Ráno se vstávalo až v krásných půl 7. Všechno probíhalo celkem ok. Jen jsme museli vytvořit plán. Dětem chvíli trvalo, než jim došlo, že skákání po nás moc nepomůže. Šly si kreslit a my se domluvili na výletě.
Oblékli jsme se, že vyrazíme a s dětma jsme šli napřed objevit nejbližší okolí. Terka šla zatím na recepci, která už měla být teď otevřena. Venku trochu poprchávalo, což se ukázalo jako průšvih. H měl „prý“ hned mokro botu, a tak jsme museli přezout na zimáky – nebo spíš gumáky. Zimáky jsme nezvládli a ještě v květnu zkrášlují náš „Velký vůz“. Po přezutí se ukázalo, že mokro bylo jen imaginární, ale problém to i tak vyřešilo. Objevili jsme tu dětské hřiště, ohradu s poníkama a koněma a vnitřní bazén. Ten se nám stal od teď dnešní mantrou. Děti zkrátka chtějí plavat a neuznávají náš plán výletu po bavorské přírodě. Plavat chtějí v Lidlu při nákupu, plavat chtějí při výběru z bankomatu a plavat chtějí i při obědváním grilovaného kuřete, koupeného ve stánku před OBI a baštěného na lavičce u hradu Thierlstein. Tam jsme tenhle luxusní kousek bavorské kulinářské školy zdlábli tím způsobem, že z toho, co zbylo z celého kuřete, by ani mravenec neměl sváču.
Konečně přišel čas na tu přírodu a my se vydali na prochajdu. Barča to ale už překvapivě nemohla vydržet a Honzík chtěl plavat. Abych Barče nekřivdil, tak dneska měla mnohem lepší náladu a výdrž. Sbírali jsme kytičky, vylézali na posedy a prozkoumávali bažiny. To vše na prvních 200 metrech během první hodiny cesty. Honzík chtěl plavat a ptal se, jestli už můžeme jet na ubytování.
Když jsem po 50té slíbil, že se půjdeme koupat hned, jak se vrátíme, zeptal se mě s klidem znovu, jako by mě ani neslyšel. A takhle asi ještě asi 200x. Nejdřív jsem mu opakovaně vysvětloval, že už jsem mu odpověděl a opakoval, že se půjdeme koupat až se vrátíme, pak jsem ho začal ignorovat a nakonec jsem jako správný trpělivý rodič vybouchl a zakázal mu se o tom zmiňovat. To taky nepomohlo.
Zkoušel jsem ho zabavit. Lezli jsme na popadané stromy do vody, což byl super zážitek. Prý by ale raději plaval v bazénu.
Když od tohohle odhlédnu, tak procházka byla nádherná. Jsou tu močály, rybníky a jezera, všude spousta ptáků (ptačí rezervace) a nádherná příroda. Užili jsme si i trochu adrenalinu při balancování na popadaných kmenech nad vodou a hrabání hlíny v kořenech. Zjistili jsme, že Baruška má předpoklady k tomu stát se uznávaným religionistou. Už ve věku tří let často promlouvá s Ježíšem. Obvyklé jsou sdělení typu „Ježíši, to je hezký.“ Z křesťanství převzala i lásku ke všemu živému i mrtvému. Ukázalo se to ve chvíli, kdy jsme chodili po spadlém kmenu a nešlo to jinak, než že jsme museli procházet kolem mrtvého racka. Naše svatá Barborka prohlásila, že by toho ptáčka chtěla domů. Když se jí Terka dotázala proč, Baruška řekla: „Abych se tam s ním mohla mazlit“. No co dodat. Výlet to byl krásný a všichni jsme si tam našli svoje.
Když mi Honzík odpověděl na moji otázku, co se mu dnes líbilo nejvíc, že se mu nelíbilo nic – že by radši plaval v bazénu, tak už jsem rezignoval. Otočil jsem se a doběhl pro auto. Nebyla to okružní trasa a bylo rychlejší doběhnout pro auto a přijet pro ostatní. Podle Runkeepru naše celodenní/celoodpolední procházka měřila jen necelé dva kilometry pro auto jsem jí doběh za 10 min. Konečně jsme tedy mohli jet domů do bazénu.
Trochu jsem se bál, že to bude katastrofa, protože se H ještě nedávno bál vody a dlouho jsme se teď nekoupali. Nakonec to bylo ale úplně super i přes ledovou vodu. Já bych tam snad ani nevlez, ale když jsem viděl, jak se H překonal a skočil tam i když mu drkotaly zuby, tak jsem musel taky. Kromě Terky jsme tam šli všichni. Jen to bylo dycky tak na 2 minuty a museli jsme ven. Naštěstí tu je i sauna hned vedle a mohli jsme se tam chodit zahřát před další dvouminutovkou. Tady mě děti zase mule překvapili, jak dobře zvládají i saunu. Klobouk dolů.
Po třech saunovacích kolech jsme děti oblékli a já zůstal v sauně. Nepopulární krmení a uspávání unavené zvěře jsem dnes nechal na Terce a já si užil soukromou saunu. Nikdo další tu totiž o saunění zájem neměl. Mají to tu super … v rámci ubytka si kdokoliv až do 8mi večer může zajít do bazénu a do sauny. To je pro mě úplně ráj a zvlášť, když tu o to nikdo jiný nestojí a já si můžu saunu užít v tichu a samotě.
Po návratu na pokoj jsem zjistil, že si to neužila stejně jako já. Všechno ale zvládla a tak jsme si mohli dát společně jídlo a jedním drinkem oslavit příjezd.
Po naší oslavě jsme se ještě ovíněn rozhodl napsat deník za poslední dva dny. Nicméně jsem nechtěl spavce rušit, a tak jsem si musel svůj literární trůn s veškerou technologii s klávesnicí zalepenou pomerančový džusem (kdybyste se divili, proč je tu ještě více překlepů, než je u mě běžné) přesunout na záchod. A pokud jsem tam neumřel, tak tam píšu doteď….
