Tak a máme tady velký návrat. Dovolená byla parádní, ale utekla jak voda.
Dneska jsme měli poprvé nastavený budík. Vstávání bylo naplánováno 6:30 Terka a já na 6:45 podle odhadu, jak rychle se dokážeme ráno probrat a přichystat vše potřebné. Nakonec Barča vstávala v 5, ale z postele vylezly holky stejně až s náma v 6:45. Honzík to dneska dotáh odhadem do půl 6tý. Takže jsme se hned pustili do vaření kafe, uklízení a dobalování. Většinu jsme zabalili už v noci. Stejně bylo ale ještě zapotřebí dát nábytek na původní místa, douklidit kuchyň, dodělat jídlo na celý den, 5x se před cestou vyčůrat, všechno sedmkrát zkontrolovat a naposled se ještě pro jistotu 3x vyčůrat :). Nakonec jsme dnešní ráno zvládli s minimem konfliktů. Nic, co byste už za poslední dny nečetli…
Já se rozloučil s mořem už včera, takže teď jsem šel narvat děti do sedaček a rozloučit se šla bleskově Terka.
Vždycky plánuje výjezd o půl hodiny dřív než je zapotřebí a to se osvědčilo i dnes. Naplánovaný výjezd byl v 8, vyrazili jsme v 8:30. Poroběhlo pár hádek o to, jaká pohádka se bude poslouchat, ale docela to šlo. Na letiště jsme dojeli v pohodě asi za hodinku s práznou nádrží přesně tak, jak bylo plánováno.
Celkem se nám podařilo najít i cestu k půjčovně aut. Našli jsme si parkovací místo a pokusili se zaparkovat. Asi tu je drahej prostor a tak jsou parkovací místa pěkně na těsno. Vybrali jsme si teda parkovací místo u stojky stříšky – vypadalo to, že tam bude víc místa. Bohužel jen vypadalo a mě se podařilo o tu stojku odřít dveře auta. Zajímavý je, že zrcátkem jsem projel na těsno v pohodě, ale plech pod ním to odnes. Na posledním metru jízdy jsem se ještě našemu Opelu ještě musel odvděčit. Pech byl, že všechny stojky střechy tyče v okolí byly obalené gumou (asi to tu není nic neobvyklého) – bohužel zrovna u nás byla ta guma servaná a my toho hned využili. Za 14 dní jsme tohle autíčko zrychtovali víc, než naše auto za 5 let ježdění.
Vylez jsem ven a šel se zeptat v půjčovně Cicar, co je zapotřebí k vrácení. Borec za přepážkou mi řek, že nic. Stačej mu klíče a číslo parkovacího slotu, kde jsme auto nechali. Pro jistou jsem se ještě zeptal, jestli a jak moc máme po sobě auto uklidit. Uvnitř totiž děti nechali totální peklo. 14 dní jsme jim ucpávali tlamičky na zadní sedačce, aby nám nepraskly hlavy a podle toho taky sedačky vypadaly. Nasbírané klacky, kameny a další větší kusy nažvýkané potravy jsem vyhodil už včera, ale tak dvě kila drobečků jsem neměl bez vysavače šanci vykydat. Takže se mi ulevilo, že to nemusíme vyklízet pinzetou a borec asi bude ještě litovat, až uvidí, co po nás zůstalo.
Tuhle půjčovnu (Cicar.com) jsem vybral podle zkušenosti z jiných blogů a musím říct, že jsou fakt dobrý. Auto jsme rezervovali asi půlroku dopředu a na 14 dní vyšlo na necelých 400 euro. Žádný rezervační poplatek nechtěli a ani storno poplatky žádné neúčtují, takže se vyplatilo registrovat auto s velkým předstihem, což nás nijak nezavazovalo ani kdybychom museli kvůli Covidu auto na poslední chvíli zrušit. V ceně byly dětský sedačky, druhej řidič a co je nejdůležitější, kompletní pojištění bez jakýkoliv spoluúčasti. Neměli by nám tak za odřeniny na laku nic účtovat. Taky při vracení auta nechtěli samotné auto ani vidět. Kdybychom jim vrátili jen klíče od ohořelého vraku, tak s tím byli snad v pohodě. No uvidíme, jestli ještě nedorazí nějaká dodatečná faktura. Každopádně prozatím můžu půjčovnu Cicar.com na Kanárských ostrovech jen doporučit. Nic z toho nemám, ale když mají služby tak dobrý, tak si zaslouží dobrou referenci.
