Tak jsem se konečně dostal k tomu abych sem něco napsal na blog. Sice moc času nemám(je jedna ráno), ale co bych pro vás neudělal ;).
Začnu asi tím, že jsme tu byli poprvé v posilovně. Právě ji otevřeli, prý je po rekonstrukci. No řeknu vám, je vidět, že ji stavěli Taiwanci – hrozně přetechnyzovaná a na nahuštěná….Nevim jak bych to líp popsal, zkratká je tam příliš moc strojů na jednom místě. Když ještě připočtete exkurze zvědavých Taiwanců, tak už se tam vážně nedá ani hnout. No ale dál, Co mě asi naštvalo nejvíc je, že dávaj přednost strojům a ke všemu ještě malým strojům…..evidentně jsou konstruovaný pro člověka s podprůměrným vzrůstem. Kdykoliv jsem na nějakým byl, tak se ozýval rámus, jak v krajních polohách závaží naráželo do konstrukce stroje. Ale co, naštěstí ta mají i lavice s jednoručkama. Bylo pro mě docela překvapení, že ty čínky maj gumový – no proč ne. Ale tím pádem klesá i jejich hmotnost. Pak mi došlo že to je asi i proto, že Asiati všeobecně nejsou jen malí ale nemají ani moc velkou fyzickou sílu, asi na to nemaj dost dobře konstruovaný těla. No každopádně jsem tam zvedal skoro nejtěžší čínky a ostatní na mě koukali, co blbnu. My mě zajímalo, co by tam dělali naši svalovci z Média…..asi by se tam pěkně nudili. Ale říkám si každej pohyb lepší než nic. Po posilovně jsme si byli vyzvednout seznam místních klubů – sportovních aktivit v kampusu a já konečně našel nějaký kluby bojových umění. Jinak bych musel jezdit až do města….a to se fakt nedá.J. Tyhle kluby jsou zadarmo, ale je na nich blbý, že se konaj ve dny, kdy možná nebudem mít výuku a budem cestovat tj po, út, st všechno večery kolem osmý. V nabídce byli navíc jen karate, kendo a aikydo…asi zkusim všechny a uvidim.
Další den jsme si byli vyzvednout naše simky – už aktivní, takže kdyby jste někdo třeba chtěli moje Taiwanský číslo, který teď používám, tak je to: + 886 917 456 041
Dneska dopoledne se toho moc nestalo, akorát jsem si ráno zašel na toast se šunkou a na kafe k snídaní a pak jsem až do pozdního odpoledne jen programoval. K obědu jsem si v místním supermarketu koupil jídlo do mikrovlnky, nakonec se z něj vyklubala polívka, ale taky ušla…celkem vydatná. Bohužel můžu jen odhadovat co v ní bylo, ale říkám si radši nevědětJ. Pak sem zase programoval až do večera a to už jsme měli sraz s našima badicema, že se pojedem podívat do města na Lantern(Lampiónový) festival. Přišli badice ještě s jednou kamarádkou a kamarádem, vzali nás na skůtr a už jsme frčeli do jedné restaurace(majitelka je známá té jedné holčiny). To bych vám přál vidět mě jak se vezu vzdadu na skútru, asi by jste se dost nasmáli. Já měřím přes dva metry a vážím přibližně 80 kilo a vezla mě Sandra, která má tak 160 a může mít tak polovinu mojí váhy. Každopádně řídila bravůrně a bez nehody, byl to docela adrenalinovém zážitek tady v tý místní dopravě. Navíc jsme na tom seděl jako spolujezdec poprvé. Ale do restaurace jsme dorazili v pořádku, s pomocí TW jsme si objednali a dohodli se, že si dáme jídlo dohromady…..funguje to tak, že se talíře dají na stůl, každý má svoji misku a dá si to, na co má zrovna chuť. Takže výčet jídel – polívkami se ani zdržovat nebuduJ Bylo tam něco, co vypadalo a chutnalo jako štrůdl, akorát s jinou náplní(vepřové maso s nějakou cibulovitou zeleninou – moc dobrý), nějaká minutka s rejží a zeleninou, knedlíčky plné šťávy, která při kousnutí lítala na všechny strany a nějaká rýžová kaše. No najjed sem se celkem obstojně a zapil to asi třema skleničkama sojového mlíka, není tak špatný.
