Nazdar všici!!! Tak jsem zase tady – zpět z hor a klidu!
Jak to všechno začalo… Byl jsem domluvenej s holkama za Wenzaa, že ve čtvrtek vyrazíme do hor podívat se na místní krásy, ale bohužel z nějakých důvodů jsme to museli odsunout na pátek. Místo toho jsme zablbli s klukama z Taipeie jak už víte.
V pátek jsem si ráno přivstal abych všechno(včetně nákupu v káru) ztihnul a nemusel se stresovat. S holkama jsme měli sraz u nich v 11. Když jsem si balil, zjistil jsem jednu takovou nemilou zlou případ a věc. No moirovýho jednoho kapesníku se mi dala plíseň a jelikož na něm bylo mojrový triko, tak do něj taky….Tak jsem koukal kolem a zjistil, že plíseň se dostala i do dalších věcí. No zatím to ale nebylo takh hrozný a já jsem neztíhal, tak jsem se rozhod to řešit až po návratu z hor. Zabalil jsem si věci a vyrazil, samo jsem stejně neztíhal a bylt nervní a natvanej. Ještě jsem musel vyzvednout totiž cesto vyzvednout letenky. Jirka sice byl předtím veměstě ale nevyzved je – no ale byli jsme domluvený, že je vyzvednu já –to je pravda. Vyrazil jsem teda pěšky přes celej kampu s krosnou na zádech abych u skútru zjistil, že sem si zapoěl mapu. Takže zase zpátky. U kolejí nám zavřeli přístupovou cestu aby furt nemuseli odtahovat skútry, který tady parkovali před kolejema proti zákazu. Takže jsem nemoh se skútrem až ke kolejím – dalších pár schodů. To už ze mě teklo proudem. No a to jsme přemejšleli že výlet zrušíme kvůli počasí(Je teď dešťový období a nějaký Tajfuny kolem Taiwanu, takže předpovědi nic moc a častějc chčije). Do káru jsem vlítnul s krosnou a v rychlosti koupil jen základní věci jako vodu a žvejkačky. Po Káru jsem spěchal pro letenky, který jsem bez problému dostal. Ještě jsem je skontroloval že jsou v pořádku. Spátky na skútr a načas u holek v bytě.
Překvapení
Tam mě teda čekalo překvápko, protože všichni ještě spali!
No nezbejvalo než počkat. Prej měli bouřlivou noc. Novozélanďan, o kterým už tu byla řeč jim prej večera přes webkameru dělal striptýz s happy endem – Všichni z toho ještě byli trochu všoku. On samo nevěděl, že na to nekouká jen jedna osoba .. ale i tak, prej spolu mluvili jen jednou a to jsem u toho ještě byl…asi to nemá v hlavě úplně ok – nebo se nechal prostě vyhecovat – to nevim, naštěstí jsem u toho nebyl.
Letenky
Dal jsem klukům letenky a řek ať si je ještě zkontrolujou. Samo našli chybu v tom že měli letět z Taipeie a na letenkách byl Kaohsiung. Plán letu byl v poho, ale letenky jsou rozhodující. Takže další starost k řešení (Dneska jsem tam měl zajet pro nový, ale chčije, tak až zejtra).
S holkama jsem zašel ještě na oběd a pro něco k jídlu na cestu. K obědu byly nudle na česneku – naprosto vynikající!
Cesta do Maolinu
Ještě pár minut čekání a mohli jsme konečně vyrazit. Cesta do Maolinu proběhla celkem v pohodě – holky už tam jednou byly, tak jsem nemusel ani kouknut do mapy a nechal se tam jn dovézt. To říkám pořád, že mít sebou cesťačky(obor cestovní ruch) má spoustu výhod. Když jsme dojížděli do místa určení pořád bylo krásně, ale hory kam jsme mířili byly zahalený v mracích. Bylo naprosto evidentní, že tam nechutně chčije – hory nebyli skoro vidět. No pod horama jsme nasadili pláštěnky a pokračovali. Trochu jsme zmokli, ale v poho. Do kempu jsme dorazili a musim říct, že první dojem byl šokující a nádhernej. Kouzelný místo. Jen jsme zaparkovali a běželi se schovat pod střechu … následoval totální asi 4 hodinovej déšť. Nebylo vidět na krok.
