Tak jsem se vrátil právě z další oslavy narozenin. Naštěstí tentokrát ne moji. Slavily holky z Wenzaa, konkrétně Veronika. Mělo to být překvápko, takže oslava se konala o pár dní dřív a ještě v pravé poledne – tudíš na střízlivo(u nás neobvyklé, ale příjemné zpestření:)) a v Karaoke baru.
Nejdřív jsem musel počkat až mi holky daj vědět, kde se vůbec oslava koná, abych věděl kam mám dorazit. To mi zavolala nějaká Taiwanka při obědě. Bohužel kvalita hovoru nic moc, tak sem blbě odposlouchával. Ale vyrozuměl jsem, že mám dojet ke škole, kam holky choděj a pak si mě vyzvednou. Jirkovi se nechtělo, tak jsem vyrazil sám. Cesta mi trvala tak něco přes půl hoďky – cestu už znám. Tam jsem zavolal holkám, ale ty sami nevěděli přesně kde jsou, tak jsem zavolal tý Taiwance, co jsem s ní byl domluveném – prý byla ještě ve škole a tak mě měla vyzvednout. Bohužel jsem se jak jinak než nedovolal(nebrala). Naštěstí jsem měl u sebe mapu, tak jsem si holkám znova zavolal o jméno ulice. Bohužel tu ulici jsem v mapě vůbec nenašel. Další navigace byla, že na tý ulici je Mekáč a že je to kousek od místa, kde jsme byli asi před 2ma tejdnama na grilovačce. Tak sem se tam projížděl kolem a snažil najít záchytnej bod….ulice normálně v mapě byli, tak jsem si říkal, že to bude jen nějaký chyba v mapě a vyrazil jsem k ulici Pao ai – měla to bejt Bao ai. Tady je to dost častý, že se ulice lišej jen jedním písmenem, tak sem si nebyl vůbec jistej, ale nakonec se vyplatilo a holky sem našel – chyba v mapě se potvrdila. Zavedli mě do nějakého baráku, kterej vypadal jak prvotřídní hotel, hned u vchodu mě zdravila nějaká uniformovaná hotelnice, či co a zavedli nás do jednoho pokoje…Byla to menší místnost s pohodlným gaučem, projektorem, velkým plátnem a zvukovou aparaturou. Taiwanský holky tam zrovna váleli s mikrákem….Úplně jsem čuměl, zpěv jak od profíků….Já jsem se svoje neumění ani neodvážil ukázat – fakt byly dobrý. I Českým holkám to dost šlo. Je tam možný donést si vlastní jídlo a pití, takže tam byl docela solidní nákup a domácí atmosféra. Jediný, co mě tam tam trochu dostávalo, bylo, že sem tam byl jedinej zástupce mužského pokolení. Holky předali dort a dárky a i já jsem předal svoji Českou symbolickou Májku (“paštiku paštice“ – doufám, že se neurazí, ale musel sem to sem napsat :D). Dokonce na oslavu přišel i kačer Donald…zatancoval s oslavenkyní a proved nějakej rituál, kdy ho oslavenec musí odstrčit od dortu a zabrat si ho pro sebe.
Asi po hoďce zpívání a jedení a kecání jsem se rozhod, že už radši pudu – musim udělat prezentaci na pondělí a o víkendu to nezvládnu – plánuju výlet na jeden ostrov :P.
Cestou jsem se ještě stavil v půjčovně skůtrů a řek si o výměnu oleje, už sem najel celkem dost. Taky mi utáhli brzdy. Paráda – servis v ceně – nemusim se o nic starat.
Teď se rovna chystám jít do posilky a udělat domácky :(. Mějte se fajn a nenchávejte nic na poslední chvíli ;).
