, než by se to dalo poslouchat. Trochu jsme vtipkovali, že mu dáme zbytek kuřete, když na chvilku přestane. Nakonec měl větší trpělivost než my – nevydrželi jsme a vypařili se na místní umělecké trhy. Tam to bylo parádní – spousta obrazů, maleb a dalších krajinek – celkově moc hezké. Už ale nebylo moc času a museli jsme se vydat zpět k metru.
ZOO v Mexico City
Další zastávkou bylo Zoológico de Chapultepec. Je to ZOO, která je zdarma a je v parku Chapultepec. Nastoupili jsme zpátky do metra, jednou přestoupili a vystoupili na zastávce s obrázkem kobylky (hmyz). Už u zastávky bylo obrovský množství lidí. Davy se hrnuly směrem do parku a zpět. V průvodci trochu varovali, že v neděli to může být mazec, ale že až takový jsme nečekali… V Mexico City je snad úplně jedno, na jaký jste ulici, ale všude je spousta lidí.
Přešli jsme silnici a celou cestu přes park až k muzeu lemovali obchůdky, kde se lidi překřikovali se svýma nabídkama. Po tom co jsme už to samý poslouchali v metru a po další půlhodině tady to na mě bylo už trochu moc.
Cestou do ZOO se prochází přes vodní plochu, kde je možné si půjčit lodičku nebo šlapadlo. To jsme měli taky v úmyslu. Když jsme ale viděli, že je tam lidí víc než na Vltavě v plný sezóně, rychle jsme si to rozmysleli.
Nakonec jsme došli až k ZOO a zjistili, že už asi zavíraj. Ještě se nám podařilo na poslední chvíli dostat dovnitř. Naším cílem byla Panda. Mají je tady v ZOO a dokonce tady bylo snad první místo, kde se podařilo pandy velké rozmnožit v zajetí. Máme štěstí a je to jen kousek od vchodu. Hned tam míříme. Stěžují nám to ale davy lidí. Dorážíme na místo a opět davy. Na něco si ukazují. Jdeme se taky podívat, ale vidíme jen odrazové sklo brlohu. Přijde nám, že tam snad ani nic není. Jdeme dál a opět spousta lidí. Znova to zkusíme a tentokrát vidíme za poloprůhledným sklem pandu. Po pěti minutách bez pohybu ale pochybujeme, že je vůbec živá. Jestli to náhodou není socha. Vtípkuju, že při tom množství lidí kolem, tam akorát zblblá panda kouká do zdi a přemýšlí nad sebevraždou. Terka mě napomíná ať do zvířátek neprojektuju svoje myšlenky … Něco na tom je:-D. Obcházíme pavilon pandy a jdeme si pro druhý pokus. Místní strážce nás ale už nepouští. 
ZOO se zavírá a my máme trochu smůlu. Únavou totálně odpadám. Chvilku sedíme na lavičce a pozorujeme nekonečné obrovské davy lidí procházející kolem směrem k východu. V Mexico City žije 20 milionů obyvatel a já mám právě pocit, že jsem je dneska potkal všechny.
Vycházíme ze ZOO a jdeme se ještě projít po parku. Je to čistě z praktických důvodů. 
Davy lidí totiž míří směr metro a já na to už nemám sílu. Park je moc hezký a rozlohou obrovský. Do tak velkého města jako je Mexico City je to úžasná věc. Nakonec se vydáváme směr metro – ale jdeme na jinou linku. Používáme zastávku Constituyentes. Musíme tak znova přesedat, aby jsme se dostali na naší růžovou linku. Schválně naši zastávku s plachetnici (La catholic) o jednu přejíždíme a vystupujeme na pyramidě.
Pyramida v metru
Je tady taková zvláštnost a to pyramida přímo v metru. Když totiž přišli Španělé do Mexika, srovnali se zemí města a na nich si postavili svoje. Je to dobře vidět třeba na Templo Mayor u Zócalo. Tam zbořili španělské domy a odkryli původní zástavbu. Pod koloniální architekturou tu často najdete základy i víc z původních staveb. Hodně se to v Mexico City řešilo právě při ražení metra. Tady narazili dokonce na pyramidu. Odkryli ji a postavili tunely kolem. Teď zdobí zastávku metra.
Domů jdeme pešky. Nezdá se to, ale jedna zastávka metrem je na povrchu víc než kilometr chůze. Doma se jen trochu oklepeme a vrážíme ještě na Zócalo zjistit, jestli tam ještě nejsou nedělní trhy. Máme ale smůlu. Kupuju si cestou kolu přímo z originálního obchodu CocaCola. Chutná stejně, jen je trochu víc podchlazená (plave v ní led). Snažíme se ulovit něco k jídlu, ale není to tak lehké. Otevřeny jsou hlavně bary a restaurace překvapivě zavírají. Nakonec se musíme uchýlit k Pirates´ burgeru. Dneska jíme super nezdravě – hrůza. Radši to zapíjíme pivkem a jdeme spát. Dneska bylo trochu tepleji naštěstí tak snad ani v noci nebudeme mrznout. Na vlahou sprchu už nemám sílu. Jdeme to zaspat.