Vysedli jsme na našem už důvěrně známým Močitu, převlíkli se zase do letního oblečení a vydali se ulovit místní autobus na nadzemku (BTS Sky train). S místníma byla zase těžká domluva, takže ačkoliv nám radili asi 3 lidi, stejně jsme věděli prdlajz. Nakonec jsme se nějak dopátrali, kde teda je ta zastávka místní dopravy – je to na pravy straně, když vylezete z Mochitu, musí se jít do dvora a tam už stojej připravený busy. Tam jsme nasedli do úplně jinýho busu, než nám místní radili – už jsme ho měli ověřenej. Nebyli jsme si teda tak jistý, ale nakonec nás zavez přesně tam, kam jsme chtěli.
Ubytování v Bangkoku
Tentokrát jsme chtěli bydlet někde v blízkosti nadzemky, aby jsme měli snadnější dopravu po městě. Nadzemkou jsme přejeli pár stanic a vystoupili na místě, který jsme si dopředu vytipovali podle průvodce. Průšvih teda byl, že ceny v centru jsou o dost vyšší. No zkusili jsme první hostek, kterej byl asi za 600bátů/noc, další byl asi za 1200 za dvoulůžák, další asi za 500 a nakonec jsme se dopátrali spaní za krásných 350 bátů na noc. Hned jsme se ubytovali a schrupli si. Vyrušila nás jen (asi) pokojská, která omylem vešla k nám do pokoje. Hodně se omlouvala a vapadla.
Lumpiny park – Bangkok
Po odpočinku jsme vyrazili do Místního Lumpiny parku. Je to park uprostřed města mezi věžákama, kde se proháněj sportovci, bežci, chodci a varani. Pučili jsme si šlapadlo za 40 bátů na půl hodiny a vyrazili jsme je lovit. Moc jsme štěstí neměli – jen na jednoho. Zato potom jsme jich na souši potkali docela dost. Jednoho dokonce jak se ládoval nějakou napůl uhnilou rybou. Vůbec mu to nevadilo, ani že ho u toho fotim. Asi mu chutnalo. Prošli jsme se parkem, pak následoval menší lov na ovocnej koktejl….je jich kolem 3 pr**le, ale když jeden potřebujete, tak ho ulovit je neskutečnej problém. Nakonec jsme byli úspěšný i za cenu větší ceny. Ženská z restošky prostě odběhla, šla ho koupit jinam a přinesla nám ho s patřičnou marží samozřejmě. Když hold nevíte, musíte platit :-).
Drink na střeše mrakodrapu
Pak už jsme vyrazili dát si nějaký bumbání na střechu místního mrakodrapu. Jedná se o restauraci na střeše 60ti patrovýho mrakodrapu. Jinde ve světě na střechách mrakodrapu moc restauraurace nebejvaj (asi díky bezpečnosti). Je to takovej trošku unikát. Hotel, ve kterým střešní restaurace se jmenuje Banyan Tree Hotel a je pěkně luksusní. Když jsme dorazili ke střešní restauraci, byli jsme upozorněni na dress code (slušný oblečení, dlouhý kalhoty, zahaený ramena, plný boty …). My samo v sandálech a v kraťasích. Naštěstí pro nás měli připravený nějaký na půjčení. Terka dostala sukni a já kalhoty (pro mě teda spíš 3/4ky). Nahoře byl opravdu parádní výhled. Nedohlídnete na konec města. Bangkok je ohromný město. Hned nás uvedli do střešního baru – přišli jsme asi 15 min po otvíračce(v 17.15), takže jme měli parádní místa. Každej jsme si dali jeden nealko drink za 200bátů(+si prevíti automaticky započítávaj 10% dýško a 7% daň…470) a ucucávali jsme ho ještě asi 2 hodiny až do západu slunce. Výhled byl famózní – dokonce jsme byli svědky toho, jak tam nějakej kluk požádal o ruku svojí děvčicu. Udělali jsme si ještě pár nočních fotek a vyrazili jsme pomalů zpátky do hostelu.
Obchoďák
Po návratu jsem si dal véču a na hoďku jsem nechal Terce soukromí. Vyrazil jsem si do obchoďáku přes ulici. Takovej měnší obchoďák asi o osmi patrech. Naprosto nepřehlednej systém eskalátorů má za cíl vás zmást a udržet vás tam co nejdýl. Docela se jim to povedlo prevítům. Bloudil jsem tam asi hodinu. Takovejch krytů na telefony jsem snad ještě nikdy neviděl. Docela tu tyhle srandy frčej, stejně jako programy na iPhone, různý DVDčka, telefony, elektronika, ale myslim, že jasně vedou ty telefony a příslušenství k nim. Maj tam i Bowling, kino, a co je hlavní, sushi !!! Už sítra se chystáme ho tu oschutnat. Teď už jdeme spát – zítra nás čeká přesun na letiště a ještě v noci na Filipíny.
