Den 3.
Ráno (asi v 11) jsme se vykopali z postelí. Dali jsme si vločky před karavanem a užívali parádního počasí. Konečně jsme mohli ocenit místní krásy. Jezero bylo úplně čistý a klid rušili jen nějaký místní rackovytý síkorky. Ptáka Kiwiho jsme zatím teda viděli jen na dopravní značce. Plavání před snídaní bylo super. Asi bych si na to zvyknul. Všechno jsme pobalili a udělali si pár společnejch plážovejch fotkek a poprvé se vyfotili s Bertíkem.
Pláž Aranga
První zastávka po cestě na sever byla u moře. Našli jsme krásnou pláž (Aranga), která měla prý asi 50km. Vlny byly obrovský a počasí parádní. Potkali jsme domorodku, která se s náma zakecala a říkala, že dneska tu je moře zrov na super klidný. Že máme štěstí. Minulej tejden se tam prej utopil nějakej člověk. Varovala nás, ať nechodime radši moc daleko od břehu. To jsme stejně neměli v plánu. Beztak si tam všichni vycachtali kotníky a vlez jsem tam sám a jen na chvilku.
Nejvyšší stromy Nového Zélandu
Další zastávka byla v prasech u nejvyšších stromů Nového Zélandu. Byly to opravdu obři. Procházka pralesem po zpevněných cestám byla příjemná. Bylo to trochu zvláštní, ale všude psali, že tyhle stromový obři vážící x desítek tun mají moc křehký kořeny a nesmí se na ně šlapat. Jediná cesta, která tam vedla byla v vyvýšená tak, aby jsme vlastně vůbec nešlapali po zemi.
Vodopád
Trochu nám sprchlo, tak jsme se nezdržovali a vyrazili dál. Kostitřas Bertík nás dovez ještě k menšímu vodopádu a na vyhlídku po krajině. V tu dobu nás dostihla už cestovní nemoc (JetLeg) a sotva jsme koukali. Ještě jsme ale museli dojet do kempu. Po kratším bloudění jsme ho našli. Tady se nesmí kempovat kde koho napadne a člověk je odkázanej na kempy. Těch zadarmo tu moc není a tohle měl být jeden z nich. Je to takovej tavnatej palouk vedle řeky. Se včerejším kempem se to nedá srovnávat. Sice jsme museli nakonec zaplatit 40$(se slevou), ale zase jsme měli aspoň umývárky a záchody. Tady není vůbec nic. Hodila by se nám už elektřina. Foťáky i telefony žijou z posledního. Dneska už jsme zase tak unavený, že oslava příletu se musela zase odložit. Jedno pivo je maximum, co zvládáme a jdem na kutě.
