Probudili jsme se opět do chladného rána ozvučeného padající vodou. Sice nepršelo a zvenčí stan celkem suchý, ale uvnitř jsme si ho pěkně orosili. Vylézáme, já rovnou balím spacáky a nechávám proschnout stan včetně matrace. Terka jde vařit a já s dětma vyrážím sbírat maliny a borůvky k snídani. Nacházíme se v malinovém a borůvkovém ráji. Keříky v podstatě očesáváme. Maliny nejsou velké, ale je jich tu spousta a jsou tak akorát zralé, ale ještě ne přezrálé. Každý načešeme hrníček a já ještě trochu do plechovky. Dnes máme k snídani víc ovoce než kaše a je to lahoda.
Nikam nespěcháme a tak po snídani vyrážím ještě na lov a sesbírávám celou misku malin a borůvek do zásoby. Pak si rvu ještě do pusy. Děti už sbírat ani nechtějí. Už jsou toho přežraté 😊.
Nacházím největší volně rostoucí borůvky a v největším množství, jaký jsem kdy viděl a nemůžu se jich nabažit a odtrhnout od nich. Mezi tím Terka vyřeší veškeré dětské potřeby všech druhů a už čekají jen na mě a čekají a čekají. Kdyby mě od těch borůvek neodtrhla, tak se tam cpu ještě dneska. Stejně mi to ale nedalo a i přesto, že už bylo evidentní, že na mě čekají příliš dlouho, vyprosil jsem si ještě 5 minut a během 2 nebo tří jim natrhal ještě skleničku obřích borůvek na cestu.
Pak už jsem teda opravdu musel. Sedli jsme do auta a vyrazili. Asi po 20ti minutách vyhlídkové jízdy jsme dojeli k vodopádu Skjervsfossen. Tady je vodopád opravdu na každém kroku. Malé vodopády nebo ty obrovské ale s menším průtokem než obrovským ani nemají jména a nejsou značené v mapách jako vodopády. Je to tu taková krajina jak z Pána prstenů.
U vodopádu bylo poměrně dost aut všech národností a jeden arabský autobus. Přesto to docela šlo. Když jsme šli z parkoviště přes jednotlivé vyhlídky dolů až do míst, kde padá voda, šli jsme v podstatě sami. Terce se prý tenhle vodopád asi líbí nejvíc z těch, co jsme tu zatím viděli. Mě asi Langfossen. Prošli jsme krásnýma kamennýma schodama až dolů, kde bylo jen pár lidí a dokonce se nám podařilo udělat si fotku celé rodiny před vodopádem, kde nebyl nikdo v pozadí. Úplně sami jsme ale nebyli a po pár chvílích se navalilo docela dost lidí a nahoru jsme se už zase na úzkých schodech museli vyhýbat a pouštět rychlejší chodce.
Nahoře na parkovišti jsem chtěl uvařit oběd, ale než jsem vytáhl oběd, už mě jedna rodina předběhla a obsadila stůl. Museli jsme teda vařit jinde – ale dobře, že tak. Během dvou minut začalo pršet a já tak aspoň nemusel předčasně sklízet vaření.
Vyrazili jsme k dalšímu městečku na trase Vossavangenu. Původně jsem tady nechtěl ani moc stavět, pak jsem se chtěl podívat jen na místní skokanské můstky. Tenhle návrh ale nikoho nezaujal, a tak jsme si tam jeli uvařit a pak prozkoumat místní pláž a hřiště. Byla to dobrá volba.
Jídlo jsme si udělali snad u jediného neplaceného parkoviště poblíž centra – je jen přes pěší most od obrovské pláže. Měli jsme pro sebe velký kamenný stůl hned u řeky s křišťálově čistou vodou. Kdyby vedle nebyla pláž, asi bych se tady už vykoupal. Samozřejmostí byly všudypřítomné keře obsypané malinami, takže děti se stihli napást ještě než Terka uvařila. Oběd byl pak výtečný a parádně jsme se napráskli obilovinami s masem. Jako dezert jsme spráskali celou sklenici borůvek. Půlka nám teda popadala na zem v rámci spravedlivého dělení, ale ty od hlíny byly ve výsledku nejpopulárnější.