Ubytování v Maolinu ve stanu
Rozdělali jsme stady pod střechou, sedli si a kecali. Na stole bylo nějaký kafe, ča, vařič atd.. No tak jsme si posloužili a majitelům vypili všechno kafe, který tam bylo. Musim říct, že moc chutnalo.
Když déšť konečně ustal, rozhodli jsme se zajet do termálních lázní. Ještě cestou jsme se stavili na jednom nádherným mostu voz foto. Dojeli jsme k termálům, zaparkovali a zaplatili dvacku tlusťochoj za parkovný. Využili naposled záchod, kterej v termálech podle zkušeností holek chyběl a cestou k termálům se ještě stavili na véču v místním polostánku, polo sámošce a polo restauračce…Všechno jen polo. Protože bych si fakt netrouf to tak nazvat – trochu špína, všechno dohromady, ale hodný lidi. Dali jsme si tradiční aborydžínský jídlo. Nějakou rejži, která se podává přímo v bambusu. Já si k tomu ještě objednal maso, která jak jsem se pak dozvěděl, bylo z divočáka. Bylo tak dobrý, že si ho holky objednali taky, no a já taky ještě jednou:).
V polosámošce měli ještě tradišní alkohol, jako rýžový víno(holky jedno koupily) a pálenka z krevet(v lahvích byly naložený krevety). Jednu jsem chtěl vzít domů, ale majitelka mě odradila, když prej podle překladů řekla ať si to nekupuju, že je to hnusný. Že to pijou snad jedině aboridžínci.
Lázně v Maolinu
Po fantastický véče jsem tam zalatil pěknej balík za 3 jídla:D a šlo se do lázní. Tam jsme zjsitili, že tam nejsou šatny, takže se tam holky převlíkaly(pod ručníkama) před vyjukanýma Taiwancema. Tady v těch končinách myslim, že tolik bílích najednou ještě snad ani neviděli. Lázně byly moc příjemný, naložili jsme se do horký vody a relax. Pak ještě trochu studený vody na závěr a cesta dom. Cestou jsme si ještě projeli Aboridžínskou vesnici, který po tmě teda vypadala dost zajímavě, až možná strašidelně. Pak už jsme to vzali jinou cestou rovnou do kempu. Tam jsme ještě chvilku poklábosili a vypili rýžový vínko. Nikdo neoslep – chutnalo to trochu jako griotka. Prostě takovej sladkej hubolep. V noci se spalo celkem dobře vzhledem k vědomí, že nespim někde, kde nemám(že to mám zaplacený:D). Navíc jsme spali ve stanu ještě pod přístřeškem, takže nás ani v noci nerušil déšť. Mimochodem, to je taky taková zvláštnost Taiwansů…. co jsme viděli stany tak dycky pod betonovým přístřeškěm…Prostě asi nejsou schopný vyjetjen tak do přírody – jen takový chabá symulace …. pod širákem si je ani neodvažuju představit(no, ale je fakt, že tady bych si to díky různý hmyzí a hadí verbeši taky nelajz).
Rano jsem si nastavil budika na vychod slunce, kterej se samo nekonal, protoze bylo pod mrakem, tak jsem sel jeste spat. Druhy vstávání bylo už příjemnější, protože bylo do hezkýho slunnýho počasí. Kemp po ránu ve slunci byl fakt kouzelnej taky díky tomu, že jsme tam byli sami :D. Bylo nám řečeno, že další den už nemůžem spát tam co jsme spali, že to maj objednaný Taiwanci a že budou zpívat karaoke. No nic hezkýho. Holkám to nevadilo, ty už se chystali domů, ale já jsem měl v plánu zůstat další den. Tak jsem přesunul stan na posekanou trávu.
Vodopád a koupání pod vodopádem v Maolinu
Po snidani a krátkým focení okolí jsme vyrazili na cestu k vodopádu, o kterým jsem už slyšel a kvůli kterým jsem tam hlavně jel. Holky se tam v něm posledně koupali. Cesta k němu byla naprosto neuvěřitelná a nádherná – viz foto. Šlo se přes různý mosty, kolem řeky a hlavně nádhernou přírodou. Vodopád naprosto fantastickej, jen k nemu byl dost špatnej přístup. Bylo mokro takže šutry přes který se k němu muselo byly pořádně kluzký. Holky se rozhodli že tam radši nepudou, ale já jse se toho nechtěl vzdát, takže jsem opatrně slez dolů a ve vodopádu se vykoupal….prostě paráda. Určitě to stálo zato…. Jen se nebylo kde převlíknout, tak jsem se o to snažil pod převisem kde na mě holky koukaly – nevim, jestli z provokace, nebo jestli nepochopili, co du dělat. Každopádně snad vidět nic nemohly.
