Včera večer jsme ještě trochu probrali plány na Thajsko, kam se chystáme příští tejden pravděpodobně na ostrov Kosa Mui, a už jsem šel konečně spát. Po dvou dnech bez spánku už bylo načase. Spalo se mě krásně, jen mě naštval budík, když mě vzbudil v Osm ráno. Teda vlastně až v devět – V Japonsku je totiž oproti Taiwanu o hodinu víc. Časová čára se tu zvláštně klikatí.
Tak jsem teda vstal, vzbudil kluky, vyhigienoval v neuvěřitelně čistých umívárkách a mohlo se vyrazit. Lístky jsme měli už koupeny, cestu vysvětlenou, tak jsme šli rovnou. Vlak k vlakovýmu nádraží jsme našli hned. Na vlakovým nádraží(nebylo to Tokyjský hlavní) to bylo už těžší. Bylo tam neuvěřitelný množství východů, vchodů a záchodů. Nakonec jsme s pomocí jednoho nádražáka našli ten správnej. Ještě jsem se pro jistotu zeptal jednoho spolucestujícího. Takovej trochu hypík, či co. Vysvětlil mi, že tenhle vlak jede správným směrem, ale že nejezdí tak daleko jak potřebujem(na poslední zastávku městský, aby jsme nasedli na místní vlak), že si tam budeme muset chytnout další. I tak jsme jeli asi hodinu a pořád vhustě zalidněným městě. V tokyu je asi 12 mil lidí, neviděli jsme ještě žádný věžáky, takže rozloha bude asi šíená. Když jsem našemu spolucestujícímu řek, že jsme z ČR a že naše hlavní město má 1mil, tak čuměl jak puk. Docela jsme ale pokecali. Že prej studoval nějakou hudební školu, ale že ho to přestalo bavit, tak vždycky když mu dojdou prachy, zajede do Austrálie aby tam pracoval na plantáži a vydělal nějaký prachy. Prej si tam za den od 5 od rána do 1 odpoledne(pak má volno) vydělá 100$, což je dneska už jen 1500Kč – bejvalo to dvojnásob. Vlak zastavil na zastávce Toyoda, ale mi potřebali až do Otsuki. Ještě jednou jsme změnili vlak a pak ještě jednou ze stejnýho důvodu jako poprvé aby jsme konečně vystoupili na přestupní stanici, odkud nás už vlak dovez na cílovou stanici vesnici Kawagushiko.
Kawagushiko
Tam jsme vystoupili a na informacích zjistili, že náš hotel je přímo přes ulici. Taky jsme vzali nějaký propagační materiály aby jsme se zítra dostali na horu Fudži(skoro 4 000m.n.m.). po načtení materiálů jsme se vydali ulovit něco k jídlu a nakoupit zásovy na zítřejší výstup. Bude to chtít docela dost jídla protože to vude 24 Hodinovej výlet. V poledne vyrazíme, večer dorazíme do 5. záchytnýho tábora(z 9ti). Pudem kus nahoru, kde se budem muset pár hodin aklimatizovat. Kolem půlnoci pak začnem šplhat aby jsme ve 4.3O byli nahoře na východ slunce. Dneska by to třeba bylo úplně super, protože bylo hezky a vršek nad mrakama. Tyhle věci jsem domlouval na recepci + baterky, odjezdy autobusů, pořasí(asi bude nic moc), atd. Když jsem se pak otočil, zjistil jsem, že kluci sou v trapu. Nepočkali na mě. Ještě chvilku jsem se bavil se dvěma klukama, který tam byli předevčírem – prej nádhera. Pak jsem se sebral a obešel náměstí, jestli nejsou kluci někde kolem, al nebyli. Vrátil jsem se zpátky nahotel, kde jsem je náhodou potkal – ve společenský místnosti, kam se šli podívat a o čem mi prej říkali. Byl jsem se tam teda taky podívat – maj tam dva kompy s netem, tradiční hru a tradiční obleky, do kterých si ještě musim vlízt a vyfotit se.
Rukavice na Fudži
Pak už jsme teda konečně vyrazili. Koupili si rukavice, protože na vrchu bude kosa – viděli jsme tam dokonce sníh. Taky jsme koupili baterky a spoustu jídla. Jídlo jsme si dali na schodech před sámoškou jako správný Češi. Po jídle jsme šli najít termální lázně, který nám v mapě vyznačili na informacích. Bohužel jsme je nenašli ani místní nevěděli. Cestou jsme vyděli nějakej zábavní park s obrovskou horskou dráhou a ruským kolem – tam se pak šel juknout z blízka už jen Jirka. My ostatní jsme se vrátili na hostel, protože začalo pršet. Co bylo ještě zajímavý, že se tu jezdí stejně jako v Honkongu v levo. Na to se jen těžce zvyká. Taky se mi dost blbě zvyká na řeč. V Číně nebo na TW jsem už znal spousta slov, a trochu i rozuměl, ale tady je to zase úplně jiný. Jak mám zažitý děkování(xie xie), tak to občas použiju. Ale tady mi je šíšování naprd, tady se totiš musí aligátorovat(dík= aligató). Občas se taky spletu a místo poděkování je pozdravim koničiva.
Ubytování
K našemu pokoji… Na našem pokoji je 7 postelí a sdílíme ho zatím ještě jen se dvěma dalšíma klukama, se kterýma jsem se předtím bavil. Jsou trochu mladší, ale vypadaj rozumně. Každá postel je asi Metr dvacet nad zemí a pod ní je udělaný takový klasický Japonský sezení. Prostě stoleček na zemi u kterýho se klečí. Všude tu jsou zasunovací dveře jak se na Japonsko sluší. Co sem ještě nenapsal a kvůli čemu jsem tenhe hostel taky vypral je fakt, že na střeše máme výřivku s výhledem na Fudži. Po návratu jsme se tam šli hned podívat. Je to obrovská nerezová vana, nebo spíš malej bazének. Já se tam v klidu nátáhnu vedle sebe tak desetkrát. Ve vnitř je fakt horká voda – termální pramen – prostě paráda. Jen je škoda, že je to podstřechou a balkon je znepřístupněnej. Takže na váhled vidíme jen skrze zapařenou plastovou průhlednou “otvírací“ stěnu. I tak je to ale super. Totální relax. Jen se tam dá vydržet jen asi tak 5 minut, protože pak z tý horký vody budete fakt unavený. Ale maj ji vyřešenou tak suprově, že se tam dá i sedět jen tak napůl. Tohle bych vážně jednou chtěl domů, přesně takovou vanu, nebo spíš bazének. Je to asi malinko větší než co je horká vířivka v HK v aquacentru, ale je hluboká asi jen půl metru. Po vířivce jsem si dal sprchu v sedě jak je tu zvykem – sprchy sou asi je 30 cm nad zemí a kabel není z nejdelších. Pak jsem si tam ještě párkrát vlez a dal si čipsy, který jsem si za tím účelem koupil:P. Teď jsem dopsal blog a chystám se tam znova. Mějte se fajn a běžte se vykoupat, je to fajn :-P.
