Den XIV.
Ráno jsme původně chtěli vstávat, hned v 8 naběhnout na snídani a co nejdřív vyrazit na místní vykopávky. Tulum je jima celkem známej. Jsou tu přímo na pobřeží. No, moc se to nevyvedlo. Trošku se nám vstávání i balení protáhlo. Snídaně je tu na hostelu v ceně, byla moc dobrá a nám se nechtělo moc spěchat. Vyprdelili jsme se nakonec až kolem půl desátý, desátý. Rovnou jsme si šli půjčit kola. Po včerejší zkušenosti už jsme věděli, že cesta není natolik zajímavá aby jsme ji šli pěšky. V půjčovně jsme sice měli lepší cenu domluvenou hostelem, ale neměli jsme sebou pas, kterej vyžadovali do zástavy. Pučili nám aspoň jedno kolo, aby jsme si pro něj zajeli. Pak už vše poho. Ty kola nejsou nic moc – tak trochu traktory a já měl asi bublinu na duši. No, nějak jsme to na nich zvládli.
Pláž v Tulumu
Když jsme dojeli k vykopávkám, úplně jsme se zděsili návalu turistů. Včera jsme si říkali, že nato, že je hlavní sezóna, je to tu pohoda a poloprázdno, dneska jsme to ale koupili naplno. Řekli jsme si, že je to nával autobusů z Cancúnu a že na to nemáme nervy. Otočíme plány a půjdem nejdřív na pláž. Pyramidy čekaj už dlouho a ještě pár hodin vydržej.
Na pláži byl ještě větší vítr než včera. Bral sebou písek a ten bodal do kůže a občas vlítnul i do očí. Nic moc příjemnýho. Koupili jsme si kokosák a schovali se za jeden ještě neotevřenej bar do závětří. Kokos byl naprosto vynikající a po dopití nám ho prodejce ještě otevřel vyškábal a zakáp limetkou a posypal chilli kořením. No prostě lahoda. Prošli jsme se ještě dál po pláži a našli jeden rádoby kemp. Bylo tam pár stanů. My tam ale byli kvůli restošce, která nás zaujala. Než nám donesli jídlo, mohli jsme se houpat na houpačkách zavěšenejch pod střechou. Dali jsme si hambáče a nějaký maso v tortille. Hambáč se dal a maso bylo super. Všude kolem palmy a kokosy – taková idylka-prostě paráda. Maličko to kazili jen místní sociálky.
Tohle jsme ještě neviděli. Záchody společný pro obě pohlaví a v tom stylu, že přijdete do místnosti, kde jsou 4 mísy bez prkýnek a jakýkoliv plenty vedle sebe, naproti žlábek na stěně a umyvadlo s nefungující vodou. Záchody bez plenty musí být radost používat. Jsme rádi, že tu nebydlíme, i když nám tu chutnalo a líbilo se.
Vykopávky vTulumu
Na vykopávkách mají otevřeno jen do pěti a už je po druhý hodině – čas zvednout kotvy. Fronta u pokladen se už zmenšila, ale i tak byla pořád dost velká. Naštěstí to šlo rychle i přes jediný otevřený okýnko na pokladnách. Pán směňoval peníze za vstupenky a rozměňoval peníze neskutečně rychle.
Vlítli jsme mezi pyramidy a koukali kolem sebe jak Alenka v říši divu. Dokonce jsme narazili na 2 leguány. Mělo by jich tu teda bejt všude kolem spousty, my ale narazili jen na 2. Jeden byl pořádnej. Udělali jsme pár Vánočních foteček a pokračovali v prohlídce. Vánoční čepička se šikla.