Cestou zpátky jsme se ještě vykoupali v místě kde bylo asi dva a půl metru hloubky díky splavu. Janet tam potkala nějaký svoje kamarády, tak se aspoň nebyl chvíli tak odstrčená jako jediná nečesky mluvící, nebo spíš česky nemluvící. Na tomhle místě jsem přežil svoji smrt. Normálně jsem tam chodil s foťákem a ani by mě nenapadlo přemejšlet o nějakým nebezpečí. Dofotil jsem a lehnul si na šutry, že se trochu opálim. Pak sem slyšel nějakou ránu a žblunknutí. Prej přesně na to místo, kde jsem před chvílí fotil spad šutr, kterej se urval ze srázu na druhý straně řeky:-O. No Asi mám napsanej ještě dlouhej život :P. Rozhodli jsme se ještě někde se podívat, dokud bylo hezky, ale to nám z minuty na minutu překazl silnej déšť, takže jsme urychlene jeli do kempu, kterej naštěstí nebyl daleko. Holky byly troch naštvaný, prorože chcalo fakt dlouho a oni chtěli jet domů. Ještě jsme si dali ve tři oběd přímov kempu. Taky moc dobrý jídlo….zase kanec, zelenina, rejže, ryba… atd atd. Prostě paráda…noc za 100NT, jídlo taky tak.
Skútr nejede
Nakonec se holky rozhodli jet i přes déšť, ale, nastal trochu problém s jedním skútrem, kterej vypověděl službu a nechtěl nastartovat. Taiwanci, který tam už mezitím nalezli a rozložili si stany na našich místech se ochotně na skútr vrhli aby zjistili, že je pravděpodobně vlhká svíčka, či co a že se musí do servisu. Majitel kempu se nabíd, že tam holky hodí.Takže na náklaďák naložil 2 skútry a tři holky a vyrazili. Zůstal jsem v kempu sám a čekal na holky z Hualienu, který měli každou chvílí dorazit. Docela jsem se nudil, ale naštěstí po nějaký době déšť ustal a já se šel kouknout na stan. Byl asi v 10ti centimetrový kaluži -. To fakt potěší. Majitel mi nabíd, že si ho můžu přestěhovat pod střechu, ale někam jinam. Rozhod jsem se, že s tím počkám až na holky. Mezi tím jsem se procházel s foťákem kolem. Objevil jsem jeden pěknej vodopád, pěknej teda až na to, že tam byly natahaný nějaký vodovodní trubky. Taiwanci si vůbec neuvědomujou, že to není hezký a že kdyby to zakopali, tak to bude mnohem lepší. No, řek jsem si, že když kousek vylezu, tak tam snad už nebudou…Taky že ne. Jen se to hrozně klouzalo, ale zvlád sem to. Vodopád jsem si vyfotil ale ještě o jedno patro vejš sem viděl ještě jeden a hezčí. Samo sem tam taky musel vyšplhat, ale dalo se tam vylízt jen po šutru, kterej byl samo kluzkej a hodně, hodně šikmej. No bylo to o hubu, ale vylez jsem to. Fotky sou v albu, zas tak se bohužel nepovedly, protože bylo pod mrakem :(. Když jsem udělal pár fotek, tak jsem zjistil, že mi volaj holky, že už dorazili. No ale jak to vzít na kluzkým šutru….v jedný ruce stativ, v druhý foťák a pod sebou pěknej kus skluzavky. Nonějakým způsobem jsem to slez, i když jsem měl teda pěkně nahnáno. Dole jsem vzal telefon a dojel kousek pro holky.
Termální prameny – Maolin
Když holky přijely, přestěhovali jsme stan a zabydleli se. Pak jsme se rozhodli vyrazit ro termálních pramenů—úplně jsem zapoměl říct, že jsou tam zdarma, takže tím víc jsme si to užívali:). Cestou tam jsme trochu bloudili, protože jsem si nezapamatoval cestu. Posledně sem na cestu ani nijak nokoukal, protože mě vedlo 6 průvodkyň. TROCHU SE TO VYMSTILO, No, ale nakonec nás Lenka podle průvodce dovedla, kam jsme potřbovali. Dali jsme si tam zase tu rejži, tentokrát jsem objednával já a asi blbě, protože jsme dostali trochu jinou rejži. Holkám moc nechutnala, ale já ji zdláb. Nemůžu vynechat tradičního divočáka:D.