Po jídle sem šel s dětma rešit hnědý poplach – už druhý v tandemu dneska a třetí v řadě pro jednoho prconě. Terka zatím umyla nádobí v řece v rámci úspory pitné vody (Už začínáme fungovat jakopravý nomádi 😊 – oplach samo pitnou). Následoval úklid, oběv dalšího neuvěřitelného maliniště a už jsme běželi na výlet.
Hned za mostem přes lesík byla nádherná pláž u jezera. Byla obrovská a skoro prázdná. Docela jsme se tam vyblbli. Jen teda foukal studený vítr, takže ani já jsem do vody nelezl. A byl jsem rád. Později jsem byl stejně pěkně vymrzlý a to bych se asi už snad ani nezahřál…
Po pláži jsme vyrazili na dětské hřiště, kde byla taky spousta zábavy – hlavně teda pro děti. Většinou trpí oni s námi na vyhlídkách, dnes jsme v tom studeném větru trpěli my s nima na hřišti. Oni se zahřáli a asi jsou i otužilejší, takže jim studený vítr vůbec nevadil. My se ale tolik nehýbali a tak jsme byli zmrzlí jako ***** u cesty. Jinak teda musím, že Vossavangen má úplně parádní rekreační zónu u jezera. Jsou tu parky, různé hřiště, pláže s ohništi, cvičnou louku pro paraglajdisty a hromada otevřeného veřejného prostoru pro všechny – úplná paráda.
Už se trochu připozdívalo, a tak jsme děti museli stáhnout ze hřiště. Moc se jim nechtělo – ani do auta, ani chodit. A tak jsme si vymysleli honičku a pak šiškovanou. Největší úspěch měla verze „všichni proti mamce“. U auta jsme s trochou legrace byli během chvilky a mohli vyrazit dál.
Další zastávka byla jen u silnice u vodopádu Tvinnefossen. Jen jsme zastavili na parkovišti u místního kempu a zasekli se hned u krámku se suvenýrama. Moc jich tu nebývá a tady měly celkem fajn věci. Terka hlavně potřebovala náhradu za svoji ulítlou kšiltovku z Mariboru. Tak teď bude místo ní mít Norway. Děcka samo byly u vytžení, že taky něco chtějí. A že to není fér, že my si něco koupíme a oni nic nedostanou. Ale nedostali. Vysvětlování, že já taky nic nemám a že to má máma jen protože potřebuje kšiltovku bylo k ničemu. Bez trochy smutku se to neobešlo. Pak si navíc museli vytrpět ještě tu další vyhlídku na vodopád. Přesto, že to bylo jen 50m od auta, bylo to utrpení :-D. Hlavně H je už z vodopádů úplně otrávený. Ani se nedivím. Bylo jich teď už opravdu hodně…
Pak už vyrážíme na dopředu vytipované místo na spaní. Nachází se ještě o půlhodinku jízdy dál (60.8671094N, 6.7247030E) hned vedle hydroelektrárničky. Je to celkem fajn místo, ke kterému vede dlouhý stoupající tunel s vývrtkou. Celkem hezké místo,jen je tu už pár karavanů. Sice se vejdeme, ale moc soukromí tu dnes zase nebude. Navíc je asi 50m od našeho auta přes silnici takový ten trubkový přejezd, co slouží, aby nemohl projít dobytek. Moc provoz tu není, ale každé auto, které ty trubky přejede, udělá hroznou ránu. To se člověk lekne. Tak jsem zvědavý, jak budeme v noci spát. Ještě jeden hnědý poplach – děcka to dnes už mají 3:3 nebo 4:3. Nechápu kde to berou – asi všechny ty maliny. Vaření se už nekoná – jen studená véča v autě a ráno se asi taky budeme snažit vypadnout, co nejdříve. Terka tyhle místa s vícero karavanama bez hajzlíku nemá v oblibě – hold to se soukromím, klidem a hygienou není tak snadné. V kempu bychom si to taky asi moc neužívali. Při psaní Cestopisníku naštěstí konečně usnuli a už máme taky volno na spánek. Už je po dlouhém dni potřeba. Dobrou.
