Den 6.
Opět nás vzbudil děda Lebeda se svojí standardní vstávající večerníčkovou sekvencí. Rutina skládání postelí, příprava snídaně a ranní rozcvička. S Matějem jsme si dali dneska docela dobře do těla. Skoro u každýho našeho spaní zatím bylo dětský nebo fotbalový hřiště, což se ukázalo, jako dobrá posilovna. Tady to nebylko vyjímkou.
Hobití vesnička z Pána prstenů
Hned po snídani vyrážíme do místa jménem Hobitín. Pro ty, kteří nevědí, o co se jedná: Je to domov postavičky z trilogie filmů Pán prstenů a Hobit. Do místa, kde se tenhle film natáčel se platí vstupný 75 NZ$ (asi 1200,-). Je to teda pěkná pálka za dvouhodinovou prohlídku. Nedá se ale nic dělat, je to světovej unikát. Jinde se ten film bohužel nenatáčel a turisti se musej podojit. Nakonec tam šel jen Petr s Matějem. Já jsem se rozhod ušetřit čas a napsat mezi tím deník za včerejšek. Monča s Péťou a Jančou vyrazili na procházku po okolí, aby zjistily, že kromě pár ovcí a zakázanýho vstupu do Hobitína tu nic není. Šly teda aspoň na kafe. Mezi tím, co tady píšu, tak se počasí umoudřilo a z ranního pošmournýho chladna se to venku zase změnilo v rozpálenou troubu. Jdu se namazat a trochu se tu taky projít.
Uměle vytvořeno pro filmaře
Kolem dokola opravdu vůbec nic nebylo, jen kavárna a obchod s težce předraženýma suvenýrama. Holky si daly kafe a pomalu jsme vyrazili udělat jídlo, než se vrátěj kluci z prohlídky hobitína. Vrátili se nedšený s vyprávěním o filmových tricích, umělým stromu a dojmu z uměle zavlažovaný vesničky, která byla navzdory počasí a okolí úplně zelená. Zaměstnávají se tu 3 zahradníci na plnej úvazek aby všechno vypadalo pořád přesně jako ve filmu. Prý to tu navštíví i 1000 lidí denně, což nám dělá při vstupence za 75 dolarů přibližně 2 miliony dolarů za měsíc. No není to špatný na to, že jim to tu zadarmo postavili filmaři, co?
Maurská termální vesnice
Dali jsme jsme baštu a vyrazili na cestu. Čekala nás stará maurská vesnička. Uprostřed týhle vesničky jsou termální průdychy páry. Všude jsou cítit vejce a sýra. Hádám, že takhle mezi obývanýma barákama je to celkem rarita. Po termální pláži je tohle další vstupní brána do místní geotermální oblasti. Tu prozkoumáváme na další zastávce. Park s parníma průduchama, blátivýma bublákama a vařící se vodou nám dělá příjemnou procházku. Procházeli jsme tu takhle asi hodinku nebo dvě, než jsme se zase vydali na cestu. Tentokrát se chystáme na gejzír, modrý a zelený jezero a 30ti metrový vodopád. Už cestou zjišťujeme, že na gejzír je vstupný asi 30$ a tak se chceme podívat jen na jezera a vodopád. Na místě zjišťujeme, že i vodopád náleží turistický atrakci místní vesničky a je taky placenej. Prdíme na to a jdeme se podívat aspoň na výhledy na nezero. Dokonce nacházíme i soukromomou pláž. Před odjezdem z parkoviště dostáváme šílenej nápad napojit toustovač na autozásuvku a udělat si tousty. Samořejmě to nešlo a oddělali jsme invertor. Co se dá dělat….
Koupání v termálních vodopádech
Teď už míříme do kempu. Našli jsme nějakej kemp, kde by měly být termální lázně. Behem cesty ale měníme plány a jedeme na nějakou doporučenou neznámou atrakci. Jedná se o termální říčku. Říkali jsme si, že aspoň ušetříme na kempu s lázněma a budem spát někde na divoko. Překvapení bylo, že neznámá řeka byla opravdovej luxus. Uprostřed ničeho se lesíkem táhne potůček s horkou vodou a vodopádama. Vetřeli jsme se k jednomu páru, co se tu koupal před námi a vlítli do jezírka pod jedním vodopádem. Teplota vody tak akorát — pořádně horká vana. Pivko v horký vodě začalo pracovat a za chviličku jsme ho pořádně pocítili. Pár, kterej jsme vyrušili se sebral a odešel. Celej termální vodopád jsme tak měli jen pro sebe. Teda až do chvíle, než za pár minut dorazila skupinka lidí. K našemu překvapení to byli češi. Kde jinde se potkají češi, než na luxusním místě, který je zadarmo J. Ještě trochu jsme se vykoupali a pospíchali zpátky ke karavanu. Prý se tad yhodně krade. Naštěstí nic nezmizelo. Ještě si trochu jsme pokoukali na odpálenej invertor a zjistili jsme, že jsme odpálili jen pojistku v autě. To je dobrá zpráva – mnohem levnější řešení. V rychlosti se sprchujeme a vyrážíme zase vypráznit a naplnit Bertíka. Cestou se ptáme na benzince na pojistky – nemají ale překvapivě mají wifi zadarmo, taky nám umožnili dočerpat čistou a vyprázdnit špinavou vodu. Využili jsme snad všech jejich služeb – aspoň těch neplacenejch, protože jsme si trapácky nekoupili ani kafe –benzín jsme zrovna nepotřebovali. No co se dá dělat – češi. Ještě pár minut v Bertíkoj a nacházíme i kemp zdarma. Paráda. Dneska už jsme obstaramá a konečně připraveni na oslavení příletu na Zéland. Uvidíme, jestli se to povede….
Nepovedlo, každej jsme si dali panáka a byli hotový. Radši jsme šli spát.čř