Vyšli jsme k nejvrchnější pyramidě a zjistili, že přímo pod ní je ona pláž – ta focená, obdivovaná a prý jedna z nejhezčích pláží na světě. Vypadalo to, ale že je tam spousta lidí a ze spodu bude prd vidět. Terka řekla rovnou, že se jí tam nechce a já ještě přemejšlel. Nakonec jsme prošli ještě půl areálu a jí si řek, že by to byla škoda se na pláž pod Tulumskýma ruinama nejít vykoupat. Řekli jsme si, že se teda rozdělíme. Dal jsem si k Terce cennosti a řekli jsme si, že se potkáme v 5 (asi za hodinu) u vchodu. Já vyrazil na pláž a Terka prozkoumat zbytek rujn. Pláž nakonec tak přelidněná nebyla. Dole se ukázala být daleko větší než ze shora a lidi byli hlavně v jedný části. Tam kde jsem se koupal já, moc lidí nebylo. Měl jsem parádní výhled na hlavní pyramidu na útesu. Ona to asi pyramida není, ale nevím, jak to jinak pojmenovat. Vlny byly pořádný a já si asi půl hodinky užíval idylku ve vlnách. Vše je zdokumentováno díky vodotěsný kamerce od čínských výrobců.
O půl pátý začal plavčík vyhánět všechny z vody a pláže. Vlít jsem teda mokrej do hadrů, udělal pár fotek a vyrazil projít zbytek rujn. Pěkně jsem si zamokřil pouzdro na foťák. Musí hold něco vydržet. Nahoře jsem koukal kolem sebe, jestli uvidím někde Terku, ale nikde nic. Zjistil, jsem, že jsem v podstatě celej areál už prošel. Vlastně není moc velkej.
Začal jsem řešit, kde se sejít s Terkou. Ke vstupu mě nepouštěly cedule – všude bylo „jen vstup – zákaz vstupu“. Terka nikde. Vydal jsem se teda k výstupu. Když jsem byl už skoro v půlce areálu, začal na mě mávat místní organizátor, že mám už vypálit a ať jdu vstupem. Snažil jsem se mu vysvětlit, že u výstupu mám rande s Terkou a že jsme domluvený, že se tam sejdeme. Nedal ale jinak, než že musím zpátky vstupem. Trošku jsem se proběh, abych to oběh k výstupu druhou stranou – vnějškem areálu. Už kousek za vstupem ale vidím Terku, jak přichází a je plavkách. Nakonec se byla taky vykoupat. Radostně jsme se shledali a vyrazili odemknout kola. Bylo pět a kola jsme měli půjčený až do půl osmý. Co s časem?
Vyrazili jsme ještě na pláž. Ne na tu v areálu vykopávek, ale na tu hned vedle, kde jsme byli dopoledne a včera. Tam už skoro nikdo nebyl a až do setmění jsme měli pláž většinu času jen pro sebe. Byli červánky a ve vlnách se nám příjemně blblo. Musím teda říct, že kdo říkal, že místní voda je jak kafe, tak asi nemluvil o vodě o Vánocích. Ne že by voda byla studená ale když do ní člověk leze, tak stejně cejtí ten pocit chladu zvláště v určitých oblastech lidského těla.
Po setmění jsme vyrazili ke kolům a zpátky do půjčovny. Všechno proběhlo ok. Dostal jsem zpátky pas a mohli jsme se jít konečně sprchnout do sladkovodní sprchy. Následovala večeře z plodů moře. Já si dal chobotnici a Terka krevety. K tomu samozřejmě pivko a Michelada. Přežrali jsme se jak dobytci – klasika.
Po návratu do hostelu přišel čas na trochu zvláštní mix tequilly s kolou a psaní blogu. Tady tequilla chutná jinak, tak se nedivte. Chutná to dost podobně jako whiskey s kolou. Piju si tu a u toho píšu deník. Tady je ještě 23. ale Vy už máte Vánoce. Za chvilku budete asi vstávat.
Vánoce
Rád bych tímto popřál veselé Vánoce všem doma. Ať mátě štědrýho Ježíška a pěkný počasí. Myslíme na Vás. Pavel a Terka