Norsko den VII. – Návrat do Tampere

      |   

Cestopis z Norska

Probudili jsme se na letišti v Brémách, provedli letištní hygienu a vyrazili na letadlo. Zase tam byla fronta, ale už jsme si zvykli, tak nám to ani nevadilo. Všechno jsme zvládli v čas I přes frontu, tak byl klid.

Letiště Brémy

Ve frontě jsem si všimnul zase toho šíleného chlápka co s náma posledně letěl z Tampere a seděl vožrala jeden vedle mě. Fakt jsem se modlil aby si vedle mě zase nesed. V bezcelní zóně jsme ještě koupil flašku tequily do Finska. Tady se to dycky uživí … je ti drahej alkohol, takže si dycky každej rád dá.  Pán si vedle mě naštěstí nesednul, tak byl celej let poměrně klidnej. … jen sem ho pozoroval z  dálky jak tam zase kalí frajer :D.

Zpátky v Tampere

Do Tampere jsme dorazili po dvou hodinách a hned se štěstěnou chytli autobus do centra.  Doma jsem padnul na držku a ležel až do oběda. Došli jsme si s Marťanem na jídlo — fakt jsem si ho užil po tejdnu jedení sr..ek, suši a kaviáru :D.  Po obědě jsme byli už zase domluvený na piknik spojenej s oslavou narozenin Jarušky(naše česká kamarádka). Ještě jsme vyprovodili na autobus Shuo (jiná pro změnu Čínská kamarádka, která už se vracela domů), udělali jí mexickou vlnu před autobusem a vyrazili k jezeru na piknik. Tam už sedělo nějakejch 10 lidi, bumbali pivko, vodku a papali nějaký dobroty. My jsme se k nim připojili a já rozdělal tequilu. Koupil jsme si k ní I citron, takže to bylo se vší parádou. Moc sem toho ani neměl a už bylo přes půl flašky pryč. Tak jsem ji stopil na pak a už nepil. Trochu jsme si pak zablbli, zahulákali na jezero a vykoupali se nahý ve jezře. Celkem vzato úspěšnej piknik :).  Po pikniku jsem se uvelebil doma, uděl si konečně pohodlí a dal si sprchu. Spát jsem šel konečně brzo abych dohnal restík. Probral jsem se až dnes.

 

A to je konec tohohle veledobrodružnýho vejletu. Myslim, že byl nabušenej k prasknutím – asi na to budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Hlavně na toho debilního řidiče – ten mi teda dal :D. Ale všechno jsem měl pořád pod kontrolou, byl mi podezřelej, takže jsem si dával pořádnej pozor – takže rodičové neděste se, tak hrozný to nebylo:).





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít