Už mi nějak dochází inspirace pro nadpisy. Ještě pořád nemáme školu a tak to tady utíká tak nějak pořád stejně. Dneska mi zazvonil budík v 9, ale v zhledem k tomu, že jsem byl ještě utahanej jak štěně a k tomu, že jsme neměli žádnej plán, rozhodl jsem se dohnat svůj spánkovém deficit. Probudil jsem se pak až v 11. Tady je vážně docela obtížný, poznat čas kdy vstávat – máme okno do jungle a navíc zatažený závěsy kvůli opicím, ay je to nelákalo. To znamená, že v pokoji je vlastně pořád tma, pokud není rozsvíceno. Dost o tom, v 11 jsem teda vstal a udělal si snídani. Byl to jen toustovej chleba s Luaghing kow(s veselou krávou) a trochu čaje. Nějak se mi nechtělo nic dělat. Ani nevim, jak jsem strávil dopoledne, ale nějak mě to lenošení zmohlo a tak jsem se rozhodl jít fotit na pláž. Je to ta pláž, kde jsme se už koupali. Už u vlezu jsem si všim, že tam sou další zahraniční studenti a tak sem se vidal tím směrem. Proběhlo pár zdvořilostních frázích a tlachů o ničem. Samozřejmě jako dycky mi pochválili kameru(tak říkaj foťáku anglicky mluvící, by mě zajímalo jak říkaj kameře). Jeden Kanaďan se dokonce uvolil, že mě na pláži vyfotí, tak mám konečně svoji fotku na pláží. Jsem tam ještě s finem, už vim dokonce jak se menuje – je to Andreas. Nějak jsem si s nima neměl co říct a tak jsem se zdvořile omluvil, že si du udělat pár foteček(proto sem tam taky šel ne?). Po pláží se procházelo pár lidí a lítal tam nějakej pes, ale nijak mi nevadili. Nafotil jsem asi 250 fotek, no a pak asi 200 smazal J. Všimnul jsem si, že na pláži fotil nějakej fotograf svoji modelku a tak jsem se rozhod taky se přiživit…Bylo mi blbý se ptát, jestli můžu fotit s ním a tak jsem zvolil alternativu. Vyměnil jsem si objektivy (za ultra zoom) a vesele jsem paběrkoval. Dokonce mi možná dvě fotky i vyšli – posuďte sami.
Po fotografickým maratonu jsem se vidal si zase odpočinout na koleje a zjistit, co jsem to vlastně nafotil. Jen jsem kouknul na internet a už mi psala moje badice(Taiwanka Sandra) kdy a kde se sejdeme. Uháněl jsem ji před tím totiž aby nám pomohla si koupit zdejší SIMkarty.
Taiwanská SIM – vlastní číslo
V 16.3O jsme se sešli u jedné ze vstupních bran kampusu, která je u tunelu skrz horu Kaohsiung. Popošli jsme pár kroků a už jsme byli v pobočce nějakýho místního operátora. U nás to není zvykem ale oni maj u pultu normálně pár stoliček, takže když tam s nima něco vyřizujete, tak tam sedíte jako na baru. Sandra se nám hrozně divila, že jsme si hned nesedli a stáli u pultu jak trotlové. Paní si několikrát ověřila naši totožnost a jestli máme vízum, skoukla pas a další doklady. Nakonec se rozhodla, že nám teda SIMky prodá. Akorát vyšlo najevo, že tam musíme jít ještě zítra aby nám to je aktivovala.
Po takovým zařizováním nám trochu vyhládlo a tak nás Sandra vzala do restaurace. Dal jsem na ni a objednal jsem si to samé. V důsledku toho jsem dostal nějaké ručně válené nudle, s vejcem a s krabem. Krab teda nebyl celej, byli to plátky krabího masa. Nebylo to špatný a bylo toho dost. Za takovouhle pochoutku jsem tam nechal 60NT tj asi 33Kč(pití v ceně – jídelnovej čaj z várnice…..v jídelně máme teda lepší). Po véče jsme došli do kampusu, rozloučili se se Sandrou. Cestou domů jsme se stavili ještě v papírnictví abychom se podívali jak to tam chodí. Našli jsme tam spoustu levných a užitečných věcí. Jirka si koupil badmintonový pálky asi za 7O Kč a já pingpongovou pálku za stejný peníze a webkameru, který byla za neuvěřitelnou českou stovku….vypadala hodně namakaně, bohužel u pokladny se ukázala, že je to 799 a ne 199 …. Prostě neuměj psát římský číslice. Tak sem jim ji tam nechal a rozhod se, že ji koupim jinde za levnějc. Z papírnictví jsme šli už rovnou domu a já se vrhnul na fotky abych vám je moh co nejdřív naservírovat.
Dneska se toho už asi víc nestane, takže NAPOČTENOU zase někdy příště.
