Dnes máme odjet z Denali. Moc se nám nechce, protože se nám tu moc líbilo. Plánujeme tedy, že se tu zdržíme ještě co nejdéle. Ráno vyrážíme na trek k Savage River. Ten je opravdu nádherný. 
Cestou z auta vidíme dva soby, jak se pasou na asfaltce. Trek je snadný a procházíme ho celkem rychle. Na oslavu dobrého počasí si sedáme u řeky do závětří tam, kde nás nikdo neuvidí a dáváme si oběd na sluníčku. Pozoruje nás jen místní sysloveverka od břehu řeky. Po jídle zase míříme zpátky a na parkovišti si ještě vaříme polívku. Máme tu trochu komplikace s jídlem. Ne všechno, co jsme si nakoupili nám všem chutná. Probíhá tedy restrukturalizace zásob a přídělů. 
Dokonce i ve větru se nám daří ohřát polévku za fandění nadšených Japonců a jednoho skákajícího psa. Vše jsme zhltli a vyrazili na další trek. Ten měl být s průvodcem. Místní zázemí je super. Mají tu spoustu událostí, kterých se člověk může zúčastnit. My si vybrali průvodcovanej trek směrem ke kotcům tažných psů Husky.
Na parkoviště jsme přijeli asi o půl hodiny pozdě. Terka ještě musela na záchod, a když se vrátila, tak musela ještě na kafe. Já mezi tím zjistil, že trek je na 2 hodiny a že to máme tak tak, abychom stihli představení Mašerů a jejích tažných psů husky. Když Terka vítězně dorazila s kafem, vyrazili jsme svižným tempem na cestu.
Tímhle trekem jsme se zařadili do skupiny, kam bych nikdy nevěřil, že budu patřit. Představte si nádhernou Aljaškou přírodu – nikdo nikde, všude jen tajga a chcípáčský, přes zimu zamrzlý stromky. No a do týhle parády vběhnou dva dvoumetrový čahouni volající „Hi bear“ (Proti medvědům se dělá hluk a volá tohle, aby se vám vyhnuli) popíjející kafe Starbugs. No řekněte mi, kdo kromě nás, šel na trek s maxi kelímkem kafe. Cestou jsme potkali 2 důchodce a ty, když nás viděli, vypálili do kopce takovým tempem, že jsme je už nedohnali. A to i přes to, že se nám nějakým záhadným způsobem podařilo předběhnout i průvodce s výpravou na tomhle treku. Místo dvou hodin nám totiž i s kafem trval jen hodinu. Tolik nás to kafe asi nakoplo… Nakonec jsme byli ale rádi, že jsme dorazili ke kotcům se psy husky o hodinu dřív před exhibicí. 
Mohli jsme si pejsky aspoň hezky z blízka prohlédnout, očuchat a odrbat. Když přišel čas, mohli jsme se věnovat alespoň zabrání těch nejlepších míst v první řádě, a pak následnému přenechání všudypřítomným důchodcům. Za to nás alespoň jeden z nich následně ocenil. Lidi jsou tu hrozně milí a hlasitě si váží čehokoliv, co pro ně maličkého uděláte. Stačí je i pustit na úzké cestě projít, nebo cokoliv jiného. Všichni, i ti s nejhorší prací na světě, se tu pořád usmívají a vytváří hrozně přátelskou atmosféru. Do toho my dva zamračení Češi. Všichni se nás vždycky ptají, odkud jsme – asi je to na nás vidět na první pohled. Určitě nejsme první, koho tu kdy z ČR potkali. Ostatně i my jsme už potkali Čechy.
Konečně začíná představení. Pejsci jsou super a neuvěřitelně silní. Šlechtí je tu právě tak, aby měli silnou srst do mrazů pod mínus 40 a zároveň aby měli pořádnou sílu. Tyhle psy tu totiž opravdu makají a nejsou jen na ozdobu. Teď už je čas opravdu jet. Chytáme první přibližovací bus k visitor centru, kde máme auto a šetříme tak hodinu chůze. Následně neodoláváme a dáváme si hamburger v restauraci. Mají tu překvapivě nízké ceny … tedy relativně v relaci ke zbytku Aljašky. Pak už sedáme do auta a snažíme se najít hotel, kde dřív Terčin brácha pracoval. Bezúspěšně. Na druhou stranu jsme si alespoň autem vyjeli horu naproti kempu a podívali se na park od hotelu naproti. Teď už je čas jet směr Anchorage.
Dojeli jsme až k odbočce na jezero Talkeetna, kam chceme zítra jít. Jeden kemp tu byl plně obsazenej, tak nás poslali naproti do státního kempu. Samoobsluha, bez tekoucí vody a za 20 dolarů. Mimochodem po celou dobu v Denali nepršelo, až teď celou cestu na jih pršelo. Jen na chvíli, když jsme stavěli stan, tak celkem jen kapalo. Opravdu máme kliku na počasí. Teď tu dopisuju deník. Je už kolem jedné ráno a stále tu lidi vedle nahlas mluví. Noční klid neřeší, asi bude dlouhá noc. Navíc se obávám, jestli jsem nevybil baterii v autě, protože všechno vevnitř přestalo svítit. Snad je to jen nějaké bezpečnostní opatření. Jdu spát, bobrou.
