Ráno jsme si pospali až do půl sedmý. Pak klasický balení, jak už jsme zvyklí a vrácení klíče. Jak jsme vyšli před barák, už se na nás sesypali tři tříkolkáři. Jeden nám navíd, že nás hodí na letiště za 40, tak jsme to vzali. Tam jsme odbavili zavazadla, zaplatili letištní taxy, který tady nejsou zahrnutý do letenky. Na to pozor! Kdyby jste někdy letěli na Filipíny, musíte brát v úvahu, že si k letenkám ještě připlatíte. Za letiště na Palawanu to bylo asi 40 pesos. Z Manily do Puerta to bylo 200 a teď z Manily do Bangkoku dokonce 750 pesos na hlavu. Terka si ještě prošla místní obchůdky se suverýnama a já si už šel sednout do odletový haly. Terka nám dojednala místa v první řadě, takže jsme měli dost místa na nohy a první dnešní let proběh pěkne rychle a v klidu a pohodlí.
Letiště Manila
Do Manily jsme dorazili celkem na čas. Hned jsme zase odbavili zavazadla (máme dva nezávislý lety, takže musíme vyzvedávat a znova odbavovat zavazadla) a zjistili kolik si musíme nechat pesos na odletový taxy. Zbylo nám ještě něco navíc, takže jsme si sedli do sámošky, dali si nějaký jídlo, pití, kolu 625ml za asi 15 korun (pro představu) atd….
Směnárna na letišti v Manile
Pak už jsme šli do směnárny. Tam byl trochu problém. Nešlo rozměnit na thajský báty. Měli tam eura, tak jsem si řikal, aspoň že tak. Borec mi ale řek, že nemaj ani ty – jen dolary. Ale že o de patra níž by nějaký mít mohli. Tak jsme zase vyrazili dolů. Tam eura kupodivu měli. Měli jich ale jen 70. No vykoupili jsme všechny a zbytek máme v dolarech. Dycky na nás koukaj jak puci, když vyndáme někde 1000ovku. Nikdy nikde nemaj zpátky a max povolenej obnos je 10 000. Ještě že nám nezbylo víc, nebo by nás snad za to i zavřeli 😀
Ceny pro turisty
Nicméně turista tady tak levnej život nemá – za minibus si klidně tu tisícovku vezmou jako by se nechumelilo.Je to země kontrastů, no.
Odbavení v Manile
Při výměně peněz bylo spousta papírování, včetně asi 6ti podpisů, chtěli vidět můj pas i letenku. Dokonce si to okopírovali i včetně peněz samotnejch. To jsem v životě neviděl. Asi to tady jsou opravdu velký peníze. Pro představu šlo asi o 2 000 Kč (asi 5400 pesos). Nějaký fufně jsme si ješt nechali aby jsme si za rentgenem mohli koupit ještě nějakou vodu. Vyplnili jsme si v rychlosti na stojáka odbavovací karty a přešli pasovou a rentgenovou kontrolu. V místních obchůdkách jsme zjistili, že 40 pesos nám nestačí ani na pulitr vody. V sámošce před odbavením by jsme za to měli asi litr koly. Nakonec jsme koupili aspoň nějakou trojku vody za 30 a zbytek drobáků jsem si nechal jako suvenýr. I když manďák mi nejdřív vrátil 10 jedno pesos – tím jsem se tahat nechtěl, tak jsem to ještě musel rozměnit. Teď tu zrovna sedíme a čekáme, než nám přistavěj letadlo a za pár hodin jsme v Bangkoku.
Místo na nohy v letadle
I při cestě do Bangkoku se nám podařilo si vyjednat sedadla, kde je místo na nohy, tak le cekem ušel. Pohodlí ale stejně moc nebylo a ty 3 a půl hodiny jsme nějak přečkat museli.
Víza do Thajska 2011
V Bangkoku na letišti na imigračním to bylo úplně v pohodě. Jen se kluci mezi sebou radili, jestli z Čech potřebujem vízum nebo ne. Vízovou povinost nám zrušili asi před 20ti dnama. Škoda, že ne už dřív. Takhle to bylo zadara a bez starosti. Tak aspoň ten jeden vstup ze tří jsme takhle zvládli.
Návrat do Bangkoku
Ještě na letišti jsme si dali čaj a kafe. Konečně klasický japonský čaje, který na Filipínách vůbec nebyli…. U nás je taky bohužel nemáme. Návrat do Bangkoku byl hrozně v pohodě – nic jsme nemuseli zjišťovat a všechno šlo najednou hrozně snadno. Sedli jsme na vlak, dostali se do města, přestoupili na nadzemku, 2 zastávky a byli jsme na hostelu, kde jsme měli už rezervaci. Bylo to skoro jak se vrátit domů :-). Ne doslova samozřejmě. Jen jsme si hodili krosny na pokoj a šli vyrazit do ulic. Poslední dny věnujem hodně nakupování, tak asi následující záznamy nebudou moc zajímavý.
Oblek na míru v Bangkoku
Nejdřív jsem chtěl najít nějaký krejčovství a zjistit ceny košilí na míru. Něco blízko jsem našel v průvodci, tak jsme tam vyrazili. Cestou jsme úplně náhodou šli kolem „Hard Rock cafe“, kde měli nějakou oslavu motorkáři. Chvilku jsme tam stáli a pozorovali co se dějě. Oslovil nás nějakej chlápek odkud jsme a co tady děláme. To se nám stává cekem často – jsme hodně vysoký a nápadný. Byl v pohodě, tak jsme si ani nevymejšleli žádný báchorky. Řekli jsme mu, že jdeme do toho krejčovství. Ukázalo se že je místní a že má pro nás lepší tip. Řikal, že to tam je dost drahý(20 000 za sako) a že se dá ve městě pořídit líp. Dal nám tip, kde se dá koupit sako levnějc. To jsme docela přivítali a jeli se tam podívat na ceny. Byl tam docela drsnej obchodník a ceny měl docela vysoký. Chtěl jsem jen košile, který vyšli celkem draho. Nakonec jsme to čenžovali takovým způsobem, že jsem si nechal ušít celej oblek a dvě košile navíc. Museli jsme to zaplatit hned dopředu, tak se teď modlíme aby to nebyla nějaká hrůza. Terka si tam nechala udělat kalhoty, tak jsme zainteresovaný oba :-D. Nakonec jsme dostali cenu docela dobrou. Nejlevnější sako, co vám tam udělaj je za 5000 bátů (2750 Kč). Já jsem si vybral trochu lepší látky, tak to bude dražší (moc tomu nerozumim, tak to snad nebyl nějakej obchodní trik). Práce je zadána a kluci ušatý šikovný maj teď 3 dny na to aby to ušili. První úkol je z krku a teď nám zbejvaj další nákupy.
Nakupování v Bangkoku v Thajsku
Celkově je tu o dost levnějc než v ČR, tak se vyplatí sem jet s prázdnou krosnou. Momentálně máme každej v Krosně 10 Kg místa (i víc, když vyházíme starý hadry). Tak musíme trochu nakupovat aby nám rozdíl v cenách pokryl nějaký náklady na cestování (obrazně vzato – jinak to jsou jen další náklady). Bohužel ani jeden nejsme moc náročnej, tak nevíme co kupovat. Uvidíme, co nás zaujme. Některý věci, co se tu prodávaj, doma k dostání vůbec nejsou. Stejně asi budem kupovat věci, co by jsme v ČR museli koupit tak jako tak.