Pak jsme se na skútrech přesunuli do nějakýho stánku s pití a tam nám holky objednali nějakou krepovou limonádu, na dně byli i části grepu.
Lantern festival u Love River
Pak už se frčelo na festival. Nejdřív jsme se koukli na osvětlený vodotrisky tancující do rytmu muziky – moc zajímavý, ale celkem daleko. A šlo se mezi lidi. Procházeli jsme se kolem řeky Love river a koukali co je kde k vidění. Místní základky tam soutěžili s lampiónama, který byli moc hezký, svítící a málem větší než já. Si říkám čeho budou schopný až budou velký..světe třes se! Pak jsme s Jirkou dostali od Iris(Jirkova badice) 2 skládací lampióny i s baterkou a svítící ledkou. S nějvětším úsilím jsme je složili do hromady. Bylo to docela náročný, na to, že to byla skládačka pro děcka…Myslim, že i dospělí s tím měli co dělat. Můj tým vyhrál – měli jsme lampión postaveném první, akorát jsme nějak pomíchali těla s hlavami dopadlo to tak, že jsme měli na jedný straně lampiónu modrý tělo a růžovou hlavu a na druhý straně naopak. Viz foto. Lampióny jsme rozsvítili a dál se šli procházet a sledovat místní představení. U hlavního plátna jen tancovali klasický tance, tak jsme šli dál a hledali něco zajímavějšího. Zvítězil ohňostroj, vážně super. Sice nebyl největší, kterej sem v životě viděl, ale to už asi nebude žádnej. Po ohňostroji jsme se snažili přejít řeku. Musim říct, že tolik lidí na jednom místě jsem už dlouho neviděl….vážně hlava na hlavě, ještě že jsem o patro výš, tak to nebylo tak stísněný(aspoň pro mě). Horší bylo neztratit ostatní….bylo už šero a přišlo mi, že všichni mají tak nějaký stejný oblečení a nebylo na co si dávat pozor. V tlačenici se Jirka s holkama dostal nějak dopředu a tak jsem měl co dělat abych je neztratil. Musim říct, že to bylo poprvé co jsem zjistil, že je pleška užitečná. Naštěstí je Jirka tohle vymožeností vybavenej a tak bylo po problému. Bílá pleška v Taiwanským davu je vynikající poznávací znamení. Díky ní nebylo zas tak těžký ostatní sledovat. Nakonec mostu, když jsme se všichni zdárně sešli jsem Jirkoj, jak se patří, poděkoval. Nevim, jestli byl rád, ale vypadal, že mu to přišlo vtipný. Každopádně, teď už si asi nebudu stěžovat, že mi řídnou vlasy, protože vim, že to může bejt i užitečný. Na druhou stranu, kdo mi může vidět na pleš, asi si radši nechám svoji vejšku J.
Po týhle totální mačkanici jsme potkali ještě další dva Čechy co tu studujou – Davida a Bŕéťu. Chvilku jsme s nima poseděli v jedný kavárně a pak se všichni vydali společně do hajan. Na skútrech nás vsadili až před kolejemi, takže jsme ani nemuseli nikam daleko chodit.
Celkovém dojem: vynikajícím způsobem strávenej večer!
Dokonce i já sem si dneska celkem pokecal, to už sem potřeboval jak sůl. Takže paráda.
Teď už jsem ztahaném jak kočka, takže na fotky si budete muset počkat až do zítřka.
Přeju dobrou noc, teda pro vás spíš dobrej večer.