Vyházeli jsme teda kufry z auta vyklepali aspoň co šlo ze sedaček. 3x zkontrolovali, jestli v autě nic nezůstalo a Barča „na to“ za autem hodila bobek. Mohli jsme teda konečně vyrazit na letiště, které je jen 100 metrů.
Našli jsme si správnou frontu, odbavili kufr a vyfasovali jsme palubní lístky. Nízkonákladovku Eurowings taky můžu pochválit. Všechno funguje jak má a nedělají žádné ofuky. Úroveň služeb se nedá s RyanAirem srovnávat. Tam mi vždycky přišlo, že se snažej pasažéry nachytat na nedodržení jakéhokoli pravidla, aby ho mohli zkasírovat ať už za větší příručák nebo chybný checkin.
Děti byly celou dobu ve frontě hrozně hodný. S palubníma lístkama jsme si už šli najít křesílka, kde bychom rozbalili naše paštikářský švédský stoly. V rychlosti jsme nakrmilo divou zvěř i sebe, ale ať jsme dělali, co se dalo, stejně jsme všechny těstoviny a další zbylé jídlo sníst nezvládli. Rozhodli jsme se ho tedy zkusit pronýst na palubu.
U kontroly zavazadel jsme všechno vyndali na běžící pásy, zatímco děti byly opět úplně v klidu. Bylo to v kontrastu se mnou, protože já jsem byl klasicky úplně vyhoukanej. Na poslední chvíli jsem si vzpomněl, že musím vyndat z kapsy ještě telefon. Bohužel jsem zjistil, že ho v kapse vůbec nemám. V hlavě jsem měl jen „PRŮŮŮŮS***R“. Začal jsem se šacovat a nikde nic. Terka mě začala prozvánět a nikde nic nebylo slyšet. Žádnej batoh nezvonil, ani nevybroval. Já už byl úplně mimo v kontrastu s dětma a Terkou, která mě úplně klidně podržela a říkala. V klidu, nic se neděje. Vezmeme ty věci zpátky na židličky a prohledáme všechno v klidu. Já už se viděl, jak běhám po celém letišti, ale vůbec jsem si nevzpomínal, že bych ho někde vyndával. Napadlo mě jen auto, ale Terka věděla, že jsem jí něco ukazoval na frontě na letišti. Batoh zase žádnej nezvonil. Sundal jsem si nosítko, který jsem měl přidělaný kolem pasu, abych měl volný ruce. No a jak jsem si sundal to nosítko, tak jsem v kapse mikiny pod nosítkem našel telefon. Uff. Zajímavý bylo, že přes nosítko nebyly cítit vibrace. Zvuk chápu – kolem bylo dost hlučno. Terka zatím do dětí nacpala nějaký sušenky, takže byly úplně v klidu a spokojený a mohli jsme pokračovat přes kontrolu. Teď už to šlo hladce. Jen Terku si vytipovali na zvláštní kontrolu Honzíkovi paní očuchala sušenky, který ještě pořad dlabal. S ničím ale nakonec neměli problém. Ani s banánama ani s těstovinama ani s jabkama ani ani s další tunou jídla, co nám zbylo. Nakonec jsme teda nemuseli vyhodit vůbec nic, jen vodu.
