Ráno jsme měli zjištěnej bus Sorya, že jede do Siem Riep v 9:30. Vstali jsme teda asi o dvě hoďky dřív aby jsme zvládli zabalit a ještě ulovit nějakou snídani. Samozřejmě jsme to stíhali i tak na poslední chvíli. Respektive, snídani jsme si museli koupit až na autobusový zastávce. Koupili jsme si Bagetku, která byla plněná nějakým sušeným masem … nic moc. Ještě dva nějaký koláče, na kterých nás slečna pěkně natáhla. Snídaně nás vyšla tušim na 3 dolary. Když jsem se jí snažil vysvětlit, že je to drahý, tak anglicky samo nerozuměla, a khmersky(Talajnas) taky ne :-D. No nezbejvalo nic, než to zaplatit. Nebyl čas lovit něco jinýho.
Autobus z Battambangu do Siem Reap
Autobus měl trochu zpoždění, ale nakonec jsme se tam usadili všechno v poho. Cesta s Sorya transport stála z Battabangu do Siem Riep (asi 4 až 5 hodin) 5 dolarů na jednoho. Cestou nám pouštěli Ramba nadabovanýho do Khmérštiny. Docela mazec i ve srovnáním s Nicolasem Cagem v Thaištině :-D. Cestou jedna zastávka na oběd. Autobus normálně zastavil před restaurací, všichni vystoupili a šli s najíst. My samo nevěděli, co se děje, tak jsme nejdřív zůstávali v buse a pak jsem nám tam koupil nějaký rybky s rejží do krabičky a snědli jsme si to v buse. Když jsme dorazili, hned si nás vzal řidič tuktuku a nekompromisně si nás vzal, že nás odveze. Cena byla celkem fajn – dolar na jednoho. Jel s náma ještě jeden Kanaďan, se kterým jsme si docela dobře popovídali. On teda spíš zodpovídal naše dotazy 😀 … Je hrozně znát, když někdo umí dobře anglicky – jinak je ta domluva mizerná.
Ubytování
Jeli jsme do stejnýho hostelu, ale tam se nám nelíbilo a byl drahej. Tuktukář nám nabíd, že nám najde jinej a že za to nebude nic chtít, když si na něj vememe číslo a případně mu brnknem, když budem chtít odvízt. Nejdřív nás samozřejmě vzal do drahýho hostelu, kde by byl pokoj za 15 dolarů na noc. Tak jsem mu řek ať nás zaveze do jinýho, kterej jsem měl vytipovanej z průvodce. Tam to bylo celkem hezký, velká místnost a za 8 dolarů máme poprvé i teplou vodu a klimošku. Po ubytku jsme si trochu odfrkli. Pak už jsme byli domluvený s Thomem (Kamarád našeho kambodžskýho kamaráda Monkola z Čech) že se za náma staví a vezme nás na véču. Byli to trochu zmatky protože jsem mu řek špatně název hostelu. Místo Garden Village, jsem mu řek Green Village. Takže dorazil trochu pozdějc a o pár hovorů dýl. Oni se tady dost menujou ty hosteli podobně- — hlavně ještě s jejich výslovností, kdy místní kluk na recepci vyslovuje Garden Vilage jako „Green Lilek“ :-D.
Večeře s místními
Thom dorazil se svým bráchou Tedem. Oba přijeli v Tedovým tuktuku. Ted moc anglicky nemluvil, takže se většinu času docela nudil. Zeptali se nás, jestli chcem na nějaký rušný místo nebo něco klidnějšího. Řekli jsme, že nám stačí něco obyčejnýho a tichýho aby jsme mohli mluvit. Hodili nás tuktukem k restauraci, která nám byla podezřelá už od začátku. Už při vstupu jsme museli projít uličkou namalovaných a vyfešákovaných slečen, který se na nás div nevrhli. Prošli jsme skrz do takový hodně luxuní zahradní restaurace a položili se do místních komfortních dřevěných skorolhátek. Hrála dost nahlas hudba, takže to míto zas tak tichý nebylo, ale zase jsme tam byli jediný cizinci. Dali jme si nějakou zeleninu, „boxing chicken“(zápasnický kuře) a ještě nějaký hovězí. K tomu místní pivko Ankor. Všechno bylo dobrý, jen nás znervózňvala slečna, která seděla pořád u našeho stolu a neustále nám dolejvala pivo. Nevydrželi jsme se nezeptat. Tyhle holky jsou všechny bejvalý prostitutky. Vláda totiž zakázala bordely, tak se holky museli pohnout do restaurací jako „společnice“. Když přijde chlap sám do hospody, tak si s ním můžou třeba povídat. Když si jí bude chtít vzít domů, tak může. To je docela zvláštní s jinou zajímavostí, kterou jsme zjistili.
Kambodžská kultura – co se vztahů týče …
Předmanželskej sex tu není tolerovanej. Kdyby někoho přistihli, tak pude normálně sedět. Tvrdej trest, řek bych. Prej to místní docela dodržujou až na nějakých 10 – 20% který si dávaj pořádnýho majzla. Ve výsledku je tady pak dost nezadaných kluků, řek bych. Aby nepoučovali jen oni nás, tak jsme jim taky něco vysvětlili. Samozřejmě mi Thom hádal vyšší věk. Prej kvůli fousům a plešce. Nedokázal pochopit, že u nás je vcelku normální, že kluci plešatěj vcelku brzo. Ptal se mě, jestli třeba nepoužívám jen levnej šampón neb tak něco 😀 To pobavilo hlavně Terku. Přišlo mu neskutečný, že kluci u nás některý plešatěj už před třicítkou. Po zajímavým rozhovoru jsme zaplatili za všechny (15$) a kluci nás odvezli tuktukem na místní trh kde nás Thom pozval na ovocnej džus s ledem. Ochutnal jsem džus z ovoce, který se menuje Jack`s fruit( http://cs.wikipedia.org/wiki/Jackfruit). Bylo to moc dobrý. Terka si dala mix ovoce, taky super. Ještě jsme se prošli po nočním trhu, ale záhy jsme zjistilli, že je v podstatě jen pro cizince. Pak už jsme byli docela unavený tím, jak nás tu každej metr zastavujou, jestli chceme, tuktuk, masáž, jídlo, hadry atd atd atd… Tom řikal, že kamkoliv jsme šli, tak se místní bavili o tom, jak jsme strašně vysoký …. lidi tu maj normálně tak 155cm. Nechali jsme se odvízt domů, dali Thomoj sušený ovoce od Monkola a šli chrápat.
Malej postřeh ze Siem Riepu
Tohle město dosloa žije z cizinců. Je jich tu mraky. I celková atmosféra je tu ůplně jiná. Hodně e tu mluví anglicky….skoro každej místní umí. A řek bych, že to tu dost žije. Různý ceny pro cizince nás teda provázej neustále. Např. vstupenka na Ankor wat je pro cizince 20$/den, pro místní zadara. Je to ale pochopitelný – místní by si to dovolit nemohli a nějaký prachy vytřískat musej.