Po jídle jsme se natáhli pěkně do horký vody a relax. Z kraje byla voda celkem studená, ale to se pak změnilo a byla horká až moc. Peostě to nevyvěrá konstantně, ale to se dá u příodních zdrojů očekávat – holt to není prostě kohoutek od městský vody. Na konec, studenej bazének, sprška a cesta do stanu. Noc opět prběhla v poho(dobře sem se vyspal).
Ráno jsme vstali brzo aby jsme brozo i vyrazili(po zkušenostech z minulího dne jsem čekal, že se hezký počasí brzo po poledni zkazí a tak jsem chtěl bejt radši už pryč. Vyrazili jsme opět stejnou cestou k vodopádu, holky ho ještě totiž neviděli. Cesta byla zase super. Je to tam prostě nádherný. Tentokrát jsem se už ve velkým vodopádu nekoupal, ale zato jsme se zastavili cestou a pořádně se vyčvachtali v kaskádových vodopádech po cestě. Bylo to vážně jako vířivka – prostě paráda. Hrozně jsem si to užil.
Cestou zpátky se holky ještě jednou koupnuly u splavu a já se tam pěkně natáh na šutry a užíval si sluníčka. Během chvilky se tam vyrojila spousta místních domorodců… Asi jak si dávali echo, že se u splavu koupou dvě bílí golky:D. No šmírovali celkem okatě, ale mě to bylo fuk – byl jsem rád, že ne mě :D. Taky se tam koupali nějaký místní děcka. Jeden klučina tam předváděl jeden neuvěřitelnej smrtelnej kousek…Vylez si na skálu ve svahu, která ale nebyla úplně kolmá tak 6o stupňový klesání asi tak do 4 nebo 5ti metru a skočil do vody. Tenhle kousek předved několikrát a vždycky dopad fakt těsně vedle šutru – tak 20 cenťáků. Mám ho na fotce v letu, tak jukněte – byl to fakt sebevrah, ale dycky to nějak zvládnul.
Po nějaký době jsme se rozhodli vrátit se zpátky do kempu a já, že už odjedu. Sbalil jsem si všechny věci a stan mi mezitím krásně vyschnul. Všechno bylo v poho, jen jsem doufal, že dojedu k nejbližší benzince, protože měrka benzínu na skútru už mi ukazovala červený pásmo. Nasedli jsme na skútr – holky se mnou, protože chtěli někam sjet na oběd a v tu chvíli se začalo kazit počasí.. z ničeho nic se nhrnuly černý mraky a na nejbližších kopsích už bylo vidět, ž tam prší. No dešti jsme ujeli tak, tak, schytal jsem jenom pár kapek. V prvním městě jsem nabral benzín a tam už nepršelo – déšť se držel jen v horách. Dali jsme si nějaký nudle s masem….celkem fajn, já si zase objednal nějakýho divočáka nebo co – prostě tlustý vepřový maso. Všechno bylo suprový, jen v tom mase jsem našel něco co tam nemělo bejt, bypadalo to jak nějaký zabodnutý ostny nebo co….a nějaký tmavá věci c byly přímo v mase. Nevim co to bylo, ale měl jsem hlad, tak jsem to dycky jen okrájel a sežral. Jestli mě nezabije Asijská kuchyně(která je moc dobrá) a její hygiena, tak už snad nic. Po jídle jsme si dali čaj ze stánku na ulici. Holkám se doporučil čaj se zmrzkou a já si dal něco co, vypadalo na obrázku jako mátovej dring. Ve zkutečosti to byl ale Sprite se zeleným čajem – překvápko, ale musim říct, že to vůbec nebylo špatný. Takže jestli se nebojíte experimentovat, tak určitě ochutnejte! (nezapomeňtě to ale vychladit;) )
Cesta zpátky do Kaohsiungu
Cesta domů probíhala osamoťe(holky ještě zůstaly o den dýl), clunečně a celkem v poho. Teda s jedinou vyjímkou, kdy jsem se v posledním úseku cesty seknul a místo na silnici číslo 1 jsem najel na dálnici číslo 1. Samo tam maj motorky do objemu motoru 0,5l zákaz, takže mě tam 2 kamiony pořádně protroubili. No ale vrátit jsem se už nemoh. Jet v protisměru na dálnici bych si nelajz, takovej magor teda nejsem(Taiwanci tu celkem běžně jezděj v protisměru – neberou to jako nějaký riziko blázni). No tak jsem teda těch posledních 10 minut profrčel na dálnic o sedmi pruzích ve stejným směru na mým 125ccm skútru. Samo jsem na prvním exitu vypad. No, ale ještě nebylo po prdeli, protože jsem sebou neměl mapu KAO a vůbec jsem nevěděl, kde mě dálnice vyhodila. Zkuste si to v asi 2 miliónovým městě. Naštěstí jsem se celkem rychle zorientoval a našel cestu k hokám abych si vyzved letenky, co sem si tam předtím nechal. Musim říct, že vejškový budovy jsou jako orientační body k nezaplacení. Prostě jedete městem tak dlouho, dokud nějakou z nich neuvidíte..To může trvat klidně hodinu. Já sem měl větší štěstí a našel jsem známou ulici během tak půl hodiny. U holek jsem si vzal letenku a dorazil domů.