Další mise byla najít vodu. Všude se ale za kontrolama prodával jen drahej chlast a parfémy. První vodu jsme viděli až v automatu – pulitr za EURO. 3 automaty vedle sebe stejně docela fronta. Za chvíli jsme zjistili proč. Automaty byli totiž žrouti peněz. Ale tak fikaně…. Přišlo mi že kdo si koupil kolu, ok, dostal kolu. Výjimečně někdo dostal i něco jiného. Takže na první pohled nebylo znát, že automat nefunguje. Možná tam byl jen nějakej fígl, ale fakt většina lidí nechápalo jakej. Taky bylo zajímavý, že zásobníky s vodama byly zrovna docela plné oproti jiným nápojům. Kvůli euru nad tím každej mávnul rukou, ale při tom množství lidí, věřím, že ty automaty vydělávají fakt slušně. Šli jsme dál a v obchůdku z potravinami stála litrovka pro jistotu 4 eura. Šel jsem zkusit ještě jinej automat, u kterýho jsem zrovna viděl, že někomu vodu vydal. Mince jsem už neměl. Poslední dvě eurovky mě sežral předchozí automat. Zkusil jsem to teda s kartou. Zase jsem měl ale 2 neúspěšný pokusy – jen z karty se naštěstí nic nestrhlo. Mě už hlava nefungovala a tak to šla řešit radši klidná Terka a já dohlížel na naše děti, které začali okupovat jedeno z placených dětských autíček ve tvaru Popelčina kočáru, či co. Vrčeli na ostatní děti kolem a tak si je nikdo netroufnul vyhodit. Byl jsem rád že se zabavili, jsou spokojenu a raději jsem je hlídal jen z bezpečné vzdálenosti. Ještě že tady už nemohli mít žádné klacky…. Za chvilku se vrátila Terka s vodama – nějak se jí povedlo obelstít zrádnej automat a my měli dvě půllitrovky vody. Chvilku potom jsme si všimli, že u dámských záchodků bylo i pítko, kde se daly natankovat lahve. To už bylo ale pozdě.
Za chvilku nás už volali do letadla. Protože sedíme v letadle zase úplně v zadu, volají nás mezi prvními. My se ale ještě chtěli vystřídat na záchodech, dokud tu je víc prostoru než v letadle. Než jsme se vystřídali na záchodě a urvali děti od zábavy v autíčku – v opačném pořadí :), bylo letadlo už poloplný. Prodrali jsme se nakonec a sedli si. Tentokrát bohužel další řadu sedaček jen pro sebe mít nebudeme. Místa je ale i tak relativně dost. Eurowings jsou OK. I golfky jsme mohli dotáhnout až k letadlu.
Na sedačce jsme už divou zvěř museli začít krotit – obzvlášť, když musely být připoutané. Prostě jsme je uvedli do stavu tranzu pohádkou. Takhle jsme je drželi v umělém spánku po většinu letu. Terka seděla s dětma na trojsedadle za mnou a já měl relativní klid. Mohl jsem aspoň pozorovat 4 člennou rodinu předemnou. Cca dvou/tříletý klučičí dvojčata nedostali anestézii ve formě pohádek a tak dělali slušný naschvály. Ke konci jejich maminka byla už slušně mimo a slibovala jim spoustu hrozeb a výhružek, o kterých mi bylo úplně jasné, že je nikdy nedodrží. Kluci z ní měli jen srandu a dál se i jí hecovali. Nejmírnější výhružka, že se na letišti nepovezou a budou muset ťapat sami, byla porušena hned u prvního vozíčku :-D.
Díky pohádkám děti pětihodinový let ustáli celkem v pohodě – aspoň ve srovnáním s očekáváním. Ke konci letu jsme dostali nápad, že jim dáme pauzu od pohádek, abychom je pak byli schopni zabavit při přistání. Neukázalo se to jako praktický nápad. Zareagovali jako feťáci s absťákem, když jim seberete jejich dávku. Bylo vidět, že z těch pohádek jsou už úplně mimo, ale potřebujou víc, víííc, VÍÍÍÍC, DALŠÍ POHÁÁÁÁDKŮŮŮŮ!!!!!! No, musím přiznat, že jsme neměli sílu a nervy na charakterní postoj a radši jsme jim dali, co chtěli, než aby nás sežraly zaživa.
