Den IV.
Tahle noc byla už lepší. Bylo teplejc a nevymrzli jsme tolik. Ráno jsme hned vyrazili na snídani a zase se pořádně napráskli. Začalo se míchanýma vajíčkama s toustama pomazanýma máslem, dále vodní melounek, zelené želé a vločky s jogurtem. Všechno vynikající.
Plánování
Po snídani v Mexico City hostel jsme museli taky odvést trochu práce. Pořád jsme neměli doplánovaný zbytek cesty po Mexiku. Zjistili jsme kde a jak sehnat jízdenky na bus do Tuxtla Gutierrez a ze si na miste můžeme uschovat bágly. Dál jsme plánovali na pokoji. Došlo nám, že je autobusy v Mexiku nejsou úplně z nejlevnějších a že času v nich stráveného v nich bude škoda. Rozhodli jsme se tedy na poslední chvíli, že překopeme všechny plány. Z Yucatanu nepojedeme zpátky přes Oaxacu, ale poletíme letadlem z Cancůnu.
Letenka z Cancůnu do Mexico City
Letenku jsme našli u společnosti Volaris za 1259 pesos – nebo tak něco. Je to ale stejná cena, jakou platíme za cestu autobusem jen do Tuxtla Gutierrez – tedy asi půlka cesty na pobřeží Yucatanu. Pohodlnost a rozum zvítězily.
Ve 12 hodin jsme museli vypadnout z hostelu, takže rychlý balení a pryč. Po checkoutu nám trvalo ještě asi hodinu, než jsme dokázali u letecké společnosti Volaris přes telefon objednat a zaplatit letenky z Cancůnu do Mexico City. Nakonec se povedlo – i když to byl teda porod. Bohužel nám neposlali žádný potvrzovací email, takže ani netušíme, jestli se nám podařilo letenky vůbec nakoupit. Asi se necháme překvapit na letiště. 1 hodina pryč – je čas vyrazit do víru velkoměsta.
Mexico City – předvánoční svátky
Včera byl významnej křesťanskej Mexickej svátek, kdy tisíce věřících z celýho světa podstupujou dlouhou pěší pouť, aby se pomodlili v jednom místním kostele (bohužel si nevzpomenu na jméno). Dnes se to projevovalo tím, že v ulicích města bylo neskutečný množství lidí. Takový davy jsem snad nikdy nezažil, Bylo nám vysvětleno, že to je tím že byl prodlouženy víkend. No nevím.
V centru jsme viděli nejdřív představení break dance. Kluci si vydělávali veřejným vystoupením – na konci si řekli o příspěvky. Byli vážně dobří. V jednu chvíli si nás tam vytáhl jejich moderátor mezi ně a trochu nás zpovídal. Hlavně ho zaujalo, že jsme oba skoro 2x větší než on. Pak jsme vyrazili koupit lístky na autobus přímo na náměstí u Templu Mayor mezi McDonalds a Seven Eleven. Do Tuxtla Gutierrez se jede se společností ADO (OCC) 4marůznáma třídama. My si vybrali tu nejlevnější. Za 13 hodin jízdy jsme zaplatili to samý, co za letenku z Cancunu do Mexico City – tedy skoro 1300 pesos. Nejvyšší třída by nás stála přes 1800 pesos, což nám už přišlo dost. Zaplatili jsme a vypadli.
Ještě jsme viděli představení domorodých indiánů – tanec za zvuků bubnu s pérama na
hlavě byl dost působivej. Byly oblečený do historických kostýmů a na hlavě měli upevněný čelenky s dlouhýma pérama (skoro jako paví). Všechno bylo hrozně zajímavý. Množství lidí nás ale za chvíli odradilo. Skoro se po ulicích nedalo chodit. Takových lidí na jednom místě se jen tak nevidí. Vrátili jsme se teda na hostel, že tam přečkáme dobu, než nám pojede autobus do Tuxtla Gutierrez.
Lidé a kriminalita v Mexiku
Seděli jsme tam skoro 2 horky a řešili to, že se tu nakonec cítíme docela bezpečně. Lidi jsou milí, snášej se pomoct a oproti asijským zemím se nesnažej člověka natáhnout. Když něco stojí určitý peníze, tak to tak stojí pro všecky. Po kriminalitě zatím taky ani památky. Jen teda všude vidíme policajty v neprůstřelných vestách a s kvérama velkýma tak, že by člověk něměl problém si podrbat záda až tam kde slunce nesvítí.
Autobus na severní autobusový nádraží
Bylo nám řečeno, že náš autobus ADO, odjíždí z autobusáku Norte – severního autobusového nádraží. Na recepci hotelu jsme se taky dozvěděli, kde chytneme městskou dopravu na autobusák. Problém byl jen vtom, že se už začínalo stmívat. Nic hrozného to ale nebylo. I s krosnama jsme v pohodě došli na danou zastávku a čekali na autobus.
Přijel první trolejbus, ale byl totálně narvanej, tak projel a nechal jen vystoupit pár lidí o 50m dál za zastávkou.
Přijel druhý, ale byl totálně narvaný, tak projel a nechal jen vystoupit pár lidí o 50m dál za zastávkou.
Přijel třetí, ale byl totálně narvaný, tak projel a nechal jen vystoupit pár lidí…
Přijel čtvrtý, ale byl totálně narvanej, …
Vzhledem tomu, že busy jezdily tak jednou za 2 minuty, čekali jsme tam bez výsledku už asi 10 minut. Fronta na zastávce se zmenšovala jen o lidi, kteří ztratili trpělivost a chytli si taxíka. Ani to se jim ale nedařilo snadno Ještě, že jsme měli časovou rezervu.
Chytnout taxíka na ulici v Mexico City jsme si netroufli a tak jsme se vrátili do hostelu a nechali si taxíka přivolat. Když konečně přijel, jednalo se o neoznačené auto. Na recepci nám ale tvrdili, že je taxi ověřené, spolehlivé bezpečné. No, trochu nervy, ale nakonec všechno v pohodě. Za cestu jsme nakonec nedali 4 pesos, kolik tu stojí městská ale 180 pesos. Za tři čtvrtě hodiny v zasekaným Mexico City to ale byla pořád super cena.
Severní autobusové nádraží Norte Mexiko City
Autobusák mají teda obrovský. Odjezd autobusů ADO jsme našli celkem snadno-zeptali jsme se. Hodinka času nám tam utekla jak nic. Před odjezdem jsme ještě museli projít rentgenovo ukontrolou jako na letišti I krosny musely pod rentgen. Nás si pěkně prošáhli a mohli jsme jít k busu. Ten za chvilku přijel. Všichni píšou, jak jsou tyhle dálkový autobusy v Mexiku luxusní. No, my měli tu nejhorší třídu. Na nohy jsem měl relativně dost místa i s mýma 2 metrama. Extra luxus se nekonal, ale sedačky byly příjemně měkký a místa na nohy bylo spousta. Asi po půlhodině jízdy jsem to zalomil.