Den 7
Ráno jsme si malinko přispali. Po včerejším výstupu jsme si potřebovali malinko odpočinout a tak jsme na dnešek naplánovali takovou odpočinkovější trasu. V klidu jsme se nasnídali a vyrazili na zubačku(vláček s pomocným ozubením mezi kolejema) na Štrbské pleso. Samozřejmě s lehkým zpožděním jsme kupovali lístky na poslední chvíli. Lístek stál na jednoho 1e, což jsme s radostí přivítaly – lanovky tu stojej totiž někde mezi 6ti a 15e. Vyjeli jsme si nahoru a trochu užasli nad tím, jak člověk dokáže zkazit přírodní perličku. Všude kolem postavený hotely, restaurace, autobusy, auta, spousta lidí a my. Jezero jako takový je vcelku pěkný, ale je to dost náročný vnímat přes všechnu komerci kolem.
Trek po Štrbském plesu
Stavili jsme se na informacích, kde nám velmi „ochotná“ paní na požádání jednou větou přednesla všechny trasy, který se tady dají jít. Moc jsme se toho nedozvěděli. Rozhodli jsme se pro nejlehčí trasu v okolí, která měla podle značení zabrat Hodinku tam a okruhem hodinku a půl zpátky.
Hned když jsme přišli k prvnímu výhledu za poslední chatou u Štrbskýho plesa, byly vidět dešťový mraky v krajině. Chvilku jsme na ně jen tak čučeli a když jsme zjistili, že jdou opravdu na nás, šli jsme zpátky k poslednímu hotelu a schovali se před deštěm pod balkónkem u výtahový šachty. Nějakou dobu jsme tam strávili, tak došlo i na tuňáčka.
Po nějaký době trochu přestalo pršet, tak jsme vyrazili. Cesta tam nám vůbec netrvala hodinku, jak bylo psáno v turistických mapách, ale asi 3 hodinky. Hold nejsme asi žádný rychlíci. Cestou začalo zase chcát, ale už nás nebavilo se moc schovávat, tak jsme většinu času šli i v dešti. Cílová destinace byla Jámské pleso. Poměrně pěkný vysokohorský jezírko(1500 n.m.) V hezkým počasí by mu to ale určitě slušelo o moc líp. Moc jsme se nezdrželi a otočili to zpátky. Okruh, kterej jsme chtěli jít, jsme nakonec nešli, protože cesta vedla úzkou pěšinkou, která se už malinko měnila v potůček a byla ve vysoký mokrý trávě. Šli jsme teda stejnou cestou i zpět. Koukli jsme na čas a zjistili, že zubačka nám jede za přesně 50min. Ukazatelé věštili cestu na necelou hodinku, ale po naší předchozí zkušenosti, kdy jsme tu cestu šli asi 3 hodiny, tak jsme radši pořádně šlápli do kroku. Chvílema jsme se brodili kalužema, chvílema obdivovali dešťový mraky v dálce. Déšť měl úplně ostrý hrany a bylo vidět, že na jednom místě chcalo jak blázen a o 10 metrů vedle bylo sucho. Poslední úsek kolem Štrbskýho plesa jsme už šli opravdu hodně rychle a poslední kiláček nebo míň jsme se i příjemně proběhli. Jizdenku na zubačku jsme kupovali v poslední minutě a zubačku jsme stihli jen tak tak. Kdyby jsme ji nestihli, museli by jsme na další čekat asi hodinu.
Dole jsme jen přesedli na auto a přemístili se do tepla a sucha našeho prozatimního luxusního obydlí.
Zpátky na chatě
Udělali jsme si kafe a nestihli si ani pořádně odfrknout a Danča s Robertem už byli tady. Vůbec nevolali a najedou se objevili ve dveřích. Prý se na nic neptali a rovnou vjeli na zahradu baráčku. Pan majitel se trošku divil, ale po vysvětlení je zaved za náma nahoru. Udělali jsme si s Terkou luxusní večeři – Brambory s brinzou, míchaný vajíčka a luxusní salát. Otevřelo se první pivko a svátek obžérství a lehký podnapilosti mohl začít. Během večera jsme vypili všechno, co jsme tady měli. Ono toho teda nebylo tolik, ale stačilo to. Večer narušilo jen to, že Danče napsala kamarádka ohledně toho, že u ní měla zítra spát v Ostavě. Danča na to úplně zapoměla a do Ostravy to už moc nezvládá. Večer byl fajn a skončil přibližně ve 2 ráno.