Je jedno, kolik pohádek viděli, ale jako správnej alkoholik by si stejně vybrali další pohádku než cokoli jinýho. Jsem říkal Honzíkovi: „podívej, letíme nad mrakama a začínají červánky“. Dal pohledu z okna desetinu vteřiny a okamžitě se vrátil k pohádce, kterou by jinak mohl vidět kdykoliv znovu. Pak jsme přistávali a byla vidět osvětlená noční Praha – stejnej případ. Kuk a zpět k pohádce – totální nezájem o reálný svět. Ještě že už ta cesta skončila.
Hned u dveří letadla na nás oproti letišti na Tenerife čekal kočárek. Vypad z něj kamínek a hned se strhla válka o kámen z pláže :). Už jsme ale nebyli v uzavřeným prostoru a tak to bylo mnohem snesitelnější. Na letišti jsme se vrhli na záchody. Teda jen my dospělí. Děti si to většinou nechávají na dobrodružnější místa. Už byli unavený a tak oblečením vytřeli celou chodbu, ukradli si vozíček a přestěhovali ho na druhou stranu letiště. Trochu se vyběhali a mohli jsme si jít vyzvednout kufr. I to se povedlo na jedničku. Pak jsme šli najít místo, kde na mě budou moct všichni počkat, až půjdu vyzvednout auto z parkoviště. Museli jsme do odletový haly – tam se dá přijet autem. Barču jsme tady na záchod ukecali, ale Honzíka ani náhodou. Proběhl jsem se do blízkého parkoviště, dokonce nastartoval naše auto a všechno proběhlo hladce. Dojel jsem pro rodinu před odletovou halu, aby mi bylo řečeno, že Honzík potřebuje kakat. Ještě před 3ma minutama, když jsme byli na záchodě nepotřeboval. No, zvládli jsme to a Terka mezi tím naložila Barču a kufr do kufru auta. Konečně jsme mohli vyrazit domů.
Přilítali jsme těsně před sedmou. Tak nějak jsme měli v hlavě, že v HK bychom mohli být kolem osmý. Nicméně z letiště to do Hradce není 100 km jako na Čerňák, ale 150 km. Navíc po prvních 10ti km jsme museli zase stavět na záchod. Honzík i Barča dostali totální slovní průjem povídali jeden přes druhýho, než usnuli. Každej si mlel něco jinýho. Barča usnula po hodině a Honzík udržel svůj monolog držet hodinu a půl v kuse. Stálo to zato a musím uznat, že jsme se s Terkou často museli fakt tlemit, co ty naše zvířátka umějí vymyslet.
Když jsme dorazili domů, už spali oba. Čekal nás vychladlý dům, který nás přivítal krásnými 16ti stupni a ještě bylo zapotřebí nejdřív pořádně vyvětrat. Z větrných Kanárů, kde žádný topení nebylo, nám to ani tak hrozný nepřišlo. Přenesli jsme děti z auta do postele a hned zas usnuly. My jsme už jen vynesli bagáž z auta, dali si sprchu a šli taky spát. Byli už půl 11tý. Nějak se nám ten 5ti hodinový let protáhl na cestu na celý den.
Děti byly úžasné. Od rána museli být disciplinované, zažily jen balení a sezení v sedačce. Zvládli to skvěle. Možná dokonce líp než my. Teď už se mi to píše snadno s odstupem a zapáleným krbem v teplíčku. Děti jsou úplně nadšené ze svých hraček a zabavili se na celé dopoledne úplně sami. Dobře, že máme ještě neděli než se půjde do práce. Doma je doma i když dovolená byla super.
Vyúčtování
Celkové náklady:
Dovolená na 14 dní pro 4 osoby na Tenerife v 2022:
61 000 Kč
———————————————–
Letenky Eurowings – půl roku dopředu bez zavazadla: 11 494 Kč
Zavazadlo 1500 Kč
Parkování 1700 Kč
Ubytování 7 dní Medano: 554 EUR
Auto na 14 dní: 321 EUR
Druhé ubytování u Puerto de la Cruz 7 dní: 395 EUR
ZOO v Loro Park 2 návštěvy dohromady 106 EUR
Luxusní Oběd 65 EUR
Běžný oběd CCA 20 EUR
Průměrný nákup v Lídu na cca 5 dní 80 EUR