Co a jak?
Autobusy
Cestování autobusem je hodně levný. Občas vás teda revizor natáhne, ale moc s tím nenaděláte. Kvůli pár korunám nemá cenu se s ním hádat – jedná se opravdu o koruny, všimnete si toho jen díky tomu, že vám za kratší vzdálenost napočítá víc nebo stejně jak za delší. Autobusy v podstatě zastavují úplně všude. Kdokoliv si mávne na cestě, nebo si zmáčkne knoflík v buse, tak mu bus zastaví. Občas se stane, že stojí i po pár metrech v závislosti na tom, jak jsou místní líný chodit. S tím stavěním je to teda silná slovo. Autobusy v podstatě nestojej skoro nikdy. Ve většině případů řidič jen přibrzdí a výstup i nástup probíhaj za jízdy. Sednout se v podstatě nechávaj jen paní s malýma dětma a hodně starý lidi. V težce přeplnených autobusech – 5 sedaček v řadě (v zdadu 6 nebo 7) bejvá neskutečně narváno. V uzoučký uličce často musí stát 2 lidi vedle sebe. Občas i 3 když prochází revizor. Ten v podstatě prochází pořád, protože to je jediná možnost jak si koupit lístek. Kasíruje všechny a nahlas do toho vykřikuje asi aby se lidi uhli a nezdržovali při nastupování a vystupování. V těhle podmínkách a strkanici vás docela zarazí to, jak si lidi pomáhaj se zavazadlama. Je naprosto normální, že když máte nějaký příruční zavazadlo a nemáte si kam sednout, dáte ho na klín někomu sedícímu. Ty lidi se ale vůbec neznaj. Dycky přijde pani a první co udělá je, že dá svoji tašku někomu na klín. U nás je to docela nemyslitelný. V podmínkách, kdy stojíte často na jedný noze a ještě ne na svojí je to asi potřeba.
Ceny
I když se Vám zdá cena dobrá, často ji můžete srazit smlouvání i na polovinu. Dost ale záleží, kde a s kým jednáte. Na jihu jsou dost ostřílený a když jim nechcete zaplatit jejich 5x předraženou cenu, tak vás klidně pošlou pryč. Vědí, že nějakej Němec nebo Rus si to bez problémů koupí. Na severu (např. Negombo a víš) jsou ceny suvenýrů několikrát nižší a dá se i smlouvat. Co se týká jídla je to dost různý. Ve většině případů platíte cenu pro cizince, která je tak 3x větší. Když ale narazíte na restauraci, kde to neřeší, najíte se i za 30 kaček. Jinak to bývá tak kolem 60. Vlastní kapitolou jsou ceny lístků na turistický atrakce, který jsou nehorázně předražený. Platíte třeba 30 dolarů na jednoho. Každým rokem to ještě stoupá. Oblečení je celkem levný, ale těžko najít něco, co by nevypadalo jak po babičce, nebo by to bylo nositelný.
Flaška vody je kolem 60 rupií – asi 9 kaček, ceny potravin v obchodech srovnatelný s našima.
1kč je asi 6,6 rupii – počítali jsme 100 rupií je 15 kaček.
Cestování
Autobusem – Cestování za hubičku – Stokilometry jsou řádově za desetikoruny. Cesta se ale pořádně protáhne. Počítejte 100 km tak na 4 hodiny minimálně. Ideální je chytit bus přímo na autobusáku – máte tak možnost si dát krosny do titěrnýho a šíleně špinavýho kufru. Nemusíte se ale s nima pak mačkat v buse. Lidi jsou ochotný a pomůžou vám najít správnej autobus. Je ale lepší se zeptat více lidí, protože se vám často stane, že vám řeknou úplnou blbost – nevěřit teda všemu.
Taxíkem – Říká se, že Srilančani jsou slušnný a hodný lidi kromě taxikářů, tuktukářů a lidí v turistickým ruchu – to se nám víceméně potvrdilo. Taxíky se počítaj už na tisíce rupií. 120 km z jihu ostrova na letiště nás vyšlo za krásných 8000 rupií, takže asi 1200Kč. Normálně najdete i cenu za 12000. Jako taxíku tu jezděj téměř výhradně velký dodávky pro 8 lidí. I když jste jen 2, v podstatě nemáte jinou možnost. Zkoušeli jsme malý autíčko, ale řidič nám dal stejnou cenu.
Tříkolkama – Řidiči tuktuků jsou často stejný jako jakejkoliv taxikář. Většinou se s nima dá smlouvat. Stalo se nám ale i to, že za 500 metrů si řek asi 300 rupii a odmítl jít níž. Zeptali jsme se ještě několika vedle, ty šli až na 200 a za rohem jsme chytli tuktuka za stovku. Ceny si dávaj podle toho, jak se jim to líbí – nenechte se zmást, když vám řeknou, že je to místní taxa. Chtějí stovku ať je to 100 metrů nebo kilometr.
