V noci ani ráno jsme toho moc nenaspali …. Prostě první noc. Občas nás k ránu budili dělníci, kterým jsme parkovali na stavbě a se zájmem nás při průjezdech pozorovali. Neřekli nám ale ani slovo. Nevadili jsme jim a možná by si to snámi i rádi vyměnili 😊.
Všechno jsme pobalili během půl hodinky až hodinky a snídaně byla už v autě.
Včera jsme ujeli jen 160 km (české „dálnice“). Teď nás čeká asi 400 km a dojezd 4hodiny. Vyrážíme v 7 a cca ve 12 máme být na trajektu, který vyráží ve 14:30 a ve 22 má být ve Švédsku v Trelleborgu. Původně jsem si myslel, že budeme mít velkou rezervu a že strávíme aspoň hodinku na pláži. Bohužel, přijeli jsme akorát a poslední skoro hodinku strávili v zácpě, takže jsme přijeli naštěstí v čas, skoro ve 13.
Audiopohádky přestaly bavit asi po dvou hodinách a překvapivě začalo zase pršet. Pohádky jsme vyměnili za různé slovní hry a to byla legrace. Bavilo nás to všechny a cesta rychle ubíhala kromě deště a jedné mojí málem urinální nehody po velkém kafi docela v pohodě. Velké kafé Americáno počůráno už neobjednávám :-D. Musel jsem sjet z dálnice a hodit blikačky hned na sjezdu … nedalo se poručit…. Následovala benzinka pro tiráky a záchod pro zbytek osazenstva. Pak už proběhla cesta až k trajektu v děšti úplně v pohodě. Překvapivě déšť přestal zrovna, když jsme dorazili do fronty na trajekt. Na to že nám prší celou dobu, tak vždycky, když jsme potřebovali vylézt z auta, přestalo. To chce zaklepat.
Děti se na dovču hrozně těšili, ale od první hodiny v autě se ptali, když už budeme na trajektu a u moře. Když jsme dojeli k moři, už chěly být na trajektu a na trajektu už posloucháme, že je to tu nuda a když už budeme v tom Norsku. Nějak se nám nedaří se zavděčit. Trajekt sice děti neba, ale pro mě je to paráda. Je to plovoucí panelák plnej náklaďáků o deseti patrech. Ve třech jsou auta, ve zbytku technika, personál a pasažéři. Hned jak jsme se nalodili, zašli jsme si na oběd do restaurace na lodi a dokonce ho stihli dřív, než se loď odrazila od břehu. Takže jediná kratochvíle je už vystřílená. Teď ale už aspoň můžeme paluby pozorovat, jak vyplouváme z přístavu. Děti to ale překvapivě nebaví a Barča šla raději hodit bobek.
TeĎ už jen chodíme po lodi a hledáme, jak zabavit rozjívenou zvěř. Jsou unavení a nezkrotní. Potřebovaly by jít spát, ale asi to nebude tak lehké. Dorazíme až v deset a to doma většinou už 3 hodiny spí. Teď je půl 7. a dochází nám nápady. Bude to síla 😊…
Našli jsme takovou tmavou místnost se sedačkama, který se dali sklopit. Dohnali jsme tam děti, vyčistili jim zuby, vyčůrali položili na sedačky jako z letadla, ztlumili osvětlení a z palubního rozhlasu se ozvalo, že za hodinu budeme na místě a že se za půl hodiny mají vyklidit kajuty 😊… NO, usoudili jsme, že na tu hodinku je nemá cenu uspávat, a tak jsme všechno zase pobalili a vyarazili ven se dívat z paluby, jak připlouváme do přístavu při západu slunce.
Tak idylický to nebylo – nikde jsme nevydrželi dlouho, ale prolezli jsme celou loď ještě 3x a užili si parádní výhledy. Jak jsme severněji, už je znát, že tu slunce zachází později.
Konečně jsme v přístavu a zazněl pokyn do aut. Nám to zrovna teda moc nejde, protože naše auto je obparkovaný kamionama takovým způsobem, že nám nejde se k němu dostat. Parkuje se tu na centimetry. Chviličku panikaříme podobně jako spousta jiných lidí, chvilku se snažíme najít novou cestu labyrintem mezi náklaďákama a nakonec se jdeme zeptat z pátého patra do sedmého na recepci, co máme dělat. Pán nás uklidňuje a říká ať se tu posadíme, že nám dá vědědět až se dostaneme k autu. Vysílačkou koordinuje zaměstnance, auta apalubním rozhlasem shání lidi, který chybí ve svých autech. Po chvíli po půl hodince nám říká, že už můžeme a my sbíháme k autu a skutečně už mezi projíždějícíma kamionama s dětma za ruku můžeme proběhnout až k našemu autu, do kterého sedáme a vykličkováváme přístavním labyrintem pryč. Uff, tak se to povedlo. Jsme ve Švedsku, jsme v Trelleborgu.
Je deset, všichni jsme utahaní a děcka usínají v autě už v přístavu. Teď musíme najít místo kde přespat. Dopředu mám vytypované tři místa. První dvě mají zákaz kempingu a parkování přes noc, ale třetí varianta to jistí. Během deseti minut od přístavu máme plac. Je teda u hřbitova, ale to nám nevadí a pokusíme se tu chovat důstojně. Nejlíp to jde překvapivě dětem, které krásně důstojně pochrupkávají. Naštěstí tu nejsme sami a tak se necítíme úplně blbě. Druhé auto má za sebou asi 6ti metrovej obytnej přívěs.
Rychle postavit stan – naštěstí tentokrát neprší. Je jasná obloha a přesto, že je půl 11. večer, pořád je relativně světlo. Když je vše přichystáno, budíme děti, převlékáme do pyžam, čůrání apod. Jsou v tranzu,takže si ráno ani nepamatují, jak se dostaly do auta. My naštěstí jo. Ryhle zalehnout a spát…