Děti překvapivě stávají pře 6tou a tak nekonečnou dobu čekáme, než se venku rozední. Hodinu vyřešila audiopohádka, druhou hodinu příkazy ležet a třetí hodinu vyplňovalo už jen křičení, aby si děti vzaly hračky na koberec a nemlátili s nima do dlažby (pod námi bydlí taky lidi). Během těch hodin jsme se snažli vygooglit, proč ženě nejde mobilní síť a udělat plán na den. Možná to znáte. Nejlepší je, když se potřebujete soustředit na řešení problému a někdo na Vás křičí. No nic, přežili jsme všichni— i děti.
Sedli jsme do auta a vyrazili na místní Pyramidy v Guimaru. Budete se divit, ale na Tenerife jsou pyramidy. Jsou novodobé, ale i tak zajímavé. Děti byly v areálu nadšené. Honzík si nejvíc oddychnul, když zjistil, že na Tenerife jsou taky klacky. 25 euro za vstup dvou dospělých ale děti nadchnul štěrk kolem cestiček. No prostě super místo. Tak jsme se aspoň vyfotili s kaktusama, pyramidama a využili 30x záchody. Potom jsme už musei vyslyšet volání po pláži. Děti už přestal bavit štěrk a chtěli na pláž. V plánu byla pláž kousek za hlavním městem Santa Cruz Playa de la Teresitas. Díky dálnici, se tam jede od letiště kolem hodiny. Na této pláži je dovezený písek z africké pouště a tak je žlutý a ne černý. Pláže je opravdu krásná. Jen nám byla v velkém větru zima. Stejně jsem se vykoupal, jen děti si stěžovaly, že mají očička plná písku. Měli jsme jim nasadit na pláž plavecké brýle. Na jejich obranu to byl ale opravu mazec a písek štípal do kůže a po chvíli nám začal i schovávat ručníky a pak skoro i batohy.
Z pláže jsme tedy utekly předčasně a vyrazili na cestu zpět. Zastavili jsme se jen v hlavním měste Santa Cruz na pobřeží u budovy divadla neb opery. Je to krásné místo podobné opěře v Sydney, jen v menším. Je tu i hrad s vodním příkopem a asijská restaurace s přilehlým dětským hříštěm. Hned jsme tam zaparkovali na polívku. Tu děti nechtějí, takže hned utekly na hřiště a my měli 2 minuty na to, abychom si řekli, jak jsou roztomilý, když jsou pryč. 2 minuty protože museli všechno ochutnat, jít kakat, čůrát a vysvětlit nám, že chtěj něco jinýho.
Po polívce jsme si šli prohlídnout okolí a rychle domů. Ještě jsme nestihi nakoupit a tak jsme zadali do navigace jako další cíl Lidl. Našli jsme ho, ale byl zavřený. V neděli se ta patrně nepremává. Zkusili jsme podle map další sámošky, ale na třetí pokus jsme zvládli jen croasanty párečkama . naštěstí zvlášť. Trochu jsme to přetáhli, takže posledních 20 minut děti v autě prořvali. Honzík, že ho bolí odřený koleno a Barča, že si nutně teď hned potřebuje umýt ruce. No prostě radost z rodičovství. …
S vypětím všech mentálních sil jsme dorazili k apartmánu a dokonce našli tisíckrát vymodlené místo na parkování. Vzali děti, umyli jim nohy a dali je okamžitě slaný z moře spát. Ani jsme neřešili, že auto z půjčovny už po croasantech vypadá spíš jako bezdomovcovo království. Teď byl konečně čas na ten výtězný taneček.
Honzík usnul hned a tak jsem mohl udělat k večeři vajíčka (vic v lednici nebylo), nalejt víno z včerejší neuskutečněný oslavy a vyrazit Ven. Terka mě hned podpořila. S tím vínem teda ne. To jsem z většiny vypil sám. Proto se mi tak hezky teď píše deník za poslední 2 dny 😊. Uf… konečně jsme na Tenerife a konečně máme chvíli oddechu. Sedíme na terase a náš výhled na oceán si ve tmě užíváme spíš podle poslechu. Výhled na hory a del Teide (nejvyšší horu Tenerife) si moc neužíváme, protože je tu hodně špatná viditelnost. Vzduch je plnej asi písku ze sahary či čeho. Každopádně víno je luxusní a výhled tak ani není třeba. Víno se jmenuje Mucho Mas. V překladu něco jako „mnohem víc“ a to přesně odpovídá chuti. Je vynikajcí a tak do mě padá dokud není pryč. Po vypití se Terka odebírá na kutě a já na psaní deníku za poslední půl rok a hlavně 2 dny. Po tom vínu to asi bude stát zato. Nicméně jsem už na konci a jdu spát. Jestli to pro vás nebylo zajímavé, nevadí. Já si to možná někdy přečtu a aspoň budu vědět co jsem dělal. Teda spíš, budu moc říct dětem, co dělali 😊. Dobrou. 0:33.
