Ráno jsme se probudili opět do deště. Docela dlouho jsme blbli ještě ve stanu, ale nakonec přešlo a podařilo se nám venku i uvařit teplou snídaní – spíš už skoro branch. Všechno jsme sbalili a dali si výbornou polévku s nudlema. V takovémhle studeném a deštivém počasí teplá polévka bodne. Dali jsme si a vyrazili směrem – jak jinak v tomhle počasí, než na pláž. Dojeli jsme do centra Kristiansandu a zaparkovali na placeném parkovišti poblíž pláže. Parkovné je tu slušná pálka a tak jsme to tu nechali jen na hodinku a půl. Za tu dobu jsme si stihli projít pláž, hřiště, záchodky pro invalidy a místní středověkou pevnost. Dostali jsme se jen na dvorek, ale i tak to bylo zajímavé. Přímo z pevnosti byl výhled na přístav a na obrovskou výletní loď v přístavu. Tenhle kolos je spíš plovoucí město. Pak už jsem doběhl pro auto a vyzvedl děti, které se mezi tím zabavily na místním hřišti. Vyrazili jsme kolem místního kostela na místního přírodního centra. Podle netu by to tam mělo být hezké. Počasí se mezi tím umoudřilo a od slunce začalo být slušně horko.
U místa, kam jsme přijeli byly všude kolem uzavírky a zrušené parkování. Od místních jsme se dozvěděli, že se tu koná dnes nějaký festival a tak se do parku nedostaneme. Museli bychom zaplatit vstupné na festival, který začíná ve 3, tj. za 2 hoďky. Podařilo se nám zaparkovat auto v místní ulici. Oslovil nás pán, co taky parkoval. Když zjistil, že rozumíme jen anglicky, tak jsme vyrozumněli, že se ptal, jestli tady může parkovat. Sice je místní, ale taky neví. Že už dnes za parkování v centru dostal lístek. Trochu nás znejistil a tak jsme se taky ptali ještě asi 3 místňáků a nikdo nevěděl. Ani paní, co tu parkovala před vlastním domem :-D. Riskli jsme to a šli se podívat alespoň k bráně festivali. Děti cestou objevili borůvky a maliny. Tak bylo o zábavu postaráno. Nechali jsme je s Terkou na minutku na místo s tím, že se půjdeme jen podívat za zatáčku, jestli to má vůbec smysl tam chodit. Opravdu bylo vidět, že se tu všechno chystá na hudební festival. Už se dokonce zvučili muzikanti. Všimli jsme si jedněch schodů do skal ještě před vstupem na festival a z map vyčetli, že vedou na vyhlídku. Řekli jsme si, že máme čas a tak to zkusíme. Vrátili jsme se pro děti a vyrazili.
Po cestě byly všude parádní borůvky v neskutečném množství. Tady je prostě nikdo netrhá -ani maliny. Trochu na nás občas kolemjdoucí divně koukali, tak nevím, jestli neděláme nějaké foupaux. Jestli jo, tak naplno – děcka mají pusy a ruce úplně modré 😊. Pořád si stěžují na jídlo, tak si to teď asi vynahrazují. Boruvky jsou všude cestou nahoru. Vzhledem k tomu, že máme čas, tak se zapojujeme i my a plníme si bachory modrou dobrotou. Cestou na vyhlídku se zastavujeme taky na několika parádních místech, odkud už je taky hezky vidět. Trochu mi to tu připomíná Český Ráj a jeho skalní rozhledny. Jen tady nekoukáme do skal, ale do údolí na město, přístav, moře a ostrovy. Nemá to chybu. Děti jsou zabavené, kolem dobré jídlo, zespodu už vyhrává fajn muzika festivalu a ty výhledy jsou neuvěřitelné. Hlavní vyhlídka je naprosto famózní. H to chtěl mít asi zážitkové a tak jsme se na vyhlídce vydali kopat a plnit jámu. Aspoň to měl s parádním výhledem. Pak si ještě vyšplhal jeden pokroucenej strom a byl úplně spokojenej – aspoň na chvilku. Říkal jsem si, že tuhle parádu bychom úplně minuli, kdybychom se tu nuceně nezdrželi o den déle. Něco špatného je vždy k něčemu dobré…
Začalo se připozdívat a tak jsme se už museli vydat k autu, abychom vůbec stihli dostat auto do opravny. Jezdí dobře, ale kdo ví. Asi by s takovouhle závadou nebylo úplně ideální odjet ještě dalších minimálně 2 tisíce km. I přes všudypřítomné borůvky jsme se dostali k autu a za dalších 10 min do servisu. Chvilku jsme počkali, abychom se ujistili, že tentokrát mají díly v pořádku, a když bylo vše potvrzeno. Děti dostaly na čekání dokonce nanuka. Pak už jsme vyrazili pěšky do nedalekého obchoďáku na nákup doplnit čerstvé potraviny. Děcka už byly unavené, a tak to stálo zato, ale zvládli jsme to.
Po nákupu jsem se vydal do servisu sám, aby to netrvalo tak dlouho s tím, že ostatní vyzvednu autem. Přeci jen to nebylo hned za prvním rohem. Doběhl jsem do servisu, abych zjistil, že je auto opraveno. Kromě pružiny hrozila porucha ještě na ložisku, uložení a kdo ví na čem ještě. Naštěstí byla skutečně prasklá jen pružina a ostatní bylo ok. Díky tomu byla i oprava kratší a trvala jen hodinu a půl. Jen náhradní díl byl dražší, než mi původně včera ukazovali. Nebylo ale co řešit. Neměl jsem na vybranou a byl jsem vděčný, že mi takhle rychle někdo pomohl. I když by se to dalo doma opravit asi dva až třikrát levněji. Výměna pružiny na levém předním kole mě nakonec i s dani vyšla na cca 10 tis. Aspoň to nebylo likvidační. Báli jsme se, že to bude mnohem horší – hlavně když jsme včera mířili do autorizovaného servisu.
S chlapama jsem pak ještě pokecal. Ptali se mě na stan a kam jedeme, kde spíme a tak a doporučili mi pár zajímavých věcí po cestě. Celkově to bylo milé. Trochu jsem se u nich zdržel, ale pak už jsemse rozloučil a vyrazil za rodinou. Vyzvedl jsemje před obchoďákem a vyrazili jsme spát na místo, které jsem měl vytipované už včera. Je to parkoviště u přístavu. Není tu žádný záchod a je tu docela provoz lidí. Terka mi v duchu asi moc neděkuje… Za to je tu parádní výhled. Ten ale ve spánku neoceníte…
Já jsem docela KO a tak prosím Terku,jestli by uspala děti. Pomáhám s ustájením a pak si beru jídlo, deku a pití a vyrážím do přístavu. Dojdu až na konec a sedám si na deku a baštím přinesené jídlo. Svítí sluníčko, je krásně a jasno. Užívám si to. A když se na chvíli poštěstí a lidi kolem zmizí, dám si v přístavu i koupel na Adama, abych nemusel sušit plavky. Pá pár nocích deště se mi fakt už nechce nic sušit. Ty plavky pak v autě moc pěkně nevoní. Po návratu děti už spějí a Terka se taky snaží. Jdu je podpořit.
