Den XXIV. 3.1.21015
Hezky jsme si pospali. Dneska máme v plánu jen flákání se po Meridě – radši poblíž ubytování díky absenci tvrdýho alkoholu a tím i začínajícím zažívacím obtížím. Vrážíme do centra Meridy až kolem 10. Obcházíme vlastně v podstatě stejný okolí jako včera – jen za světla. Dávám si kafíčko v Italský kavárně a navštěvujeme dům španělského dobyvatele Montecha (Montejo).
Casa de Montejo
Na čele domu Casa de Montejo jsou do kamene vytesáni Španělé, jak stojí na hlavách domorodců — prý to ale oficiálně nejsou májové.. Tahle myšlenka se ale nabízí sama. Uvnitř je banka, která část interiéru zrekonstruovala a provozuje v ní menší muzeum zdarma. Je tam dobový interiér a ohulená klimoška. Všechno moc pěkně připravené a koukatelné. V části interiérů je i expozice moderní architektury střední Ameriky. Jeden dům jsme dokonce v Mexico City viděli.
V Meridě jsme toho ještě moc neviděli, ale máme hlad a musíme něco najít. Intuitivně nacházíme čínskou restošku na náměstí, kam ihned zaparkujeme a dáváme si vynikající čínu. Nakonec jsem si maličko zamachroval, čínsky paní pochválil jídlo a rozloučil se. Ještě že na to moc nereagovala, protože jsem se svou čínštinou byl už v koncích. Víc si už nepamatuju :-D.
Následně se ozvalo zažívání. Obrátili jsme se teda směrem k hotelu. Nebylo to tak akutní, takže jsme ještě cestou zvládli koupit parádní pláštěnku, barel vody a hlavně kubánskej rum. Konečně budeme mít čím ráno dezinfikovat a večer umrtvovat žaludek. Všechno jsme to dotáhli domů, trochu se rehabilitovali a šli si lehnout dolů k bazénu, kde nikdo kromě nás nebyl. Aspoň byl čas napsat deník za včerejšek. Merida nás hostí už druhej den a pořád o ní není v cestopisníku ani zmínka.
Po psaní následovala trocha čvachtání – voda byla studená. Rychle se osušit a vyrazit zpátky na sajtsíjingování po Meridě. Chtěl jsem se podívat do muzea moderního umění, ale díky bazénování by jsme to do zavíračky nestihli. Vyrážíme teda pro prádlo do prádelny – konečně máme vypráno – jsme vysvobozeni. 
Jen sem to hodil do pokoje a vyrážíme zase vstříc Meridě a její krásný koloniální architektuře. Z tohohle hlediska je centrum Meridy opravdu krásný. Zítra plánujeme Uxmal a tak si kromě jinýho jdeme koupit i nějakou sváču. Než se nám to ale podaří, tak Terku začíná zase pěkně kroutit břicho. Jdeme tedy spolu zpátky na hotel a já vyrážím na lov sám – hlavně koupit nějaký suchary.
Palacio de Gobierno
Nejdu ale jen nakupovat, zastavuju se i Palacio de Goberno, což je budova státu Yucatan, kde mají snad i být nějaký kanceláře vlády. Já tam nic podobnýho neviděl. I přes policajty venku jsem se spolu s dalšíma turistama dostal dovnitř. 
Na náměstí byl obrovskej vánoční stromek, pod kterým se místo dárků ukrýval Betlém. Hned vedle vánočního stromu byly, jak jinak než Santovy sáně. Nádvoří bylo impozantní – všude spousta sloupů a terasa přes celý první patro. 
Všude kolem visí obrazy místního umělce Fernanda Castra Pacheca. Obrovský obrazy symbolicky znázorňují historii vztahů Májů a Španělů. Pár vysvětlivek angličtině Vás snadno uvede do děje. Celé je to moc hezky udělané. Sbírka byla zkompletována někdy v roce 1978.
Po kulturní vložce se vydávám ulovit nějaký to jídlo k večeři. Tentokrát sebou nemám svoji průvodkyni se španělským jazykem, tak to bude asi trochu oříšek. Něco jsem ale už za těch pár dní pochytil. Objednávám si placičky plněný masem a sýrem sebou. Ještě si chci koupit džus. Ten se mi taky daří objednat do flašky sebou, Ještě ty suchary a mise je kompletní. Teď se můžem najíst oba. Naštěstí to Terka snáší dobře a Smekta je všespásná. Stejně se ale radši domlouváme, že zítra nepojedem na Uxmal ale jen do Progresa, ke kterýmu vede míň jak poloviční cesta – Asi jen 33km. To by jsme mohli zvládnout. Dneska už máme padla. Po dobrým jídle si jdu dát ještě kubánskej rumíček 🙂 Je opravdu hodně jemnej – člověk v tom skoro necejtí alkohol. Když to naleju do koly, tak to chutná, skoro, jako kdybych ji osladil …. Doufám, že mě nikdo neodsoudí, že takhle kazím kolu :-D…
PS: Bohužel nám na hotelu blbne wifi, takže tohle se dostane na net kdo ví kdy …