Plíseň všude
Doma mě čekalo nemilý překvapení. Než jsem odjížděl, nechal jsem tam bejt ty plesnivý věci jak sou, že to pak vyřešim. No a jak jsem to začačal řešit, tak jsem nacházel další a další problémy jako plesnivej polštář po povlečením. Spousta navlhlých věcí a plíseň…..Dal jsem se do praní a všechno vyčistil, vypral a polštář zahodil. Zdroj plísně je úplně jasnej. Můj spolubydla, co tu normálně nespí, ti měl přes měsíc plesnivý ryfle na stole. Nějak mi nedosšlo, že ta špína na nich je plíseň….Tak jsem koukal ještě kolem a zjistil jsem že už má plesnivý skoro všechno a na posteli se mu válí spousta vlhkách věcí. To mě nasralo ještě víc, protože jsem už dlouho přemejšlel co tu pořád smrdí. No začíná to tady prostě hnít. Je to asi taky tím, že se teď dost změnilo počasí. Začalo období dešťů a hodně prší, tak je vlhko a všechno špatně schne. Taky jsem zjistil, že asi špatně zacházim s klimatizací. Já jsem ji do teď nepoužíval, abych svý tělo moc nezhejčkal a dobře snášel vedra(to se osvědčilo, jen jsem mrznul ve třídách, kde ji měli TW na plno). Prej bych ji měl používat, že to snad jako i vysuší vzduch. Takže odteď okno ven zavřený a klimoška jede pořad, tak snad se to projeví a začne se to tu obracet k dobrýmu. Se spolubydlou jsem si o tom už promluvil a řek mu ať si ty svoje plesnivý věci vypere všechno vyčistí, že to tady nechci pořád dejchat. No a podržte se co udělal…. Všechny věci tak jak byly si složil a úhledně plesnivý uložil do poliček. To sem fakt ještě nežral. No aspoň, že si vypral tu kupu špinavýho prádla, co se válela v koutě, uklidil vlhký věci na posteli(asi je taky jen dal vlhký do skříně) a utřel stůl. No už jsem to rozdejchal, ale včera jsem z toho vážně nemoh. Nebyl jsem schopnej an dělat nic do školy, jak sem byl mimo.
Dneska jsem si pěkně ve škole upravil fotky a abych si je pak dal na blog a napsal tenhle textík. Jinak jsem taky celkem nic neudělal. Jo ještě jsem zapoměl, že jsem byl v posce, kterou teď šmejdi zpoplatnili, takže musim platit 30NT za vstup a byl jsem na tréningu na dragonboaty, kterej byl jak jinak, než zrušen. Celej den prší:(. Holky z Maolinu volali, jaký tu máme počasí, že by přijeli a já jim řek, že prší, ale že to není na dlouho. Asi mě budou proklínat, jestli opravdu přijeli a jeli na ostrov Liouciouyu. Tímto se teda ještě jendou omlouvám, vážně tu takhle normálně neprší. Prostě je už období dešťů a tak jsem to neodhad správně.
Pro dnešek už ten dlouhej text zakončim. Jdu si dát pro změnu relax a nějakej filmek(zítra už si to nebudu moct dovolit) vám rádím to samý. Take it easy! Dejte si relax!
