Cestopisník

Ráno se nám moc vstávat nechtělo, ale zvládli jsme to a už kolem 11 jsme vyrazili zase na cestu – potřebovali jsme se vyspat. Dnes nás čekala poměrně dlouhá cesta. Nakoupili jsme v praseti vodu po tom, co jsme zjistili, že všechna voda, kterou jsme natočili na benzince smrdí.

Sopka z filmu Julia Vernea

V plánu bylo vyjet na sopku, která byla ve filmu Gilla Vernea „Cesta do hlubin země“. Nahoře byl sníh a ani s pohonem 4×4 se nedalo projet.Byli tam připravený rolby a skůtry pro lyžaře (potkali jsme dole auto se snowboardem na střeše). Museli jsme se teda vrátit. Spotřeba nám stoupla na krásných 9,7 l/100km. Dali jsme si oběd s luxusním výhledem na zmraženou špičku sopky.

Černá a zlatá pláž – Golden beach

Pod sopkou jsme se šli podívat na pobřeží – vyložená nádhera. Strávili jsme tam zase asi 2 hodiny opalováním a focením. Vyrazili jsme dál Zlatou a Černou pláž. Vlny byli asi 4m a rozbíjeli se o pobřeží. Koupání jsme si v tom moc dobře představit neuměli.

Po cestě jsme si uvědomili, že nejčastější navigační věta je asi: „To už jsme přejeli, jakto že jsme tak daleko?“.

Trochu jsme se vrátili a koukali na zlatou pláž s historickou studnou s velrybí kostí. Úplnou náhodou jsme se rozhodli jít podívat se ještě ke vzdálenému majáku. Čekali jsme, že to bude nuda, ale opak byl pravdou. Spadla nám čelist, protože ta nádhera byla nepopsatelná. Maják stál kousek od vody, ale asi na 50ti metrovém útesu pod kterým se tyčili další útesy a přírodně vytvořený most.

Úžas

Neschopnost vyjádřit úžas se promítla v nekontrolovatelný smích kdykoliv jsme našli další neuvěřitelně krásný zákoutí.

Pak jsme museli už zase vyrazit. Chtěli jsme ještě něco ujet než půjdem spát. Janča našla nějakej kemp, kterej měl bejt asi 100km daleko a zadarmo – byl placenej a asi 200 km daleko :). Cestou jsem byl už tak unavenej, že mě museli vystřídat za volantem.