Benzín – stojí 160 rupií na litr – z toho se dá dobře odvodit i cena.
Ubytování
Je dobrý si pohlídat dobrou moskytiéru – komáři jsou všudypřítomní – a to i když vám řikají, že tady žádný nejsou. Na místní prostě asi nejdou. Na nás ale jo.
Nejdražší ubytko jsme měli v bungalovu na pláži za 5000rupií na noc a nejlevnější asi za 1500 taky na pláži s vlastním balkónem. Rozdíly v cenách se často odráží v čistotě. Je dobrý si nejdřív prohlídnout koupelnu a čuchnout si k povlečení.
Šváby občas najdete – s tím to chce počítat. My jsme je teda potkali jen na svou místech a v malým množství.
Pokud se vám na pokoji nebo ceně něco nelíbí, smlouvejte. Jde jít s cenou dolů a to téměř všude. Sami jsme viděli, že když nám sehnal kamarád ubytování, platili jsme asi 3x míň než češi, co tam přišli na vlastní pěst (Adamova Hora). Snažili se smlouvat, ale nepodařilo se jim to. Pokud má hotel narváno a vy jste bílí, nemáte moc šancí – raději si nechaj volnou kapacitu na někoho, kdo jim ty peníze dá.
Ptáci
Všude sou havrani – je to divný, ale je to tak.
Lidi
Lidi jsou z 90ti procent moc hodný a ochotný poradit. Nic za to nečekají. Občas když vidí, že tápete, tak se sami nabídnou. Často umějí anglicky (asi víc než v Mnichově), ale nečekejte zázraky. Domluva je skoro vždycky problém. Kladný vlastnosti se netýkají taxikářů, hoteliérů a lidí v cestovním ruchu především na jihu ostrova. Ty by člověk opravdu kolikrát nakopal s rozběhem do rozkroku a ještě si to třikrát zopakoval.
Jidlo
Všechno je pálivý – ano, prostě všechno. Výjimku tvoří jen jídlo, který vám uvařej na žádost nekořeněný. To se ale většinou nedá, nebo se vám to nepodaří vysvětlit. Pokud nemáte rádi ostrý jídla, nejezděte na Srílanku.
Všude vám nabídnou Rejži s kari. Je to v podstatě suchá rejže s asi 4ma mističkama zeleniny na kari. K tomu nedostanete nic, nebo maso, jaký si objednáte (dost malý množství masa). Na jihu jsme objevili ještě Kottu (takový testovinový flíčky smažený se zeleninou a masem podle výberu). Dál Rotti – taková pálivá placka. Skoro všude vám udělaj taky omeletu – pálivou. Ve stáncích všude nabízejí takový smažený trojhránky nebo trubičky – je to plnený zeleninou, docela dobrý a jak jinak, než ostrý.
Voda
K pití jen balená.
Nádobí a podobně myjí samozřejmě v místní vodě, ale neměli jsme s tím problém. Panák slivky po ránu na hladovej žaludek nám asi pomáhal.
Nakupování
Dost omezený možnosti. Dobře se daj nakupovat vyřezávaný věci. To je ale asi tak všechno. Oblečení nic a suterény taky nic moc. Nebo na to asi moc nejsme. Nejlepší a nejlevnější místo na to se nám ukázalo Negombo přímo na ulici souběžný s mořem dál od centra. Velkej výběr kožených věcí(např. kabelek) za pětinový ceny, co na jihu ostrova. Jinde jsme to neviděli.
Alkohol
Dost těžký koupit, když nevíte, co hledat. Prodává se jen ve Wine Storech. Každej tuktukář ví, kde hledat. Dá se sehnat i v největším řetězci sámošek –Food City. Musíte se ale zeptat a oni vás odvedou. Sami by jste to asi nenašli. Wine store nemají ani v každý vesnici, takže pokud nezbytně potřebujete Arrak (místní kokosová pálenka), musíte jet i několik kilometrů. Pivko v restauraci vám jinak prodají asi za 50kč. V obchodu za 20. V některých místech je zakázano prodávat alkohol, tam jste ztraceni :).
Komáři a malárie
Komáři jsou všude a malárie nikde. Chce se to narepelentit min po ránu a navečer. S malárií jsme se nesetkali, prý to není malarická oblast – od lidí, co tam žijí delší dobu, tak víme, že ani na jihu neslyšeli o nikom s malárií – ani o místňákovi.